O pár metrů dál ve Sportovní hale se coby obávaný hokejový snajpr před časem nesl na vlně miláčka davů. Ujel, komu chtěl. A teď? Viktor Ujčík v poklidném tempu dobruslil na 14. pozici závodu 02 Inline Cupu. Mezi příchozími amatéry, po čtyřech kolech necelých osmi kilometrů.

„Jsem rád, že jsem dojel. Nechtěl jsem riskovat,“ komentoval víc než pětiminutovou ztrátu na vítěze. A pomoklé kluzké chodníčky s prudkými zatáčkami ve Stromovce.

37letý mistr světa je sedm týdnů po operaci obou kolen. „Měl jsem tzv. skokanská kolena. Náš klubový lékař z Vítkovic mi musel ošetřit vazy okolo čéšky. Ještě to cítím, ale snad se to dá do kupy,“ ukazoval dvě vertikální jizvy.

Inlinové brusle používá v letním tréninku občas. „Radši než bych běhal čtyřstovky, bruslím naplno šedesát vteřin do kopce. Tři série po pěti výjezdech. Kolečka mám z toho sjetá úplně do šikma.“ Teď po Napajedlech zvládl podruhé krátký závod. „Troufl bych si i na maraton. Snad do dvou hodin,“ ocenil borce, co se tu pak honili na trati. Ti nejlepší ani ne hodinu a půl.

V okolí Říčan, kde bydlí, má asi šedesátikilometrový cyklistický okruh. „Jezdím tak hodinu a tři čtvrtě,“ pochlubí se slušným průměrem. Na ledě v hale se ale vytrvalost mnoho netrénuje. „Občas si přidávám dvacet kol napravo, dvacet nalevo. A jednou ve Finsku se zlomenou rukou jsem dával sto kol, ale ostře, s různými vyjetími asi hodinu.“

Není divu, že ve Stromovce za sebou snadno nechal další „VIP“ účastníky. V seriálovém souboji tam trefily cíl „za ruku“ Rodinná pouta s Ulicí, resp. Jan Révai a Šárka Ulrychová. „Minule v Opavě jsem pro samé focení ani nedojela. Teď jo a cítím se mnohem líp,“ smála předposlední členka pelotonu.

Co dokáže příště na Šumavě? A vy?