Stane se… Hráč nemá svůj den, sudí také. V utkání mezi Tempo Titans a Kotlářkou si Petr Baroch stěžoval na posouzení situace při odpalu. „Rozhodčí ji určil z mého pohledu špatně, rozčílil jsem se. Když jsem byl na lavičce, zařval jsem, že nemá koule mě vyloučit. Tak to udělal. Z mé strany se jednalo o chybu, vyhodil mě právem," přiznal čtyřiatřicetiletý shortstop (spojka) Pražanů.

Petře, jak je možné, že se něco podobného přihodilo?

Rozhodčí vyloučil také mého spoluhráče, který odpálil a běžel na metu. Soupeř míč zkoušel chytit a hodil rybičku. Zapískal, že byl náš hráč out, jenže soupeř se přiznal s tím, že mu míč před zachycením do rukavice spadl na zem, chytil ho tím pádem half-volejem. Rozhodčí na to nebral zřetel, čímž spoluhráče vyprovokoval. Byli jsme dva venku a trenér už neměl z čeho brát. Zápas se musel zkontumovat, protože další hráče jsme do hry pustit už nemohli. Což nás hodně překvapilo…

To se nedivím.

Asi se to stalo poprvé v české extralize. Vyhodnotili jsme vše tak, že jsme si podobné emoce neměli dovolit. Stala se chyba. Navíc diváků na stadionech bylo hodně, naše chování nebylo vůbec vhodné. Když se týmu nedaří, je běžné, že se nechá vyloučit spíše trenér.

Opravdu?

Ano, zcela běžná věc například v americké MLB, u diváků to má ohlas. Během utkání kouč jednoduše vyběhne a zařve na rozhodčího, čímž vybudí své hráče. Řekne od srdce, jak rozhodčí píská a jak by měl.

Jsou běžné emoce při baseballu?

Samozřejmě, když se hraje pražské derby nebo proti Drakům Brno, emoce jsou vyšponované. Baseball je však gentlemanským sportem, při kterém platí, že když porušíte pravidla, jste potrestaní. Třeba tím, že vás hráč trefí při nadhazování a dá vám najevo, že už si to nesmíte dovolit. Ale moc se to neděje…

A kdy se něco takového přihodí?

Například, když jsem přestupoval z Kotlářky, kde jsem byl pět let, do Tempa. Dostaly se ke mně náznaky toho, že mě hráči z Kotlářky plánovali během prvního vzájemného utkání trefit. Jeden z nadhazovačů mi dokonce řekl, že mě při prvním nadhozu trefí do hlavy. Už jsem tam s tím šel. A opravdu se tak stalo, ale naštěstí jsem uskočil. S tím se musí počítat.

Popište další situace, ve kterých si hráč zaslouží být trefen…

Když jste něco porušil, dostanete ránu. Když šestnáctiletý nebo sedmnáctiletý baseballista předvede homerun proti zkušenému nadhazovači a s radostnými gesty zastaví na metě a dívá se na let míče, ukazuje tím nebojácnost. Jenže při dalším odpalování může čekat, že ho nadhazovač trefí. Něco takového si mohou dovolit starší hráči, mladí ne. Nemohou se takto vysmívat. Proto většinou mladší hráči odpálí a raději běží a vůbec se nezastavují.

Stalo se někdy, že šly střídačky během zápasu proti sobě?

Určitě. Například když hrálo Mexiko proti Kanadě v kvalifikaci na World Baseball Classic. Mexiko vedlo 8:1 a pálkař ulil. Mexičan dalšího trefil do zad. Pak se to semlelo. Tohle se nedělá, když vedete, neulíváte, nebo nekradete mety. Když v české extralize vedeme deset nula, tak už se nekrade, čeká se jen na odpal. Takhle je to dané.

Kolik je v baseballu nepsaných gentlemanských pravidel?

Desítky. Když se dívám na MLB a vidím, že někdo někoho napálí, tak nějak tuším proč.

Co si myslíte o situaci českého baseballu? Zvedá se výkonnostně a otevírá veřejnosti?

Velkou proměnu registruji, což je dobře. Je nutné říci, že velkou měrou se na tom podílejí trenéři dětí a mládeže, kteří už mnoho let obětavě pracují a nyní všichni sklízíme ovoce. Vrcholem bylo World Baseball Classic, kde jsme s Mexikem prohráli těsně jen 1:2. Nikdo o nás nevěděl, my jsme oslovili místní fanoušky, skoro hodinu jsme si prodírali cestu na stadion, jak jsme se jim podepisovali. Stoupáme, jsem moc rád.

Čtěte také: Kouzlo nadhozu? Všechno je o rutině, vysvětluje Červenka

Jiří Uhlíř