Jaký máte vztah ke stříbru?
Ke zlatu mám větší. (směje se) Každá medaile z evropského šampionátu je ale dobrá.

Vážíte si více některé z medailí?
Asi o něco více té z šestek. Hlavně proto, že šlo o můj první mezinárodní úspěch.

Je cenný kov z šestkové formy volejbalu prestižnější?
Nemůžu mluvit za ostatní, pro mě ale je.

Šestkový a beachvolejbal působí jako dvě odlišné disciplíny. Souhlasíte?
Ano, hra se liší v hodně věcech. Šestky jsou rychlejší, zase se nedostanete tak často k míči. Beach je fyzicky náročnější, hraje se v písku a na všechno jste jenom dva.

Je rozdíl i v přípravě?
Minimální. Asi je jiná jen u špičkových hráčů.

Jak se dívají v klubu na vaše aktivity na písku?
Z klubu mě bez problémů pustili a všechno mi tolerovali. Myslím si, že jsou rádi, na jaký jsme s Tadeášem dosáhli úspěch. Vždyť jde i za nimi.

A co váš parťák Tadeáš Trousil? Nevadí mu, že se nespecializujete?
S Tadeášem jsme se dohodli na krátké spolupráci. Na kurtech jsme se vlastně jen náhodou potkali. Trenér řekl, že by nám to mělo jít. Zkusili jsme spolu hrát a ukázalo se, že měl pravdu. Věděli jsme, že mám povinnosti v šestkách a on bude mít brzy jiného spoluhráče.

Říká se, že ve dvojici musí fungovat chemie. Potvrdilo se to i u vás?
Sedli jsme si herně i lidsky. Kdybychom si nerozuměli, nemohli bychom spolu hrát.

Nevadilo Tadeášovi, že jste partnera vyměnil ještě před koncem sezony a do MR vstoupil s Ondřejem Perušičem?
Neměli jsme tolik bodů, abychom se na MR kvalifikovali. Když přišla nabídka od Ondry, nemohl jsem ji odmítnout. Vždyť jde o nejlepšího českého beachaře. Podívat se už v sedmnácti na mužský šampionát je jako sen.

A navíc jste ho vyhráli. Co vás naučil Ondřej Perušič?
Ondra mi pomohl hlavně mentálně. Dodal mi klid do hry. Pořád se na kurtu směje, to bych chtěl také umět.

Nenastává čas, kdy se budete muset rozhodnout, na co se specializovat?
Beach mám rád, primárně chci dělat šestky.

U Lvů Praha. Kadetský a juniorský titul bývá v tomto klubu tradičním cílem…
Tam to jinak nefunguje. Cíl je vždycky stejný, zisk titulu.

Nepošilháváte už po kabině áčka?
Ta je ještě daleko. Nejpozději do tří let bych za áčko ale rád nastupoval.