Pro oba šlo o českou premiéru. Z výhry se den před Silvestrem radoval jedenadvacetiletý Sehnal, jehož Mladé pušky přestřílely Mazáky 136:135. „O žádné lážo plážo nešlo, ale zvládli jsme to,“ těší ho. V sobotu ovšem důvod ke spokojenosti neměl: Pražané podlehli Děčínu vysoko 69:89.

Zklamaný byl i zkušenější Srb Vukosavljevič: „Nehráli jsme dobře.“ Při zmínce o zápasu hvězd se však rozjasnil: „Dal mi motivaci k další tvrdé práci.“

V 35 letech zažil rodák z Bělehradu atmosféru klání elitních basketbalistů země už potřetí. V minulosti okusil jeho atmosféru rovněž doma v Srbsku či v Bulharsku.

Setkání s Rodmanem

„Především utkání v Bulharsku bylo jedinečné, koučoval mě Dennis Rodman,“ vzpomíná na spolupráci s bývalou hvězdou Chicaga Bulls i spoluhráčem Michaela Jordana.

Jak na něj působil? „Šíleně, měl dokonce účes v barvách bulharské vlajky. Před utkáním si sedl do středu hřiště, pozoroval okolí a se všemi si plácal. Prostě boss,“ směje se Vukosavljevič.

Stejně nadšený byl ale i z letošní, české akce: „Plný dům, skvělá organizace. Když jsem do USK přicházel, nenapadlo by mě, že se mi dostane takové pocty.“

Není Vukosavljevič jako Vukosavljevič
Po novém miléniu brázdil české palubovky v dresu Opavy jiný Vukosavljevič – Dejan. Nevedl si vůbec špatně, stal se dokonce nejužitečnějším hráčem All-Star Game 2001. Příbuzný? „Možná ano, ale nevím o tom,“ směje se jmenovec Filip. Podotýká však: „Musím se na něj doma podívat, lidí s tímto příjmením je v Srbsku málo. Co my víme?“

Mimochodem – víte, jak se srbský dlouhán k pražskému angažmá dostal? Když v září v ženském USK podepisovala jeho snoubenka, Francouzka Valériane Ayayiová, přijel na Folimanku a zaklepal na trenérovu kancelář.

„Zeptal jsem se: můžu si s vámi zatrénovat? Tým zrovna hledal hráče na mé pozici, tak to vyšlo,“ vypráví nadšeně.

Sovy v něm získaly oporu, která průměrně odehraje 26 minut a připisuje si 11,8 bodu a 5,2 doskoku. I sám trenér Dino Repeša potvrzuje: „Na nejvyšší úrovni „Vuk“ nehrál tři roky, přesto stále ukazuje, že na ni má. Zápas hvězd pro něj byl pěknou odměnou ke konci kariéry.“

Pozor: Vukosavljevič „důchod“ stále neplánuje. „Pořád se chci měřit s nejlepšími. Třeba i v dalším All-Star Game a třeba znovu proti Ondrovi,“ dodává.

Vítěz hodinek

Sehnal přikyvuje. „S Filipem jsme se hecovali od začátku prosince, říkal, že hodinky chce vyhrát on. Naštěstí to dopadlo jinak,“ usmívá se.

Pak zvážní: „Rád jsem se viděl s kluky z reprezentace. I proto šlo o skvělou akci, přes rok není vůbec čas.“

Ten ostatně nemá už od mládeže. Neustále dře: v dresu USK se kdysi dostal i do nejlepší pětky mládežnické Euroligy. Nyní diriguje už druhým rokem první tým.

„Chlapský basket je tvrdší a agresivnější, musíte se rychleji rozhodovat. Ale nejen v něm: třeba v mládeži stačí vyjet za hranice. To, že jste v Česku nejlepší, najednou nic neznamená,“ říká.

Nabyté zkušenosti zúročuje už dávno, ve 21 letech je lídrem týmu. Statistikám vévodí v bodech, asistencích, užitečnosti i v minutáži.

Ovšem nebojte se: zůstává nohama na zemi. „Klub mi dal šanci a já se chci co nejvíc rozvíjet. Týmu se teď nedaří, ale zapracujeme na sobě. Já budu makat nejvíc,“ slibuje.

Tak hodně štěstí!

Trenér USK Dino Repeša o Ondřeji Sehnalovi
„Účast na takové akci, jakou je utkání hvězd, mu může jen pomoct. Jen je třeba, aby si z ní vzal to pozitivní a nelétal někde ve výšinách. Ale nebojím se o něj: je to inteligentní kluk a ví, že je stále na začátku kariéry a že musí dělat to, co doposud. Tvrdě pracovat.“