Vánoce skončily. Jaké má být silvestrovské vydání? Hodně veselé! Ještěže máme v Pražském deníku svého komika, Izera, neřkuli Menšíka, který se loni převlékl do trikůtku a odtrénoval s moderními gymnastkami jednotku. Jakou taškařici asi vymyslí letos?

Žádnou! Řekl jsem jednoznačně kolegům po vyslechnutí záludného zadání. Dost bylo úšklebků. Jsem pro každou legraci, tentokrát chci ale absolvovat něco mužného. Nastoupit po boku Jaromíra Jágra v dresu New Jersey, trhnout 214 kilogramů a vzít tak Behdádu Kordásjábímu i celému Íránu světový rekord ve vzpírání kategorie nad 105 kilogramů, anebo podstoupit zápas a v klání chlapa proti chlapovi získat srdce čtenářů.

Poslední návrh prošel. Zbývalo najít vhodného soupeře.

Pokud se řekne zápas, napadne většinu tuzemců jméno „Českého Herkula" Gustava Frištenského. Jako další adept se nabízel olympijský vítěz z Mnichova 1972 Vítězslav Mácha. Problém u prvního, už ho nic nebolí, u druhého, bolí ho všechno.

Poslední výrazné medailové úspěchy českého řeckořímského zápasu jsou spojovány s osobou Marka Švece. Souboj s dvojnásobným vicemistrem světa vypadal dlouho nadějně, tím spíš, že Marek i já jsme zvyklí pohybovat se v rozmezí 96 až 120 kil. Nakonec byl „prý" ale plně vytížený prací u národního týmu.

To bylo mrzuté. Jako každý redaktor se dívám na sportovce ze shovívavého nadhledu, rád je podrobím ostré, ale konstruktivní kritice. Předpokládal jsem jistě oprávněně, že budu v zápase úspěšný. A řekněte sami, proč nebýt na očích muži, který vás může posunout směrem k olympiádě v Rio de Janeiru?

Legendy vyčerpány, kde hledat soupeře? Řeckořímský zápas je kontaktním sportem, což jen tak exhibičně vyzvat pátou seniorku a třetí juniorku letošní Evropy Adélu Hanzlíčkovou. Proč právě ji? Sympatická Brňanka je totiž natolik okouzlující, že by ji chtěl přemoci snad každý muž. Těžko ale vyloučit překvapení, nešťastně podklouznu, prohraji a ostuda je na světě.

V nejtěžší chvíli přispěchal s pomocí tiskový mluvčí Svazu zápasu České republiky Petr Vurbs. Jakýsi Michal Novák, někdejší šestnáctý senior světa ve váhové kategorii do 59 kilogramů, se vrací po zranění, potřeboval by sparing. Jsou svátky, proč ho nepodpořit.

Skoro bez nadsázky

Původní vizí našeho setkání bylo opravdu zazápasit si. Už první minuty ale ukázaly, že není možné přijít z ulice a postavit se reprezentantovi, byť o čtyřicet kilo lehčímu. Ani jsme si nemuseli podat ruce, stačilo, když na mě praskl největší dostupný dres, který je sice obrovský, ovšem v jiných partiích než bych potřeboval.

Michal se proto rozhodl zasvětit mě do „běžného" tréninku. Copak o to, běžel jsem ještě krásně, na hlavě ale nestál dle jeho představ, při mostu exceloval, můj učitel se přesto neusmál. Při saltech jej pouze sledoval, ani za držení rovnováhy na balonu nesklidil pochvalu…

Přeci jen jsme se odhodlali k zápasu. Řeknu vám, je to zvláštní stát na okraji kruhu, přijít do jeho středu, uchopit protivníka… Jenže ouha, on vás popadne a pak už letíte a vyzkoušíte si v praxi, jak funguje zemská přitažlivost.

Po procitnutí

V hospůdce sedí mladí, staří, tlustí, tencí. Nikoho nepřekvapí, že se v ní vyskytuje také reprezentant a novinář. Beru si slovo a říkám, jak moc jsem si uvědomil nutnost řešit veškeré konflikty bez použití násilí. Michal hovoří o tom, čeho si na zápasu váží, jeho férovosti, neexistují unfér zákroky, jako třeba v kopané. Nepijeme mnoho, tři půllitry si ale dáme a pak se zasníme. Jet tak do olympijského Ria, povídá Michal. Proč bych ho nedoprovodil, myslím si já. Pivo je mok! Mnoho zdraví v roce 2015.

Soustředil bych se až na Tokio 2020, poradil dočasný kouč Novák

MICHAL NOVÁK.Tří výrazných úspěchů dosáhl ve své kariéře pětadvacetiletý zápasník Michal Novák. Borec nastupující v kategorii do 59 kilogramů se stal sedmým juniorem světa a pátým Evropy, nadto vybojoval šestnácté místo na mistrovství světa seniorů 2011. Nyní krátce koučoval.

Michale, jak by probíhal trénink, pokud bych na něm nebyl?
První fáze by byla podobná. Jednalo by se o běh nebo o jiné lehké rozcvičení. Druhá se liší podle dne. Někdy běháme do schodů, jindy se zápasí, nebo posilujeme. To mluvíme o dopoledním tréninku. Odpoledne se většinou věnujeme zápasu. Večer následuje další fáze, která se skládá z předešlých možností.

Co regenerace?
Vířivku, saunu a masáže využíváme dvakrát týdně.

Jak se vám líbil můj výkon?
Postavení bylo výborné, nasazení na reprezentační úrovni. Měl byste ale dopilovat techniku. V ní máte značné rezervy. Neviděl jsem cit pro zápas, pro pohyb soupeře. Všechno je o koordinaci pohybu, hodně by se vám hodila gymnastická průprava. Tak jako všem zápasníkům.

Na Rio to tedy ještě není?
Být vámi, soustředil bych se až na Tokio 2020. (směje se)

Když jsme u začátků. Jaké byly vaše?
Začínal jsem v pěti letech, tak jako všichni gymnastikou. Učil se obratnosti. Musel jsem si zvyknout na pády. Zprvu se nezápasí, děti si spíš hrají, přetahují se, bojují o míč, skáčou… Je třeba zpevnit krk, k tomu slouží mosty, které jsme si spolu také vyzkoušeli. Později přijdou na řadu chvaty, nejdříve nejjednodušší, házení přes hlavu a podobně, to jsou třešničky, která se učí až nakonec.

Čím vás zápas zaujal?
Jde o férový boj, při kterém neexistují unfér zákroky, jako třeba při kopané. Dětem bych ho doporučil proto, že se při něm naučí komplexně pracovat. Musí být vytrvalé, rychlé i silné. Po absolvování naší průpravy mohou přejít kamkoliv.

K zápasu se vracíte po ročním zranění. Co se stalo?
Měl jsem přetržený křížový vaz a menisky. Nyní už se cítím stoprocentně zdravý, hlava mně ale stále nedovolí pracovat na více než osmdesát procent. Musím se do toho rychle dostat.

Co vás čeká v roce 2015?
Nejprve reprezentační turnaje, které jsou nominační pro evropské hry v Baku. Rád bych prolomil smůlu a hlavně vydržel zdravý. Poslední čtyři roky se mi to bohužel nedařilo.

Mně doporučujete Tokio 2020, co vám říká Rio 2016?
Jde o můj největší sportovní cíl. K jeho splnění budu muset uspět v září na mistrovství světa. Možná to bude znít namyšleně, věřím ale, že mohu skončit do pátého místa, které zaručuje postup. Zápas je nevyzpytatelný, je v něm možné všechno.