Trenére, proč jste napoprvé odmítl nabídku?
Ženy jsem do té doby nikdy netrénoval a tak jsem netušil, jaké to bude. Dnes vím, že to až takový rozdíl není. Jsem rád, že jsem nabídku vzal a to i přes občasné drobné problémy, které by se ale vyskytly i mezi muži. Práce mě baví a cítím se mezi děvčaty dobře.

V čem je rozdílná volejbalová spolupráce s muži a ženami?
Ve spolupráci rozdíly nevidím. Volejbal je pochopitelně rozdílný. Mužský je rychlejší, nejsou v něm tak dlouhé výměny. Jinak je vše o neustálé konfrontaci, a ta je stejná. Všude najdete hráče a hráčky, kteří jdou do zápasu naplno, a ty druhé, kteří si někdy uleví.

Opravdu nevolíte k ženám jiný přístup?
Pravděpodobně narážíte třeba na ostré výrazy, které ale já až tak moc nepoužívám. Když se mi něco nelíbí, děvčata to poznají už jen z mého pohledu. Nechtěl bych, aby nějaká slovní výtka zůstala mezi námi. Samozřejmě chci, aby si děvčata odváděla svou práci na sto procent. Poznám, když někdo jede naplno a druhý na třicet procent. Pak to vytknu. Děvčata už ale vědí, že výtka není útok, to je pro naši spolupráci podstatné.

Často se mluví o odstupu. Šel byste s děvčaty na nějakou oslavu?
Odstup musí být. Nechci například, aby mi hráčky tykaly. Pokud by byl důvod k oslavě, tak rád půjdu. I když se přiznám, že už jsem dostal nabídky a ještě je nevyužil. Stále se mám na co těšit. Třeba přijde čas na párty po zápasech s Olympem.

DAVID NEJEDLÝ