VK Lvi Praha – VK Jihostroj České Budějovice 3:1 (19:25, 28:26, 25:17, 25:23)
Rozhodčí: Kovář, Grabovský. Diváci: 325. Lvi: Madsen, McCarthy, Schouten, Čech, Crer, Janouch, libero Moník. Střídali Estrada, Kollátor. Trenér Barrial. Jihostroj: Ondrovič, Leština, González, Luengas, Carísio, Sedláček, libera Kovařík a Michálek. Střídali van Schie, Balabanov, Emmer. Trenér Kowal.
Lvi se poprvé probojovali v domácím poháru do top 4. Jaké pocity prožíváte?
Nádherné, úspěch v Českém poháru mně samozřejmě chyběl. Vždyť jsem ve Lvech společně s Honzou Vodičkou nejdéle sloužícím hráčem. Jsem rád, že se mohu opakovat: kvalita klubu se neustále posouvá, úroveň našeho volejbalu, a jsme za to rádi. Jsem šťastný za celý tým, že jsme to zvládli.
Nenapadlo vás, že by bylo lepší snad ani nepostoupit, když máte program tak nabitý?
Rozhodně ne. Mezi třetím a čtvrtým setem jsem všem říkal, ať koukáme postoupit. Kdybychom dneska nehráli zápas, tak musíme trénovat. A co je lepší? Nejlepší trénink je vždycky zápas a volejbal dělám pro to, že ho máme rádi. Musíme to ukázat na hřišti od prvního bodu. To se nám tentokrát set a půl nedařilo.
Utkání se proměnilo především v boj. Čekal jste to?
Nechci být chytrý, ale ano. V tak náročném programu není lehké udržet se mentálně nahoře. To samé platilo i pro soupeře. Jen byli v trochu jiné pozici. Všichni favorizovali nás a oni neměli co ztratit. Hráli bez bázně, nám se nedařila obrana a ne úplně jsme dodržovali taktické pokyny. O to více si vážím výhry i postupu.
Závěr byl vyhrocený. Padaly žluté i červené karty. Zažil jste to?
Byl to takový jihoamerický závěr, ale třeba i ze strany maséra Budějovic. (směje se) Za mě bychom měli krotit emoce o trochu více. Utkání bylo vyhrocené, přišla nejspíše i nějaká chybka od rozhodčích. Pak přijdou prudší reakce, ale měli bychom je zastavit dříve. I na tom je vidět, že máme stále na čem pracovat.