Po loňské bramborové medaili za trojicí krajanů tentokrát porazil celé startovní pole včetně favorita Jiřího Prskavce.

Věděl jste, jak jeli závodníci před vámi?

Loni jsem startoval taky za Jířou a věděl jsem, že předvedl fantastickou jízdu a já bych musel jet skvěle, abych se před něj dostal. Letos jsem se snažil průběžné výsledky nevnímat. Věděl jsem, že když pojedu jako v semifinále, tak bude úspěch. Povedlo se a bylo z toho první místo.

Je pro vás speciální porazit Jirku Prskavce?

Závodíme spolu často, minulý víkend mě tu dvakrát porazil, tak jsem rád, že jsem mu to vrátil. Ale jinak ho nevnímám jako soupeře, není mezi námi rivalita, přejeme si úspěchy navzájem. Když jsme čekali nahoře my tři poslední, tak jsme si plácali a podporovali se. Potěšilo mě, když kluci už byli v cíli a fandili mi.

Doteď jste byl ve stínu úspěšnějších kolegů. Přichází nyní vaše doba?

Bylo by to hezké, ale ve stínu pořád jsem. Kluci zajeli, a ještě zajíždějí neskutečné výsledky. Já bych potřeboval hodně zabrat, abych je někdy dohnal. Nedělám sport kvůli úspěchům, ale kvůli atmosféře a je fajn, když mi lidi říkají, jak se jim jízda líbila. Tohle je pro mě náboj a energie do dalších tréninků a závodů.

Je pro vás vítězství v Troji víc než medaile z mistrovství Evropy?

Určitě. Tam jsem nic nečekal. Evropu jsem samozřejmě prožíval, přece jen to byla první velká medaile. V Troji jsem si ale v roce 2013 nevyjel mistrovství světa, tak jsem chtěl ukázat, že sem patřím. Dnes se mi to splnilo, což je krásný.

Velkým tématem pražského víkendu bylo zavedení tréninkových jízd. Jak je vnímáte?

Nikdy jsem tréninkové jízdy nejezdil, až v pátek poprvé v životě. Ani jsem nevydržel půlhodinu, odešel jsem po deseti minutách. Zaprvé trať na kvalifikaci byla triviální, tam nebylo co trénovat. A trošku mě vytáčelo, že přišly dvě stovky lidí nás natáčet a okukovat, protože jsme jeli první. Slalom je o načtení trati a reakcích na vodě. Někdy projedete trať ještě lépe, než jste si představoval, což je na našem sportu právě to krásné.