Odehrál 198 extraligových utkání a platí za legendu nejúspěšnějšího florbalového klubu v zemi. Miroslav Hanzlík do loňska působil ve střešovickém Tatranu jako asistent trenéra, ale pak i tuto pozici opustil.

Na pražském prestižním a mezinárodním turnaji Czech Open se ale do týmu vrátil. Jako hráč. „Prostě na sobě budu mít dres,“ culil se třiatřicetiletý obránce předčtvrtečním startem turnaje.

Znamená to, že vás florbalový příznivec zase spatří na hřišti?

Ano, měl bych být k vidění i na hřišti. Ale uvidíme, jak budu platný, třeba zůstanu jen v mikině, na lavičce a vůbec nevyběhnu.

Vaše funkce u týmu bude tedy spíš podobná asistentovi trenéra?

Spíš je to hráčský záskok, taková výpomoc. Samozřejmě se budu starat i o náladu týmu a burcovat kluky.

Nemáte obavy, že při zápasech nemusíte stačit fyzicky?

Po víc než třech týdnech přípravy, kterou jsem celou absolvoval s týmem, strach nemám. Teď nedávno jsem v rámci tréninku navíc závodil v triatlonu. Sám jsem se přihlásil na nějaký otevřený závod na venkově. Bylo to 600 metrů plavání, 30 kilometrů na kole a 6 kilometrů běhu.

Co vám dělalo největší problémy?

Určitě plavání. Uplaval jsem to celé prsařským stylem.

Prozraďte svůj triatlonový výsledek.

Právě že jsem ze šedesáti účastníků skončil osmý, takže jsem zjistil, že na tom nejsem tak špatně.

Vracíte se na Czech Open, na němž Tatran před deseti lety jako zatím poslední domácí klub zvítězil. Jaké máte na ten ročník vzpomínky?

V týmu byli skvělí hráči, třeba Cepek nebo Fuchs. A taky Bolek (brankář Tomáš Kafka – pozn. red.), s ním jsem jediný ze současného kádru, kdo ten triumf pamatuje.

Čím to, že se vám zrovna tehdy podařilo porazit mezinárodní konkurenci?

Myslím, že tenkrát ten ročník nebylo tak silné obsazení, tak tomu bylo asi tři roky po sobě. Určitě bych to nepřeceňoval.

A když s tehdejším výsledkem porovnáte loňské senzační stříbro Tatranu?

Srovnávat je to těžké. Loni to byl fakt mimořádný úspěch.

Může se letos opakovat?

Obávám se, že letos se semifinále obejde bez českých mužstev a barev. Hlavně švédské týmy jsou hrozně nabité, kvalitou i co do počtu hráčů. Třeba v pátek je takový program, že mužstvo může nastoupit až na tři zápasy, a to by týmy hrající na dvě pětky neměly vůbec šanci.