„A medaile pořád nosíme v kabelkách,“ směje se Víchová, když ji pomalu vytahuje za zelenou stuhu. Mladé gymnazistky však už plánují pro cenný kov jiné místo. „Na poháry mám speciální polici, medaile zase visí na stěně u schodů. Ale pro tuhle?“ přemýšlí mladší z dvojice. „Napadlo mě, že bych vzala fotku ze závodu, přidala medaili a pověsila si je někam nad postel.“ Naopak Víchová ji prostě jen přidá mezi ostatní. „Všem závodům dávám stejně, proto jemámpohromadě.“

Společně sedí v dvojkajaku teprve od letošní sezony. Přestože jsou jako den a noc, nehádají se. „Karolína je hodně dominantní. Navíc si dost potrpí na módu.Vplandavých šusťákách by na trénink nešla. V tomhle spolu trochu bojujeme,“ popisuje parťačku Víchová. „Nebojujeme,“ opravuje ji Kumžáková. „Ale jinak má Martina pravdu. Peníze, které jsem teď vyhrála, z poloviny utratím za oblečení a šminky. Zbytek dám mamince.“ Každé připadlo 20 tisíc. Víchová peníze vloží do přípravy. „Jako loni, kdy jsem si platila soustředění v Portugalsku.“

Jak se k rychlostní kanoistice vlastně dostaly? U Kumžákové doma pádlovali všichni. Pradědeček Bóža Karlík byl dokonce stříbrný na olympiádě. „Pádlovat budou i moje děti,“ je si jista Kumžáková. Na světovou akci se probila i maminka Víchové, když se zúčastnila světového šampionátu ve vodním slalomu. „V Děčíně je vodácký oddíl prestižní záležitostí. Když jsem šla kolem, vtáhlo mě to tam,“ popisuje Víchová svou cestu na vodu. Další cenný kov mohou české olympijské naděje pro Londýn 2012 získat už zakrátko, na juniorském mistrovství Evropy v Bělehradě. Po něm by rády nosily v kabelkách úplně jiné medaile.