S hráčem, který v polovině dubna oslaví 25. narozeniny, se Deník náhodně setkal ve Zdibech, kam si badmintonista zajel vyzvednout nově vypletené rakety od společnosti Sport Lubas. Zde totiž působí výhradní dovozce vybavení značky Yonex, z jejíž nabídky Král využívá raketu, výplet a omotávku, ale i halové boty.

A právě jednatel Ondřej Lubas Deníku připomněl, že Králova naděje zabojovat na olympiádě je vysoká. „Šance, že se tam dostane, je, myslím, alespoň osmdesátiprocentní,“ řekl.

Jedním dechem upozornil na zatím nejnovější Ondrovu účast na velkém podniku – badmintonovém Wimbledonu. Což už u sportovců nimiž firma spolupracuje, patří k mimořádnostem (byť ne ojedinělým; vždyť zdejší špičkový vyplétač Jakub Šnajdr nejenom spolupracuje, ale i se přátelí třeba s teniskou Markétou Vondroušovou, jež zde loni zvítězila ve finále turnaje ženské dvouhry). Lubas ovšem vyzdvihl výjimečnost turnaje v londýnském All England Clubu v případě badmintonu.

„Zatímco na mistrovství světa mají jednotlivé státy možnost vyslat jen omezený počet hráčů, takže může být ‚snazší‘ vyhrát, sem mohou všechny země, zvláště asijské sportovní velmoci, vyslat kompletní špičku,“ vyzdvihl, že pro účast na turnaji nejsou rozhodující národní limity, ale výkonnost.

Naposledy sportovní rubrika webu Pražského deníku informovala o výhrách Krále s Mendrekem před měsícem. V únoru získali prvenství v Baku na turnaji Ázerbájdžán International Challenge, když po vítězství nad domácím párem zaujali publikum porážkami hned tří dvojic z Indie. A sebe potěšili prvním ovládnutím turnaje okruhu Challenge. Historicky prvním nejen pro tuto dvojici, ale pro český badminton vůbec.

Deník tehdy informoval, že body, které zde deblový pár získal do olympijské kvalifikace, znamenají výrazný posun k nároku na červencovou letenku do Paříže. Zmiňoval také turnajový zápřah, který česká dvojice zažívá: do Ázerbájdžánu přiletěla z Thajska, jen o pár dnů nato ji čekala cesta do polské Lodže na evropský šampionát… Na to, zda skvělá forma z Baku vydržela, se Deník Krále zeptal ve Zdibech.

Úspěch v Baku vás výrazně posunul k možnému úspěchu v olympijské kvalifikaci. Jak to vypadá v současné době?

Ve čtvrtek (14. března) jsme se s parťákem Adamem Mendrekem vrátili z All England Clubu, což je nejstarší turnaj na světě a také jeden ze čtyř největších – když pominu mistrovství světa a olympiádu. Sice jsme prohráli v prvním kole, ale pomohla nám už účast: připsali jsme si další důležité body do „Race to Paris Ranking Listu“, podle kterého se pak počítají místa na olympiádu.

Jak si aktuálně stojíte?

Momentálně stále držíme 15. místo z 16 postupových pozic, takže to vypadá nadějně. Zbývají nám – stejně jako protivníkům, proti kterým bojujeme – tři čtyři turnaje do konce. Musíme doufat, že ještě něco uhrajeme a našim soupeřům se dařit nebude. Zatím máme poměrně velký náskok – a věřím, že se to podaří.

Kdy by to mohlo být úplně jisté?

Posledním turnajem je pro nás mistrovství Evropy, pro naše soupeře pak mistrovství Ameriky. To končí někdy 15. dubna – takže 17. dubna potom bude první ranking, po kterém budeme vědět.

To už do olympiády, která začíná na sklonku července, nebude zbývat mnoho času. Jak by pak vypadala příprava?

Poslední čtyři měsíce jsou strašně hektické a během devíti týdnů jsme hráli asi osm turnajů; v Asii, byli jsme v Americe… První dva týdny by pak znamenaly odpočinek (a pokud by se objevilo nějaké menší zranění, také čas ho doléčit) – a pak bychom se připravovali v národním tréninkovém centru v Plzni pod vedením našeho španělského trenéra Oscara Martíneze. To by určitě bylo ze začátku. A pro případ, že by se kvalifikace podařila, se už domlouvá i tréninkový kemp ve Francii – právě v Paříži, kde by se pak hrála olympiáda.

Potkali jsme se ve Zdibech. Co zde máte v plánu?

Mám tady rakety na vypletení, protože tu působí můj partner Yonex, který mě podporuje – a také jsem se vrátil z turnaje v All England Clubu, který je touto značkou sponzorován. Takže je to návštěva mého sponzora a zároveň kamaráda Ondry Lubase. A je to vlastně poprvé, co Češi byli v soutěži na takhle velkém a prestižním turnaji.

Právě na to mě zdejší majitel Ondřej Lubas upozornil. S tím, že je to příležitost, kdy se sjede opravdu ta nejskvělejší špička – na rozdíl od mistrovství světa: asijské země mohou na turnaj vyslat více hráčů než na ten šampionát v rámci národních limitů.

To je pravda – a druhá věc je, že na mistrovství světa hraje trochu více hráčů. Na mistrovství se kvalifikuje kolem padesáti dvojic, zatímco na turnaji je 32 těch opravdu nejlepších párů na světě. Na mistrovství se tak dostanou i ti slabší – a vyhrát tam jedno dvě kola je tak snazší než právě na All Englandu.

Jaké nové zkušenosti jste si z Londýna odvezl?

Byl to krásný zážitek už po organizační stránce – jak všechno klape v obrovské hale pro necelých 16 tisíc diváků. A diváků tam také byla spousta, takže krásná atmosféra. Řekl bych, že zkušenosti byly i tím, co malinko rozhodlo náš zápas. Vedli jsme v prvním setu 17:13. Pak přišlo pár chyb, právě asi z té nezkušenosti. Soupeři z Japonska nás dotáhli – a už první set vyhráli. Myslím, že náš zápas rozhodl právě rozdíl ve zkušenostech.