S jakými pocity srkáte ranní kávu?
Se smíšenými, něco jsme v Lotyšsku prožili. Nechci říct, že bychom šli problémům naproti, ale prostě se všechno zašmodrchalo. Ztratili jsme pár dnů tréninku, neodehráli jsme zápasy, na které jsme se těšili. Jako hráč z toho nemusím dělat tragédii, horší je celá situace pro klub.

Problémy začaly už dříve. Na sociálních sítích byly hojně komentované historky, jak na vás v Praze během tréninku posílali spoluobčané policejní kontroly. Jak jste to vnímal?
Nejsem idealista ani optimista, chování české společnosti mě nepřekvapilo. Je smutné, když je hezký den a my s týmem si jdeme zatrénovat na antukové hřiště a někdo s tím má problém. Lidé se nudí. Možná je to ve výsledku dobře. Jednou udají nás, příště třeba zloděje, který vykrádá auto.

Dokážete pochopit motivaci těch lidí?
Na jednu stranu asi ano, mají strach. Virus tady je, čísla jsou špatná, lidi bohužel umírají. Sám jsem se mohl přesvědčit, jak je nakažlivý.

Máte obavy o sebe a své blízké?

Já chytil covid-19 v září, nemocí jsem si naštěstí prošel bez komplikací. Obavy o své rodinné příslušníky, kteří jsou v rizikové skupině, ale mám. Bohužel se teď třeba s mamkou nestýkám tak často, jak bych chtěl. Jsem ve středních Čechách, kde koronavirus řádí a jsem rád, že ona je na Vysočině, kde je situace lepší.

Trenér Tomáš Pomr se do Lotyšska moc těšil, už odjezd pro něj znamenal malé vítězství. Cítil jste to stejně?
Já se těšil, že si zatrénujeme a zahrajeme poháry. Tomáš odvedl ohromnou práci, vyjednal v předstihu pobyt v Lotyšsku, tréninky, přesuny, hotel… O to větší musela být jeho frustrace. Celá ta dřina vyšla totálně vniveč.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste se dozvěděli, že musíte do karantény?
Dostavila se bezmoc. Pořád jsme doufali, že se situace změní. Žili jsme z hodiny na hodinu, informace se měnily. Byli jsme zavřeni v hotelu na jednom patře. Na druhou stranu jsme měli jídlo, sprchu, takže nám k životu vlastně nic nechybělo. Trpěl „jen“ sportovní aspekt. Byla tam obava, ne nějaký strach.

Obava jestli v Lotyšku nezůstanete delší dobu?
Od prvního momentu jsme věřili, že nejpozději v neděli odjedeme. Kdyby se nakonec karanténa protáhla na čtrnáct dnů, taky bychom ji přežili.

Vedení hotelu vás prý chtělo přestěhovat. Pocítili jste, že jste nevítaní hosté?
My hráči jsme nic nepocítili, to spíš Tomáš, který se všemi komunikoval. Od té doby, co nás zavřeli na patře, jsme nikoho z hotelu neviděli. Výtahem jen přijel vozík s jídlem. To bylo celé.

Vrátili jste se do Česka, kde můžete trénovat. Kdy začnete?
Je vidět, jakou všichni máme do volejbalu chuť. Řekli jsme si, že chceme jít do haly co nejdříve. Takže poprvé vyrazíme už dneska (v pátek, pozn. red.). Jsme rádi, že můžeme hned naskočit, i když jsme přiletěli o půlnoci.

Od 14. listopadu budete nejspíše moci hrát také extraligu. Volejbalové kluby však nejsou tak bohaté jako třeba fotbalové a budou se muset stále testovat… Budou na to mít?
Počítal jsem to a uvědomuji si, že kdybychom se měli před každým kolem testovat, jde o ohromný zásah do rozpočtu. Rozumná mi přijde myšlenka, aby se na jeden test mohly odehrát dva zápasy. Test by platil řekněme tři dny a podle toho by se uzpůsobil kalendář. Jsou tu ale i další otázky.

Které myslíte?
Co když bude jeden z nás nakažený? Půjde celý tým do karantény? To musí projednat Národní sportovní agentura s hygieničkou Rážovou. Pokud by tomu tak bylo, nepohneme se z místa. Kvalita a kredibilita soutěže pauzami už teď hrozně utrpěla. Během zákazu byl veliký rozdíl v přípravě, někdo na něm vydělá druhý ne. My měli za čtyři týdny dva tréninky. Jeden venku a jeden v Lotyšsku. Byly týmy, které vyjely za hranice a trénovaly.

Jste starší hráč. Nebudete se po takovém tréninkovém výpadku bát zranění?
Fyzicky jsem se udržoval, každý den jsem pro sebe něco dělal. Nelze to sice přirovnat k zápasovému vytížení, ale chci hrát, je to moje práce. Zranění může přijít kdykoli i v nejlepší formě. Druhý aspekt je ten, abych se nestyděl za vlastní výkon. Čtyři týdny bez míčů ve volejbale, technickém sportu, jsou znát.

Je týden tréninku do nejbližšího utkání dostatečný?
Jde o minimální čas, vyhneme se úplnému šoku.