Jak se tedy slavilo?
Naštěstí byla možnost sednout si v clubhousu. Tam jsme v rámci opatření oslavovali. Nicméně jsme počítali lidi u stolu, dodržovali rozestupy… Snad všechno proběhlo bezpečně.
Po čtyřech letech se vrátil titul do Bohnic. Co to pro vás znamená?
Bezprostřední pocity se těžko popisují. Pro hodně holek šlo o první zlato, pro mě teoreticky o druhé, ale počítám spíš až tohle. Tehdy jsem byla moc mladá, zraněná a podporovala holky jen
z dugoutu.
Jste top pálkařkou mistryň. Prozradíte nám svůj recept na úspěšný odpal?
Holky si ze mě dělají srandu, že žádný nemám. Zavřu oči a švihnu. (směje se) Snažím se prostě nad tím moc nepřemýšlet, vybrat dobrý míč… Většinou to vyjde.
Taková jste i v životě?
Ano, často nepřemýšlím a dám ránu. (směje se)
Pro někoho šlo o první titul, pro druhého o poslední. Myslíte, že autorka finálového homerunu Eva Rendlová opravdu skončí?
U Evči nikdy nevíte. Je to tahoun, softbal ji baví. Asi se shledáme i příští rok, ale to je jenom na ní. My bychom byly rády. Na druhou stranu má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru, šlo by o stylové zakončení.
Série byla kratší. Uvítala jste tento krok svazu?
Určitě. V dané situaci bylo důležité finále hlavně odehrát. Počítalo se i s variantou, že bude série na jednu výhru.
Porazily jste úhlavní rivalky. Je triumf o to sladší?
Sama rivalitu s Eagles zase tolik nevnímám, za mlada jsem hrála za Dvůr Králové, kde jsme porážely Eagles pravidelně. Můj první titul byl v žákyních v roce 2008 právě proti nim.
Sezonu jste zahájila v USA, odkud jste „utekla“ před koronou. Můžete mít v současné době nějaké softbalové plány?
Ve Spojených státech na podzim neproběhne žádná liga. Do Česka jsem se naštěstí vrátila včas a bez komplikací. Teď si užívám volna, jsem doma. Začala jsem studovat Vysokou školu ekonomickou. Tedy se nenudím.
Jak dlouho může pauza trvat, abyste byla schopná vrátit se k softbalu?
Počítám s tím, že s klubem i reprezentací začneme trénovat od listopadu. V červnu se snad uskuteční v Itálii mistrovství Evropy. To je naše nejbližší meta.
