Kristýna Malá: Vše je rychlejší
Kristýna působí už třetí rok na Robert Morris University. „Nachází se asi třicet minut od Pitts-burghu. Jde o menší školu v porovnání s ostatními, což nám umožňuje být více v kontaktu s profesory a studium je tak efektivnější. Hlavním koučem týmu je Jexx Varner, převážná většina hráček je z Pensylvánie a Ohia,“ říká jediná zahraniční studentka v softbalovém družstvu.
Tento univerzitní tým nastupuje v soutěži Division 1a úrovní je to pro českou reprezentantku znatelný posun. „V porovnání s českou extraligou je úroveň mnohem vyšší, porovnala bych to více k nejlepším třem týmům na evropských šampionátech. Největší rozdíl je rozhodně v rychlosti a přesnosti nadhazovaček a celkově v rychlosti hry,“ míní Kristýna.
Její život ve Spojených státech se dělí převážně mezi školu a sport. Na nic jiného prakticky nezbude čas. „Můj běžný den začíná posilovnou v sedm ráno, poté běžně chodíme na snídani a pak mám dvě tři hodiny ve škole, záleží jaký den. Škola je v hybridním modelu, což znamená, že jsme buď online anebo in person. Po škole mám většinou čas dodělat úkoly, jít na fyzio anebo na extra individuální pálku. Týmový trénink máme poté od 18 do 20.30 hodin a po tréninku už jen večeře a jít spát,“ říká s úsměvem.
Zahraničí dobrodružství si pochvaluje a rozhodně je bere za krok kupředu. „Pobyt v USA mě extrémně posunul. Softbalově šla moje výkonnost určitě hodně nahoru, jelikož se intenzivně trénuje a hraje na vysoké úrovni a nikdo nemá nic dané, vše si musí člověk zasloužit. Osobnostně jde o extrémní životní zkušenost a už teď po třech letech můžu říct, že mi to dalo hodně zkušeností. Ať už to, že se dají překonat všechny překážky od zranění po nemít možnost vidět rodinu. Rozhodně životní zkušenost k nezaplacení,“ hlásí hrdě.
Podobnou zkušenost by rozhodně doporučila všem parťačkám z Česka. „Risknout to a nebát se výzvy,“ vzkazuje na dálku. „Samozřejmě to není lehké, ale rozhodně nebudou litovat. Pro mě samotnou to byl velký posun jak výkonnostně, tak psychicky, a už teď vím, že to je extrémní zkušenost, kterou si ponesu do života,“ tvrdí Kristýna.
Příprava na novou sezonu byla hodně intenzivní. Kvůli současné situaci musí hráčky pravidelně na testy, rouška se už stala něčím samozřejmým. Vedle kondiční přípravy třikrát týdně a individuálního běhání je v přípravném období šestkrát týdně týmový trénink a porady. Od poloviny března se na plné obrátky rozeběhla oficiální soutěž.
„Ráda bych navázala na svoji nováčkovskou sezonu, jelikož tu minulou jsem kvůli zranění a operaci zad neměla možnost tolik hrát. Celkově bych chtěla dosáhnout nejen dobrých statistik, ale také mít úspěchy ve škole a dobrý průměr známek,“ přeje si.
Klára Čejková-Kolací: Těžké, ale stojí to za to
Klára se stala členkou americké univerzity Lake Land College na podzim loňského roku. „Jde o menší školu v Mattoonu ve státě Illionis, zhruba tři hodiny od Chicaga a St. Louis. Náš tým se jmenuje Lakers,“ vypráví bývalá hráčka Eagles.
Její tým hraje v soutěži NJCAA. „Výkonnostně bych řekla, že se to dá srovnávat s extraligou žen. Hodně záleží, proti jakému týmu se zrovna hraje. Čím výše se v soutěži dostaneme, tím lepší soupeř je. Největší rozdíl je u nadhazovaček, které jsou rychlejší a mají více technických nadhozů. A bezesporu v rychlosti hry. Vše je rychlejší,“ potvrzuje slova Kristýny.
Škola – sport – škola – sport. To je nekonečný koloběh, pokud chcete být úspěšný na obou frontách. Což je i případ Kláry. „V běžný den vstávám kolem osmé, po snídani následuje škola přes Zoom, která často zabere pár hodin. Pak mám individuální trénink pálky, zhruba hodinu, a potom jdu minimálně dvakrát týdně do práce nebo se věnuji úkolům do školy. Po obědě mám pár hodin na to si například vyprat, dojet nakoupit, nebo zařídit, co je potřeba. Naše tréninky poté začínají většinou kolem druhé hodiny a jsou zhruba do šesti, s tím že první je většinou posilovna a potom trénink na hřišti. Skoro každý večer se pak s holkami sejdeme na apartmánu, máme společnou večeři, koukáme na nějaké filmy, děláme věci do školy, co jsme nestihly během dne, nebo hrajeme různé hry,“ přibližuje svůj každodenní program.
Přesto, že je Klára v Americe teprve od září minulého roku, je ráda, že se do této výzvy pustila. „Je těžké odjet na dlouhou dobu od rodiny a přátel, ale za ty zkušenosti, jak softbalové, tak i životní to rozhodně stojí,“ tvrdí.
Covidová situace nedovolila tolik cestovat, což ovlivnilo i přípravu na nedávno odstartovanou sezonu. „Hodně času jsme strávily v tělocvičně. Vzhledem k tomu, že je tu zima jako u nás v České republice, nebylo možné odehrát přípravné zápasy u nás na hřišti. Dokud to nepovolili, odehráli jsme několik přípravných zápasů v hale. Jakmile bylo cestování povoleno, vyrazili jsme na několik dní na jiha odehrály zápasy na místních hřištích,“ přibližuje dění v přípravě. „Posilováním nebo běháním jsme strávily nejvíce času. Samozřejmě velkou součástí byly tréninky pálky a individuální tréninky nadhazovaček s catchery. Jinak jsme se také věnovaly trénování různých herních situací jak v poli, tak na pálce,“ pokračuje.
A ambice? Samozřejmě ty nejvyšší. Co se týče softbalu i studia. „Ambice našeho týmu jsou vysoké. Cílem týmu je postoupit na Nationals a co nejlépe se umístit. V softbalu se chci hlavně soustředit na pálku a ve škole bych pak ráda získala co nejlepší průměr známek,“ prozrazuje svá přání.
Nezbývá než oběma popřát, ať ve svém snažení vytrvají a na hřišti i v učebnách sbírají pouze samé úspěchy.
