Vyrůstala jste v Československu, kde panovala nedůvěra ke všemu ruskému. Také jste ji pociťovala?

S nedůvěrou k Sovětskému svazu jsme všichni žili. V roce 2006 už ale byla pryč. Rusko jsem navštěvovala a tušila, do čeho jdu.

Nikdo vás nezrazoval?

Naopak. Hrál se tam přeci vynikající basketbal. Navíc jsem měla ruskou babičku. Převládla určitá nostalgie, že se vracím ke kořenům.

Rusky jste hovořila?

Ano, ale ne kvůli babičce, která bohužel zemřela, když mně byly čtyři roky. Oprášila jsem základy ze školy a brzy je vylepšila.

Ocitla jste se v jiném světě?

Rozhodně. Žila jsem ve zlaté kleci. O hráčky a celé družstvo bylo maximálně postaráno. Luxusní byty, každý měl nejen auto, ale v něm i řidiče. Hala svítila novotou… Kdykoli jsem ale vyšla na ulici, nebo vycestovala mimo Moskvu, viděla jsem jiné Rusko.

Vyhovovala vám mentalita Rusů?

Byla mi blízká, jelikož jde o slovanský národ. Rusové jsou bohorovní. Vyznávají jasnou filozofii: když mám, tak dám. Pokud ne, vyjdu na ulici a řeknu si o to.

Narazila jste na problémy?

Ne, vyrůstala jsem v socialismu, byla jsem proto na ledacos zvyklá a ničemu se nedivila. Zadruhé jsem byla v Rusku host, který se musí mentalitě domácích přizpůsobit.

Dostala jste volnou ruku?

Ve věcech okolo týmu jsem měla hlavní slovo. Šabtaj Kalmanovič (špion sovětské tajné služby KGB a později ruský obchodník) nebyl ale zvyklý nikoho poslouchat. Pokud si sedl na lavičku, podlehl emocím a chtěl rozhodovat. Tomu se dalo čelit jedině tím, že jsem vstala a šla na její opačný konec. (směje se)

Se Spartakem jste vybojovala svůj třetí a čtvrtý euroligový triumf. Byly jiné než s Ružomberkem?

Nikdo nečekal, že můžeme vzít ruský titul CSKA Moskva. Vždyť jsme s ním na začátku sezony prohrály o 30 bodů, a pak ho porazily v semifinále Euroligy. A následný triumf v Eurolize? Šok!

O rok později jste slavila druhý double a najednou se přesunula níž, do Dynama Moskva. Proč?

To věděl pouze Šabtaj Kalmanovič, který se zhlédl v jiném kouči. Myslela jsem si, že budu pokračovat, a o změně se dozvěděla až v létě. Naštěstí jsem na další nabídku dlouho nečekala.

V Rusku jste se stala také asistentkou reprezentačního trenéra Igora Grudina. Nevadilo vám podřídit se?

Vůbec ne. Šlo pro mě o zajímavou výzvu. Navíc jsem pracovala s týmem budoucích mistryň Evropy a bronzových medailistek z olympiády.

Paráda! Jak zvládali ruští muži spolupráci s ženou?

Žádnou nadřazenost jsem necítila. Všechno bylo naprosto bezproblémové. Třeba s trenérem reprezentace Igorem Grudinem jsme se znali dlouho, ještě z doby, kdy jsem působila na Slovensku. Byli jsme přátelé. Ve spolupráci ho neodradilo ani to, že trénoval CSKA, které Spartak sesadil z výsostného postavení ruské jedničky.

Řadíte olympiádu v Pekingu a bronz z ní na vrchol své kariéry?

Stoprocentně. Cítila jsem obrovskou satisfakci. Na olympiádu jsem se probojovala už o osm let dříve se slovenskou reprezentací. Kvůli následnému skandálu jsem se ale účasti v Sydney musela vzdát. Bronzové medaile z Pekingu jsem si ohromně vážila, i když bych byla raději slavila slovenský úspěch.

Bylo pro vás Rusko finančně nejvýhodnější destinací celé kariéry?

Trenér nikdy nedosáhne na astronomické částky, které pobírají hráčky. Když jsme jednali o smlouvě, nikdo se mě nezeptal, kolik chci peněz. Bylo mi jen řečeno, že dostanu 1,5krát více než v Šoproni.

Bylo obtížné vycházet se skvěle placenými hvězdami?

Přišla jsem do týmu, kde bylo osm nejšpičkovějších legionářek. Jedné z nich jsem musela říct, že si nesedne ani na lavičku. Nic složitějšího jsem nikdy v kariéře neřešila. Co se týče basketbalu, bylo všechno pro změnu jednoduché. Nic jsem nikoho nemusela učit ani dlouho vysvětlovat, jen jsem řekla, jakým systémem budeme hrát.

Řada sportovců žehrá na velikost Ruska. Snášela jste dobře cestování na zápasy?

Kdo je dobře snáší? Lety ještě šly, nejdelší byl pětihodinový. Horší bylo vyrazit na utkání vlakem. K „blízkému" soupeři jsme se přepravovaly klidně celou noc.

Vybavíte si pocity, s jakými jste cestovala na sklonku roku do Kursku?

Cesta byla dlouhá. Rozhodně jsem se netěšila. Kursk není nejlepší místo k životu. Do Ruska se ale ráda vracím. I když to nemusí být na dlouho. (směje se)

USK prohrál v Kursku jen o tři body. Jak zápas z odstupu dvou měsíců hodnotíte?

Před ním jsem se bála debaklu, těsná porážka o to víc mrzí. Holky mohly klidně vyhrát. Rozhodující trojka byla hodně smolná. Míč už jsme měly v rukách, odrazil se ovšem k Epifanije Printsové, které se do té doby vůbec nedařilo, a najednou byla hrdinka.

Dá se Kursk porážet?

Jen porazit. Ano, v Rusku jsme uhrály dobrý výsledek, doma ale můžeme dopadnout podstatně hůře. Například už si můžeme být jisté, že nás Kursk nepodcení.

Připravujete tým detailně na osobnosti - olympijskou vítězku Angel McCoughtryovou či na hvězdu WNBA Nneku Ogwumikeovou?

Na osobnosti se zaměřit nemůžeme. Jmenoval jste dvě Američanky a já bych mohla doplnit dalších šest fantastických basketbalistek. Všechny mají schopnost vzít osud zápasu na sebe a nikdy nevíte, která to právě udělá.

Jde pro USK o mimořádné utkání?

Porazit Kursk jako první v Eurolize by se nám moc zamlouvalo. Důležitější duel ale přijde na řadu za týden proti Fenerbahce. Na první místo naší skupiny můžeme jen těžko pomýšlet, druhé nás ale láká.

Na palubovku vkročíte jako outsider. Výhodná pozice?

O klidu bych nehovořila. Všichni čekají, že po slibném výsledku z Kursku dáme tentokrát my o koš navíc. Hráčky cítí výzvu a uvědomují si, že na ně nebudou tentokrát koukat „jen" čeští fanoušci, ale celá basketbalová Evropa. Každého zajímá, jestli už konečně někdo pokoří Kursk.

ZVVZ USK Praha - Dynamo KurskZápas 12.kola Euroligy basketbalistek, dnes 19.10. Kde? Sportovní hala Královka, Nad Královskou oborou 51 (zastávka MHD Sparta). Přímý přenos vysílá ČT sport.

Čtěte také: Basketbalistky USK přivítají v šlágru Evropské ligy Dynamo Kursk