PVK Olymp Praha – TJ Sokol Frýdek-Místek 3:2 (20, -17, -22, 17, 11), konečný stav série 3:2Olymp: Kurková, Hodanová, Trnková, Nová, Mlejnková, Mudrová, Dostálová, Šimáňová, Jančaříková, Kopecká. Trenér Stanislav Mitáč.
Frýdek-Místek: Dudová, Melicharová, Yordanska, Kubová, Štrbová, Závodná, Kedzia, Michalíková. Trenér Pavel Kožuch.
„Sérii bych neprodlužoval, byla krásná, nabídla všechno. Pro ženy je ale pět zápasů až dost," řekl po posledním utkání kouč Frýdku-Místku Pavel Kožuch. Byl zklamaný, přesto se nevymlouval, po chlapsku pogratuloval soupeřům, nezapomněl ani poděkovat.
„Holky sice prohrály, nechaly ale na hřišti maximum," zmínil výkon Slezanek ve dvanácti hodinách trvající pětizápasové show, které k plnému počtu setů scházel jen jeden, hrálo se jich 24.
„Taky bych nepokračoval. Série už mám plné zuby," řekl s úsměvem od ucha k uchu nejšťastnější trenér na stovky kilometrů čtverečních, domácí Stanislav Mitáč. Ve středu slavil narozeniny a hráčky mu 'nadělily' porážku 1:3, Frýdek-Místek po ní získal sériový mečbol.
„Krizová chvíle. Ještě horší ve čtvrtém utkání, ve kterém jsme prohrávali na palubovce soupeře 0:2 na sety. Holky ale dokázaly zápas vyhrát. Okamžik, který rozhodl," vysvětlil Mitáč, při jehož slovech Kožuch souhlasně přikyvoval.
Také do pátého utkání vstoupily lépe Pražanky, dařilo se jim na bloku (Mudrová), excelovaly v poli (Dostálová) – 25:20.
Pak se ale mince otočila, vtip nahrávačky Dudové, důraz smečařky Michalíkové, Kubová solila skákaná podání – 17:25, 22:25.
Polovina čtvrté sady, vyrovnané skóre.
„Naprosto nám odešel servis, nedali jsme jich sedm po sobě," našel příčiny obratu Kožuch. Jak je ale možné, že zkušenější tým, alespoň co do věku volejbalistek, zkolabuje?
„Říká se, že do ženské a do melounu nevidíš. Víc nevím, co na to říci," líčil Kožuch.
„Rád Pavlovi pomůžu," přihlásil se o slovo Mitáč.
„Frýdek-Místek těžké zápasy nikdy nehrál. My jsme sice v létě omladili, přesto měli ve svém středu Verču Dostálovou, asi nejlepší hráčku série, nebo Zuzku Mudrovou, jíž se dařilo v pátém střetnutí. K nim připočtěme kapitánku Evičku Hodanovou a máme osu, které se mohly ostatní chytit. Jedna dobrá sezona pro úspěch v play-off nestačí. Potřebujete v něm nastoupit dvakrát, třikrát, možná pětkrát," podotkl pražský kormidelník a dokonale tak vystihl dění na palubovce ve čtvrté a páté sadě.
V nich se vedle opor probudily k nadstandardu všechny hráčky PVK a nadšeným výkonem, kterému opět dominoval blok, servis a hra v poli, dokráčely do čtvrtého finále v řadě – 25:17 a 15:11.
Semifinále skončilo, boje o bronz s Ostravou, o zlato s Prostějova, na aktérky krásné, opojné, euforické, ale i kruté série čekají.
„Nepochybuji o tom, že holky najdou dostatečnou sílu do zápasů o bronz. Jen nevím, jestli u toho budu. Vedení mě kritizovalo už po čtvrtém semifinálovém utkání. Prohrálo se, odpovědnosti se nebráním," uvedl Kožuch.
„Na Prostějov stačit nebudeme. Náš tým je natolik mladý, že budu spokojený, pokud budou holky předvádět dobrý volejbal a diváci jim za něj zatleskají," dodal Mitáč.
Kapitánka si na útok nevěřilaElektrizující atmosféra bouřící haly. Diváci vstávají, vědí, že domácí dělí jediný míč od finále. Na podání nahrávačka Frýdku-Místku Katarína Dudová. Dobrý servis, kvalitní příjem, obětavost obou celků v poli. Pak se ale dostává k míči smečařka PVK Eva Hodanová. Oslava propuká!
„Uhrály jsme ho," zodpovídá kapitánka otázku mířící k závěrečnému balonu. Možná spíše křičí. „Neskutečná úleva. Pocity štěstí, euforie," popisuje. Poslední míč ne a ne si vybavit. Pak zašátrá v paměti.
„Popravdě jsme si na něj moc nevěřila, podobné postavení nezakončuji často. Jsem zvyklá útočit z hlavního kůlu. Ale podařilo se," culí se jednadvacetiletá dívka. V mladém věku už obrovská osobnost Olympu, spolehlivost, zarputilost, pokora. S ní vystupovala po celou dobu série a neopustí ji ani ve chvílích vítězství.
„Zápas byl těžký, soupeřky vynikající. Po prvních třech setech by si na naši účast ve finále nikdo nevsadil. Nedařilo se nám nic," vrací se v čase.
„Ukázalo se ale, že máme silný tým. I když děláme chyby, dovedeme se zvednout. Což je ve sportu nejdůležitější," nepochybuje.
Hráčka utkání? Zuzana Mudrová
Jak proběhlo léto v Olympu? Ve znamení obměny. Opory odešly, měly vyrůst nové. Hodně si fanoušci slibovali od blokařky Zuzany Mudrové. Jenže ouha, bojovala s formou. Zazářila až v pátém semifinálovém zápase. Spolehlivá na servisu, excelentní na bloku. Klid, jistota, spolu s Dostálovou hráčka utkání. „Taková u nás není. Je jen vítězné družstvo," culí se. „O všem rozhodl týmový výkon. Co jsme nepodržely na bloku, vyčapalo pole. Skvěle jsme skládaly."
Zuzano, čím to je, že jste si nechala nejlepší výkon roku na nejdůležitější zápas?
Vážně nevím, musím přiznat, že se stále necítím ve formě. Celou sezonu s ní bojuji, doufám, že se ale ještě poperu a ve finále předvedu lepší výkony.
Věkem jste stále mladá, mnohé jste už odehrála. Zkušenosti z minulých play-off pomohly?
Moc, jsem z těch, které se snaží spoluhráčky uklidnit. Nikoho neburcuji, snažím se dodat sílu.
Jak ovlivnilo výsledek série předešlé zmrtvýchvstání ve Frýdku-Místku?
Velmi, prohrávaly jsme 0:2 na sety a byly jediný od vyřazení. Takové momenty týmu neuvěřitelně pomohou. Celá série s Frýdkem-Místkem byla taková osobní. Holky mluvily o křivdě, my chtěly na hřiště vlítnou a rychle rozhodnout.
Takto vypadal vývoj skóre v první sadě, od druhé už ne.
Zalekly jsme se, že bychom mohly vážně vyhrát. (směje se)
Od čtvrtého setu vás napodobil Frýdek-Místek. Souhlasíte?
Asi ano, síla našeho týmu je v tom, že nepoleví. Šlapeme a čekáme na zlom. Měla bych to zaklepat, zatím vždycky přišel.
Jak jste prožívala tiebreak?
Ohromně, byly to nervy. Přestože patřím ke zkušenějším, prožívám vypjaté okamžiky stále stejně.
Jaká byla série s Frýdkem-Místkem?
Neuvěřitelně těžká. My i soupeřky si zasloužíme pochvalu. Pokud bychom neměly být druhé, měly by to být ony. Vyzdvihla bych jejich nahrávačku a blokařky, které předvádějí velice rychlou hru.
Série je za vámi, finále se blíží. Dopřejete si vůbec oslavu?
Samozřejmě, vždyť jsme vyhrály malé finále, vyřadily ve skvělé sérii výborný tým. Prostějov je svou kvalitou jinde. Za úspěch s ním považuji každý získaný set. Budeme do toho bouchat a uvidíme. (směje se)
Z nemocnice ke střetnutí rokuFrýdek-Místek sice nepostoupil do finále, medaili za statečnost si ale zasloužil. Především jednadvacetiletá smečařka Martina Michalíková.
„Do Prahy jsme dorazily den předem. Chtěly jsme být na zápas čerstvé," hovoří o plánech základní sestavy slezského družstva sympatická bruneta. Její postel v hotelu ale zůstala prázdná.
„Myslela jsem si, že jsem špatně spadla. Kostrč mě ale bolela čím dál tím víc. Proto jsem vyhledala pohotovost ve střešovické nemocnici. Poslali mě rovnou na chirurgii, odstranili zánět a dali dren," odkrývá okolnosti, které ji měly posadit jen mezi diváky.
„Semifinále je utkání, do kterého jdete i přes bolest. Hrozně jsem chtěla nastoupit. Volala jsem známým lékařům. Říkali, že mně z rány může maximálně vypadnout dren, vrátit se do ní zánět," líčí Martina, která proto řekla: „Půjdu hrát!" Nastoupila a patřila k nejlepším.
„Byla jsem mimo, zblblá práškama. Bojovala jsem proti Olympu a také sama se sebou," přiznává ráno po těsné prohře.
„Tělo se vyléčí, na duši je hůře. Byly jsme vážně blízko," dodává.
Malá – velká Veronika Závodná
Rarášci nejspíš stáli při zrodu blokařky Frýdku-Místku Veroniky Závodné. V civilu usměvavá dívka se na hřišti mění k nepoznání. „Jsem hrozný rapl," přiznává bez okolků. Oči opuchlé od slz, hlasivky vykřičené od povzbuzování, tělo a duši bolavou. Dřela, leč nestačilo… Čím ještě zaujala přítomné? Precizně provedenými smečemi z jedné nohy, takové se vidí málokdy. „Jsem malá. Míče před sebou uhraji jen složitě, musím proto hledat jiné cesty," vysvětluje opora.
Veroniko, v jakém rozpoložení jel Frýdek-Místek do Prahy?
Všechny jsme byly nabuzené. Díky tomu, že nás rozhodčí v závěru čtvrtého utkání poškodili, jsme cítily křivku a chtěly se 'Olympu pomstít'. Na druhou stranu jsme věděly, že jsme si čtvrtý zápas prohrály samy. Měly jsme zvítězit 3:0 a nemusely nikam jezdit.
Projevilo se na výkonu v první sadě zklamání?
Ne, první set byl ustrašený. Nešla nám přihrávka.
Pak se vše otočilo.
Právě díky přihrávce jsme se ve druhém setu zvedly. Dobře jsme útočily. Začaly jsme ale kazit servis, což bylo zlomové. Od stavu 10:10 ve čtvrté sadě jsme pokazily sedm podání.
Psychika?
Máme zkušenější tým, než Olymp. Psychicky bychom na tom měly být lépe, ale nevypadalo to tak. Sama jsem se cítila v pohodě, do posledního míče jsem věřila, že postoupíme.
Co si váš tým říkal před tiebreakem?
Upřímně, nevím. V hale byl takový hluk, že nebylo slyšet slova. Nic speciálního ale nezaznělo, porada byla spíše motivační.
O čem byl tiebreak?
O hlavách. Nevím, co vám mám říci. (odmlčí se) Obrovská škoda.
V sérii o bronz na vás čeká Ostrava. Najdou do ní takřka finalistky extraligy motivaci?
Stoprocentně. Ostravu chceme porazit. Nepřipouštíme si, že bychom bronz nezískaly a skončily v bramborách. Toužíme po medaili.
V čem bude Ostrava nepříjemná?
Holky jsou rády, že narazí na nás. Myslí si, že jsme pro ně hratelnější než Olymp. Mýlí se, bronz jim nedáme.
Co by mělo rozhodnout sérii?
Třeba výhoda domácího prostředí, začínáme ve Frýdku-Místku. Máme skvělé fanoušky, kteří nás, jak věřím, podpoří také v sérii o bronz.
Geniální tah? Pořádná klikaO čem jsou semifinálová utkání? O zkušenostech. Kde je má brát sice talentovaná, v seniorkách ale krátce působící univerzálka PVK Lucie Nová?
„Nevím proč, ale v prvních třech setech jsem se cítila unavená. Nebyla jsem nervózní, ale nešlo mi to," neskrývá Nová, která byla na nějaký čas střídána, poté se ovšem na plac vrátila a mnozí si pomalu ťukali na čelo.
Jenže pozor! Přišla její chvíle. Šest přesných servisů ve čtvrtém dějství, které zvrátily vývoj utkání.
„Geniální tah? Pořádná klika," nehraje si na spasitele kouč Olympu Stanislav Mitáč a mohl by, on přeci Novou na place podržel.
„Někdy se důvěra vyplatí, jindy ne. Lucce se nedařilo, poté zazářila. Podobně jako ostatní holky," říká lodivod.
Také věkem juniorka označila podání za zlomové.
„Pro mě, nikoli tým. Trápila jsem se. Servisy mně dodaly na sebevědomí," přiznává dívka, kterou fazona už neopustila. Skvěle podávala, ale také útočila po celou dobu zkrácené hry.
„Tiebreak byl o morálu. Bouřící hala nás hnala dopředu, na ploše jsme nechaly úplně všechno."