Členové výběru patří do kádru předních českých klubů, které nastupují v nejvyšší soutěži v klasickém ragby, tedy o patnácti hráčích. „Bohužel u nás neexistuje sedmičková specializace. Pokud to tak zůstane, bude složité vychovávat potenciální hráče pro olympijský tým,“ myslí si Karel Berounský, jinak hráč Tatry Smíchov.

Hry zatím v nedohlednu

Mužstvo čeká o víkendu turnaj ME skupiny Trophy, což je druhá nejvyšší soutěž. Jaká je šance dostat se výš? „Pokud bychom vyhráli, kvalifikovali bychom se na předolympijský turnaj. Teprve z něj vede cesta do Tokia. Pro nás je to ale za současné výkonnosti nereálné,“ upřesňuje situaci kapitán Dukly.

„Jsme na začátku programu. Vážíme si toho, jak nám Dukla pomáhá. Díky tomu se můžeme víc soustředit na sedmičkové ragby. Šance účasti na další olympiádě už bude daleko vyšší. Spolupracuje s námi spousta kluků kolem šestnácti let, kteří mají perspektivu dosahovat lepších výsledků,“ vysvětluje Berounský.

A v čem se liší příprava na sedmičkové a patnáctkové ragby? „Olympijské ragby je více zaměřené na fyzičku,“ říká. „U nás ale kluci stále hrají oba typy ragby najednou. V tom je mezi námi a elitou největší rozdíl. V nejbližší době se musí udělat rázný krok, vybrat vhodné kluky a učit je jen sedmičky. Jiná cesta nevede,“ zdůrazňuje.

Sedm minut v ohromném zápřahu

Jinak mají obě odvětví stejné hřiště a téměř totožná pravidla, „Hraje se ale 2x7 minut. Obvykle jsou na programu tři zápasy za den. Největší rozdíl je v taktice, v rychlosti a díky většímu prostoru se jedná o úplně jiný záběr. Odmakat sedm minut v zápřahu není snadné,“ popisuje.

Cesta do širší špičky je dlouhá, nikoli nepřekonatelná. Nejlepší zemí v olympijské podobě ragby je podle výsledků světové série Fidži, kde mají sedmičky tradici, a USA. „Tam před deseti patnácti lety začali s výchovou a dnes se to projevuje,“ dodává.