Ten hostil německý Dortmund a jednalo se o Grand Prix Německa, na kterém v řeckořímském stylu startovalo 116 zápasníků z 20 států včetně takových zápasnických velmocí, jako je Rusko, Arménie, Bělorusko, Ukrajina a další.

Česká omlazená reprezentace se po poměrně úspěšném vystoupení na dubnovém mistrovství Evropy (osmé místo Artura Omarova a třinácté místo Petra Nováka) nyní připravuje na druhý vrchol letošní sezóny, kterým bude na začátku září mistrovství světa v dalekém Uzbekistánu. Kromě řady mezinárodních soustředění, které reprezentanti v těchto týdnech a měsících absolvují, mají na programu také turnaje, na kterých měří síly s evropskou i světovou špičkou. Tyto soutěže jsou zároveň nominačními turnaji, jelikož do Uzbekistánu v září odletí ti, které reprezentační trenér Marek Švec navrhne Svazu zápasu ČR. Náklady na start na mistrovství světa budou navíc letos nemalé a u některých zápasníků tak bude záležet mimo jiné na tom, zda se podaří sehnat potřebné finance. Jedním z těchto kvalifikačních turnajů byla právě Velká cena Německa.

Nutno říct, že mladým českým reprezentantům se v Německu vůbec nedařilo. V drtivé většině nedokázali přejít přes první kolo a po úvodní prohře soutěž opustili. A na špatných umístěních nezmění nic ani fakt, že někteří z nich měli těžký los a narazili na skutečně špičkové soupeře. Jedinou světlou výjimkou se ukázal být ten nejzkušenější, který do Dortmundu s českou výpravou odcestoval, třiatřicetiletý Tomáš Sobecký. Ten v neděli 29. června předvedl na žíněnce ve výborné formě, která připomínala jeho nejlepší výkony z let minulých. Celkově obsadil ve váhové kategorii do 71 kilogramů  11. místo, když ve čtvrtfinále bojoval nejen s domácím reprezentantem a jemu nakloněným publikem, ale částečně také s rozhodčím a jeho nepříliš objektivním rozhodováním.

Tomáš Sobecký, člen oddílu PSK Olymp Praha, zůstává trochu ve stínu velkých jmen českého porevolučního zápasu, jako byli zmíněný Marek Švec, Petr Švehla nebo David Vála. Je to dáno především tím, že i přes dlouholeté působení v reprezentaci a obrovský talent i fyzické schopnosti se mu bohužel nepodařilo sáhnout si na „velkou" medaili, tedy umístění na mistrovství Evropy či světa. Dvakrát k tomu přitom měl ve své kariéře velmi blízko, dvakrát zápasil na evropském šampionátu o bronz. A dvakrát odcházel ze žíněnky se sklopenou hlavou. Naposledy v roce 2010.

Na letošním mistrovství starého kontinentu se Sobeckému nedařilo a skončil hned po prvním prohraném utkání. Jak se ale zdá, chuť do zápasu, tohoto tvrdého a fyzicky velmi náročného sportu, stále ještě neztratil. V Dortmundu se díky příznivému losu vyhnul prvnímu kvalifikačnímu kolu a do soutěže vstoupil osmifinálovým střetnutím se Švédem Sharurem Vardanyanem. „Ten zápas byl hodně divoký a velmi těžký. Zápasili jsme ve vysokém tempu, padalo hodně bodů a já jsem ještě dvacet sekund před koncem prohrával o dva body. V tu dobu jsem v sobě ale ještě našel dostatek síly a začal jsem do soupeře pořádně šlapat. Z mého tlaku vzešlo přerušení od rozhodčího, napomínání Švéda za pasivitu a nařízený parter. V tom jsem nastoupil do svého oblíbeného zvedu, který se mi povedl perfektně. Dostal jsem čtyři body, vedl o dva a posledních deset sekund jsem ustál," popisuje Sobecký napínavý průběh osmifinále, které vyhrál v bodovém poměru 8:6.

Pak přišlo čtvrtfinále a možnost postupu do bojů o medaile. Ten byl hodně blízko, nakonec ale českému reprezentantovi nebylo přáno. Jeho soupeřem byl německý zápasník Ilyas Oezdemir a na žíněnce se strhla bitva, která patřila k tomu nejostřejšímu, co bylo tento víkend v Dortmundu k vidění. Zápas, ve kterém se šlo za hranice pravidel. „Nebyl to férově vedený zápas, Němec mě v postoji neustále trefoval hlavičkami. Nejsem ten typ, co by se vymlouval na rozhodčí, když chcete vítězit, zápas byste měli vyhrát tak, aby o tom nemohlo být pochyb. Ale tady nechával rozhodčí volný průběh jednoznačným faulům. A tak mi nezbývalo, než se přizpůsobit. Ovšem hned mé první vrácení úderu hlavou se pískalo. Byl jsem napomínán a šel do parteru, kde otočil, mně se ho ale povedlo zaskočit a získat body z přechodu za něj," říká o průběhu prvního kola Tomáš Sobecký, a pokračuje: „Pokračovalo se stále stejně. Dostával jsem hlavičky, rozhodčí na to nereagoval. Přitom když se na mě podíváte, mám monokly u obou očí a šrámy po celém obličeji. Napomínán jsem byl ale já a soupeř dostal bod. Tři dva pro něj. Nastoupil jsem opět do tlaku, který byl tak markantní, že rozhodčí musel Němce poslat do parteru. Jenže tam se on proti pravidlům uzavřel a při mé snaze o záběr mi lámal prsty, samozřejmě bez reakce rozhodčího. A tak jsem již nebodoval."

O jeden jediný bod tak Tomáš Sobecký zůstal před branami semifinále, ve kterém jeho soupeř prohrál, ovšem následně si další výhrou zajistil bronz. Na českého reprezentanta zbylo celkově jedenácté místo, ale také velmi dobrý dojem, který v Dortmundu zanechal.

„Jsme naštvaný a s tím umístěním nemohu být spokojený, především vzhledem k tomu, že jsem tu dnes evidentně měl na víc. Na druhou stranu se svým výkonem jsem celkem spokojený, vlastně jsem asi překonal vlastní očekávání. Fyzicky jsem se v obou zápasech cítil perfektně. Doufám, že přichází dobrá forma," uzavírá své dojmy z německého turnaje Sobecký.

Petr Vurbs