K inspiraci nám posloužil středověk (šašek a krásná hradní paní). Model je tedy stejný, hřmotný regionální redaktor a dívky, které by byly ozdobou jakéhokoliv Mercedesu.

Mám to štěstí, že jsem v naší redakci jednoznačně nejtlustší, a tak jsem v jedno pošmourné prosincové odpoledne stanul před branami haly na Zeleném pruhu, kde trénují moderní gymnastky Vodních staveb.

Čekaly na mě členky bronzové pódiové sestavy letošního Českomoravského poháru. Nejde rozhodně o žádná ořezávátka, děvčata tuto soutěž v roce 2010 vyhrála.

Ještě v šatně mě můj úkol neobyčejně baví. Ono to přidá na sebevědomí, když se převlékáte v místech, kde ještě před chvílí navlékaly své trikůtky  Anežka Šťástková, Linda Kotrbatá, Monika Čápová, Gabriela Davidová, ba co víc šéfka seskupení Kateřina Blažková. I oblečení jsem vybral stylové. To vám potvrdí každá má paní, úplně nejlépe vypadám v pyžamu, tentokrát jsem své okolí oblažil pouze jeho spodní částí, k tomu fungl nové modré podkolenky a nezbytné firemní tričko. To, aby případní návštěvníci věděli, za koho tady kopu, pardon cvičím.


SE STUHOU jsem se patrně narodil.Už při rozcvičení je zřejmé, že mi půjde skoro o život, že mají děvčata nepatrně lepší fyzickou kondici než má maličkost. A taky ta ohebnost nebude ideální. Běháme do kruhu, někdo hopká, jiný funí a vykopáváme nohy k nebesům, případně ke kotníkům. Monika vede naši skupinu. Přestože mě opakovaně ujistí, že se jen rozehříváme, volí tak vražedné tempo, při kterém se naše skupina roztrhá. Respektive se oddělí první dvě závodnice a pak už jsem tu já a za mnou Anežka, která by mě, kdyby jí to dobré vychování dovolilo, snad nakopala… No prostě ji trochu brzdím.

Protahování je součástí každé solidní sportovní přípravy. Instruktorka se mění. Gabriela, která by v příštím roce chtěla zaútočit na republikový triumf, si zřetelně neuvědomuje, že všichni podobné ambice nemají.

Všichni se smějí, i já se usmívám. Jedna věc mě ale zaráží. Nechápu, proč děvčata před každým cvikem zdůrazňují, jak moc je jednoduchý a po mém skvostném provedení se radí, co bych mohl zkusit jednoduššího? Jó život v provazu, to je tedy něco!

Konečně přichází na řadu práce s náčiním. Napoprvé cvičíme s obručí. Její předhazování mi jde famózně, vrací se jak bumerang, každý Australan by ze mě měl radost. Jen Linda ne!

Anežka je méně přísná. Míč ovšem daleko nepoddajnější. Spustit si ho za krkem do druhé ruky, udělat několik kroků, zvratů s merunou, na špičky… jednoduše nedokážu.

Se stuhou jsem se patrně narodil, anebo jinak, kdybych tak zlobil a stal se v příštím životě ženou, budu se specializovat na cvičení se stuhou. Jde mi absolutně všechno. Odhazuji – chytám, tvořím obrazce, ne sice tak harmonické a symetrické jako Katka, která mě do tajů stuhy zasvěcuje, ale jsou moje. Pochvala od ní, ta už něco znamená!

Je vidět, že se do toho dostávám, a tak přichází vrchol v podobě sestavy „Cibulenka", kterou otevírá svou soutěžní kariéru každá čtyřletá dívenka. Logika gymnastek: Proč by ji tedy nezacvičil šestatřicetiletý redaktor?

Všechno jde parádně. Už mě ani nepřipravují členky elitní sestavy, nýbrž jejich následovnice, osmileté Míša Křečková  a Beky Vlková. Pod jejich vedením  proměňuji tělocvičnu v slzavé údolí. Tak všechny rozesměje   mé provedení čtyř poskoků, pěti kroků, otočky a jednoho mimořádně přirozeného úsměvu.

Je tedy konec, omdlévám při potlesku, podléhám chvále trenérek, říkám si nabubřele: „Že je moderní gymnastika jen pro ženy? Pche!"

Moje sebevědomí vydrží  do okamžiku, kdy obdržím děvčaty vlastnoručně vyrobené vysvědčení. Neprošel jsem! Zklamání! Budu se muset i nadále živit psaním.

A to je vlastně konec,  a já věřím, že pro čtenáře Deníku alespoň přijatelný. A navíc je i konec roku, ve kterém jsme vám chtěli přinášet zprávy z vašeho kraje, města. Ne vždy o těch největších sportech, ne vždy o těch nejvyšších soutěžích. Věříme ale, že každé lidské snažení, pachtění stojí za to zaznamenat. Se sportovci, například s moderními gymnastkami Vodních staveb je ten svět přeci jen o něco hezčí.  O pořádný kus.

Esteticky bychom k sobě neladili, zarmoutily mě gymnastky

UFFF! A je dobojováno! Pardon dotrénováno.Traumata pominula, nastal čas na hodnocení. Toho se ochotně ujaly dvě z trenérek dvacetiletá Anežka Šťástková a o dva roky starší Linda Kotrbatá.

Děvčata, jak by vypadal trénink, kdybych se ho nezúčastnil?
Anežka: Určitě by na něm nebyla taková sranda. (směje se) Jinak by ale byl nepatrně náročnější. Cvičily bychom ve vyšším tempu. Víc by se v něm švihalo. S vámi jsme úplně vypustili skoky. Moc jsme neposilovali. Všechno by bylo takové preciznější.

Jak často trénujete a kolik hodin?
Anežka: My už se bohužel tak často nesejdeme. Když jsme cvičily v nejvyšší kategorii, tak jsme trénovaly pětkrát týdně dvě až tři hodiny. Nyní se sejdeme třikrát v týdnu po práci nebo po škole.

Moderní gymnastika je sport, který kombinuje prvky baletu, gymnastiky, divadelního tance a akrobacie. Kterou z těch složek máte nejraději?
Linda: Odmalička mě fascinoval balet. Je to ladné a hlavně  ženské. Nemám ráda, když cvičí chlapi. Na gymnastice se mi možná nejvíc líbí, že jde o čistě ženský sport.

Znamená to tedy, že mě do šestice na příští závody nepřizvete?
Linda: (směje se) Jistě by to byla legrace. Jak už řekla Anežka, tak byl dnešní trénink opravdu zábavný, ale esteticky bychom k sobě neladili. (obě gymnastky se smějí) Nejhorší by asi bylo to oblečení.  V trikotu  by vám to asi neslušelo a divákům by se naše vystoupení jen těžko líbilo.

Jak se vám líbil můj výkon?
Linda: Já si myslím, že jste šikovný. (obě gymnastky se dlouho a srdečně smějí)

Co byste mi poradily, abych se zlepšil v moderní gymnastice?
Linda: Jistě byste se měl na začátku dlouze protáhnout.
Anežka: Měl byste shodit okolo dvaceti, třiceti kil. To by ale přišlo postupně, pokud byste pětkrát v týdnu chodil trénovat. Tak, aby se dostavila pružnost a ohebnost. Manipulace s náčiním, jeho technika se dá naučit.

Absolvoval jsem první trénink. Jaké byly ty vaše?
Anežka: Začínala jsem v šesti letech. Pamatuji se, že se mě trenérka zeptala, jestli umím skákat přes švihadlo. Řekla jsem, že ano, předvedla to a zjistila, že neumím. Bylo to takové prozření. Rodiče i já si mysleli, že jsem šikovná a ono ne.

Jak je to s oním „lámáním"?
Linda: Ve chvíli, kdy jsem začala chodit na gymnastiku, tak jsem neměla žádný rozsah, a tak mě starší gymnastky protahovaly. Trochu to bolelo, ale stálo to za to.