Tam skládá trenér Martin Hudák mladý celek, který má ambice trvale proklouznout mezi tuzemskou špičku. Nejde však o žádná velkohubá prohlášení. Činy předbíhají tvrzení.

Triumfu v sedmičkové podobě ragby se ještě mnozí smáli. Výhru v Českém poháru už museli vzít na vědomí. Po vítězství 19:17 ve finále Superpoháru, tedy v klání držitelů mistrovského titulu a tuzemského poháru, kterého Moravané navíc dosáhli na hřišti Tatry Smíchov, je už jasné, že se s Vyškovany musí počítat. Zlatou ragbyovou adresu roku 2013 hledejte na jižní Moravě.

 „O naší výhře rozhodla podstatně vyšší bojovnost našich kluků," usmíval se kouč Vyškova Martin Hudák, který na Tatru vyzrál ve třetím utkání sezony.

 „Bylo vidět, že si hráči na Smíchov věří. Tatra sice byla lepší v roji, díky němu položila dvě pětky, tlačila nás. Kluci se ale rvali do posledních sil a výhru zuby nehty ubojovali," pokračoval emotivně.

 „Máme za sebou poslední zápas roku, a tak musím týmu poděkovat. Kluci příkladně makají v tréninku, ohromně se zvedli a hlavně vzali za svůj moderní styl ragby. Díky němu nyní slaví úspěchy," vysvětloval muž, jehož družstvo je přesto v tabulce KB extraligy až šesté.

 „Rádi bychom byli výš v extralize. V ní nás ovšem čeká ještě daleko těžší práce. Je potřeba získat více zkušeností. Máme mladý celek, buďme trpěliví a nechme ho dozrát," dodal Hudák.

Pak si vzal slovo zklamaný lodivod Tatry Smíchov Petr Michovský.

 „Náš výkon byl hodně statický. Sice jsme měli dobré standardní situace, ale scházela nám mezihra," přiznal.

 „V klíčových situacích, kdy jsme se měli posunout k bodům, tak nám vázlo rozhodnutí a kvalitní provedení toho, čím bychom se chtěli prezentovat. To rozhodlo," doplnil.

RC Tatra Smíchov – JIMI RC Vyškov 17:19 (7:13)

Body: technická pětka, Ptáčník 5, Frýdl 5, Honner 2 – Pantůček 6, Vrána 5, Doležel 5, M. Kovář 3.

Tatra:  Pa. Hocke, Goldstein, Pe. Hocke, Olbrich, Elis, Ptáčník, T. Veniger, Mára, Frýdl, Honner, Rýdlo, Kintr, Rudolf, Řanda, Kladiva – Průša, Bezouška, Kopřiva, D. Veniger, Šimák. Trenér Michovský.

Vyškov: Doležel, J. Kovář, Vrána, Monček, Hejč, Mendham, Jordánek, M. Kovář, Trunečka, Mazal, Juřínek, Soural, Pantůček –  Gron, Brtníček, Svoboda. Trenér Hudák.

Byl to dobrý rok, prohlašuje Mára

VOJTĚCH MÁRA.Přestože nevyhrál, patřil k hrdinům Superpoháru. 27letý kapitán Tatry Vojtěch Mára odehrál během víkendu dvě střetnutí. Nejprve byl u porážky České reprezentace s Ukrajinou 10:17, aby posléze podlehl v klubovém dresu Vyškovu.

Vojtěchu, jak moc bylo těžké soustředit se na Superpohár den po reprezentační porážce?
Nebylo to až tak obtížné. Nároďák a Superpohár je totiž docela něco jiného. Soustředil jsem se hlavně na to, abych si trochu odpočinul.

Co bylo těžší, dát se dohromady fyzicky, nebo psychicky?
Fyzicky. V hlavě už to mám srovnané. Rány ale člověk hodně cítí.

Je to v pořádku, aby se hrálo reprezentační utkání den před Superpohárem?
Mohlo by se tak hrát, pokud by byly širší kádry. Týmy by se s tím měly umět vypořádat.

Rozhodoval jste se, zda nastoupíte?
Ne, nehrál bych jen v případě zranění. Přeci jenom být kapitánem Tatry Smíchov něco znamená. Já bych na hřiště vždycky šel. Je jen na posouzení trenéra, jestli bych byl prospěšný.

Jak jste byl spokojený se svým výkonem?
Vůbec, nechci se vymlouvat na únavu, udělal jsem ale chyby, kterých bych se neměl dopustit ani, kdybych byl unavený nejvíc na světě. Zavinil jsem nějaké trestné kopy a svému týmu tak vůbec nepomohl.

S Vyškovem jste prohráli letos potřetí. Čím to je, že je pro vás tak nepříjemný?
Tím, že za něj nastupují mladí, běhaví kluci, kteří vydrží hrát ve vysokém tempu osmdesát minut. To schází většině ostatních týmů, zatímco Vyškov to předvádí v každém zápase.

V čem spatřujete příčiny porážky?
V individuálních, technických i strategických chybách všech hráčů Tatry.

Rok 2013 pro vás končí porážkou. Nicméně, jaký byl?
Byl to dobrý rok. Tatra slavila 55 let od vzniku. Po dlouhé době jsme vybojovali mistrovský titul. Po podzimu jsme v tabulce extraligy třetí s tříbodovou ztrátou na Pragu. Nemáme jediný důvod, proč být smutní.

Pantůček: Na titul ještě nemáme

JIŘÍ PANTŮČEK.Už se z toho stává pomalu tradice. Nejlépe bodujícím Vyškovanem bývá 17letý supertalent celého českého ragby Jiří Pantůček. Ten rozhodl finále Českého poháru s Pragou. Nyní nasbíral šest bodů v Superpoháru s dalším pražským celkem Tatrou Smíchov. Jeho cesta zápasem však nebyla pouze pozitivní.

Jiří, Tatra Smíchov je pro vás asi hodně oblíbeným týmem?
To ano. (směje se) Ale i velice těžkým. Nevím, jak to mám přesně říct, ale zatím jsem s Tatrou hrál třikrát, vždycky byl v sestavě, vyhrál a myslím si, že se nikdy neztratil.

Čím to je, že se celému Vyškovu proti úřadujícím mistrům tak daří?
Asi proto, že máme mladý tým a všichni z nás se snaží do puntíku dodržovat to, co říkají trenéři.  Tatra je třeba i lepší, my ale víc bojujeme.

Jste za hvězdu. Mohlo to být ale jinak. Proč jste neproměnil kop pět minut před koncem?
Ten jsem měl proměnit. Míč mi ale nešťastně sklouzl po nártu. Všechno se to v té chvíli sešlo. Špatný terén, stres…

Co rozhodlo utkání?
Byli jsme více nabuzení, než domácí. Moc důležité také bylo, že jsme se dostali do vedení a nesrazila nás ani technická pětka Tatry. Sice jsme si hodně nadávali, ale vyhrabali jsme se z toho a znovu udávali tempo hry.  Dali jsme do toho všechno.

Vyhráli jste Superpohár. Máte ale natolik dobrý tým, abyste mohli triumfovat i v extralize?
Na titul ještě nemáme. Do play-off bychom se ale letos rádi podívali. A ještě jedno přání máme. Chtěli bychom ve Vyškově udělat z ragby sport číslo jedna. Věřím, že nám k tomu mohou naše úspěchy hodně pomoct. Už nyní se návštěvy zlepšili. „Protivníky" máme ale pěkně silné, a to fotbal a atletiku.

Čím to je, že v extralize zaostáváte a pohárům dominujete?
To vůbec netuším. Věřím ale, že se nyní budeme už jenom zvedat. Úspěchy v pohárech nám psychicky ohromně pomáhají. To se projevuje pozitivně i na extralize. V té jsme sice zatím až šestí, na čtvrtou Slavii ale ztrácíme jenom dva bodíky.

Jste mladý. Kde bychom vás měli vidět za takových pět let?
(směje se) To vůbec neřeším. Nemá cenu si stavět nějaké vzdušné zámky. Nyní mně jde hlavně o to, aby se zvedlo celé vyškovské ragby a my uspěli i v extralize.

Očima fanynek

Pěkně hlasitě povzbuzovaly v boji o Superpohár své miláčky ragbyové fanynky. Ať už tatrovačka Šárka Žižková nebo Vyškovanka Kateřina Vrbacká. Obě se s námi o poločase (7:13) podělily o své pocity.

ŠÁRKA ŽIŽKOVÁ.KATEŘINA VRBACKÁ.Šárka Žižková: „Pořád věřím, že vyhrajeme. I když musím uznat, že byl náš výkon v prvním poločase slabší. Kluci musí určitě přitvrdit a rozhodně by měli mezi sebou více komunikovat. Mají na to. Pokud se ale sami nevidí a nikdo na ně nekřikne, tak se nemohou prosadit."

Kateřina Vrbacká: „Nepochybuji o tom, že zvítězí Vyškov. V první půli měli kluci výborný tah dopředu. Sice přišli i chybičky, ale daří se jim všechna zaškobrtnutí napravit. Ve druhé půli si musí víc hlídat racky, aby díky nim soupeři tolik neprocházeli k našemu háčku."