Kdo je Petr Novák?
Reprezentant České republiky v zápase řeckořímském se narodil 17. dubna 1988 v severočeském Liberci. Se zápasem začínal v Chrastavě pod vedením trenéra Aloise Stahoně, poté jej vedl Zdeněk Švec v Havlíčkově Brodě. Zápasí ve váhové kategorii do 75 kilogramů. Jde o mnohonásobného mistra České republiky. Mezi jeho největší úspěchy patří páté místo z mistrovství Evropy juniorů a desáté z evropského šampionátu seniorů. Od září 2008 se s reprezentací připravuje v Centru sportu Ministerstva vnitra v Praze, kde je jeho trenérem bývalý úspěšný zápasník Marek Švec.

Petře, v prvním zápase turnaje jste skončil na lopatkách. Byl boj s domácím reprezentantem od začátku tak jednoznačný?
Nebyl, o to více mě prohra mrzí. Navíc na lopatky, to se na této úrovni příliš nestává, respektive nemělo by stávat. Soupeře jsem znal z turnajů i z tréninku, protože jsme v Polsku před turnajem absolvovali dvoutýdenní soustředění. A upřímně řečeno, hodně jsem si na něj věřil. V tréninkových bojích jsem ho porážel a věděl jsem, že na něj mám. Na druhou stranu trénink je samozřejmě něco jiného než ostré turnajové utkání, kde jsou nervy, tlak a každý chce na žíněnce odevzdat to nejlepší, co v něm je. Začátek toho souboje ale pro mě nevypadal vůbec špatně. Cítil jsem, že vím, jak na něj. Dostával jsem ho pod tlak, z čehož vyplynulo i jeho napomínání rozhodčími pro pasivitu. Bohužel jsem se pak dopustil hloupé chyby. V jednu chvíli jsem se dostal do spojení rukama v jeho kříži, do velmi dobré pozice, ze které jsem chtěl zaútočit. Ale místo toho jsem ztratil kontrolu a nedokázal reagovat na korunní chvat Poláka, kterým je takzvaný záhlavák. A než jsem se nadál, letěl jsem vzduchem přímo na svá záda. To byl konec, takoví zápasníci nepouštějí lopatkovou pozici a málokdy se z ní podaří uniknout.

Jak jste prohru nesl psychicky? Bylo těžké se znovu zkoncentrovat na další část turnaje?
Abych řekl pravdu, tak jsem po tom prvním zápase měl chuť skončit s celým sportem. Dokonce jsem i trenérovi řekl, že se na to, vy víte co… (směje se) Ale to jsou takové ty bezprostřední okamžiky poté, co prohrajete, navíc takto hloupým způsobem v utkání, o kterém vím, že jsem ho mohl zvládnout úspěšně. Navíc je hodně psychicky náročné, že my máme turnajů menší počet, před mistrovství světa byly jen dva, na kterých jsme si mohli vyzkoušet formu po náročné několikaměsíční přípravě, kterou podstupujeme. A pak to dopadne takto. Není to zrovna příjemné. Naštěstí Polák postoupil až do finále a já dostal šanci si napravit reputaci. To mě nabudilo a na repasáž nebyl problém se znovu zkoncentrovat.

V té vás čekal chorvatský reprezentant Neven Žugaj, desátý z olympijských her v Londýně. S čím jste do zápasu šel?
Žugaje samozřejmě znám. Je to vynikající zápasník, má bronz z mistrovství Evropy i světa a samozřejmě to, že zápasil na olympiádě hrozně moc znamená. Na žíněnku jsem s ním nešel zdaleka poprvé, už za sebou máme několik soubojů. Všechny do jednoho ale pro mě skončily hodně špatně, Neven mě vždy, jak se říká, roznesl na kopytech. Ještě před rokem byl úplně někde jinde. Takže jsem pociťoval určitý respekt, všechny ty jeho úspěchy a hlavně prohry s ním z hlavy nevymažete. Ale zase už vím, že každý se dá porazit a jít na žíněnku s přílišným respektem nebo snad dokonce strachem je nesmysl. To tam nemusíte chodit vůbec. Takže jsem tam šel s tím, že chci vyhrát. Navíc s vědomím, že jsem za poslední měsíce ušel dlouhou cestu a jsem na tom o dost lépe než dříve.

Vítězství vám uniklo o jediný bod. Kde hledat rozdíl mezi vámi a Chorvatem?
Bohužel zase v jedné mé chybě. Zápas se vyvíjel zcela vyrovnaně, jednou jsem byl napomínán pro pasivní způsob boje já, šel jsem do parteru a ubránil jeho útok. Pak byl napomínán on, šel do parteru, a také ubránil. Ve druhém kole jsem ale kousek od zóny ucítil šanci rozhodnout a pokusil jsem se jej vytlačit do autu. Jenže naneštěstí jsem díky jeho dobré reakci ze žíněnky vyšlápl sám. On dostal bod, vedl a nastala nepříjemná situace, kdy se takzvaně v postoji zavřel, ale nebyl pasivní a velmi aktivně se bránil mému náporu. Snažil jsem se o tlak, díky kterému by jej napomínali. Jenže tak zkušený zápasník, jako je on, prostě už málokdy pustí vedení jedna nula. Pohlídal si to a já opět odcházel ze žíněnky poražený.

Co vám ukázalo utkání?
To, že mohu vyrovnaně zápasit i se skutečnou světovou špičkou a mohu ji při troše štěstí i porazit. Také mi to trochu spravilo mou pošramocenou psychiku. I když to stále není úplně optimální a já stále přemýšlím, co je potřeba dělat jinak a lépe, abych začal i tato utkání vyhrávat, se Žugajem jsem si ověřil, že to jde. Mám ještě čas na přípravu a také každý turnaj je jiný. Při dobrém losu, precizní koncentraci, vyvarování se chyb, troše štěstí… Rozhodně nechci letět do Uzbekistánu prohrát.

Jak bude probíhat další příprava? Zbude čas na dovolenou?
To bohužel opravdu ne. (směje se) Teď si vezmu jeden prodloužený víkend, ale jinak žádná dovolená až do odletu nebude. Máme naplánované dva týdny mezinárodního soustředění v Tatrách a dva týdny v Maďarsku. Pak už budeme ladit formu v Praze.