Kliknutím zvětšíteAtmosféru vrcholné akce zná důvěrně. Mezi nejlepší čtveřicí starého kontinentu povede svůj tým už potřinácté a zatím pětkrát došla až na vrchol.
Není pro vás Final Four už rutinní záležitostí?
Není a nikdy nebude. Moc se těším. Všichni sní o tom, dosáhnout na Final Four.
Kam se za tu dobu posunul basketbal?
Jde o úplně jinou hru. Basketbal je o hodně fyzičtější, směřuje k mužskému pojetí, technika se posunula. A také já jsem jiná trenérka.
Může vás vůbec ještě něco překvapit?
Vždycky se najde něco nového. Kvůli tomu basketbal ještě stále dělám.
Uvědomuje si tým, že se v této síle a složení setkává asi naposledy?
Některé hráčky si to uvědomují více, jiné méně. Prvek loučení ovšem zásadní není. Každý chce úspěchy, ať hraje kdekoli, ať sportuje, nebo dělá jinou práci.
Pomohou družstvu zkušenosti z Final Four?
Jde určitě o výhodu, napoprvé specifickou atmosféru Final Four málokdo zvládá. Nic většího v klubovém životě neexistuje, nováčci obvykle nehrají dobře.
Jste kompletní?
Bohužel ne. Nejvíce teď řešíme zdravotní stav naší nejlepší střelkyně Sonji Petrovičové. Až další vyšetření ukáží, co dál.
Existuje varianta, že s vámi neodcestuje?
Určitě pojede. Jen je otázka, jak a kolik minut bude schopná hrát. Zranění se s ní táhne od čtvrtfinále. Už začala trénovat, ale přidaly se další komplikace, tělo dostalo zabrat.
Může vás to vykolejit?
Kdyby nehrála Sonja, musí to mít vliv na ostatní. Její případnou neúčast nesmí brát jako velkou ztrátu, ale spíš se mobilizovat.
Odjede maminka Kateřina Elhotová?
Samozřejmě. Doba, co trénuje, je ale strašně krátká. Nemohla se za ni výrazně posunout, zvyká si na tým a ten na ni. Příchod Katky ovšem rozveselil přípravu a celý náš život.
Na kolik času je připravená naskočit?
Kdyby pomohla na pět až sedm minut, bylo by to fantastické. Má neuvěřitelný cit pro hru, ale samozřejmě dlouho nevydrží. Jednoznač-ně ji vnímám jako žolík.
Odletí i s miminkem?
Ano. Může jít o příjemné rozptýlení. Dětičky už jsem u týmu zažila, sice ne na Final Four, ale v ženském sportu a basketbalu jde o normální jev.
V semifinále narazíte na Kursk. Řešíte tým soupeřek, nebo jen sebe?
Jedno i druhé. Rozebraly jsme si, co by mělo platit. Deset dní se na každý detail zaměřujeme v tréninku, Kurks je favoritem nejen zápasu, ale Final Four, za celou sezonu neprohrál.
Co by na něj mohlo platit?
Musíme zuby nehty bránit a k tomu výborně střílet. Ne jako naposledy doma, kdy jsme si připravily šance, ale nedokázaly je proměnit. Kursk má spoustu hráček, které umí rozhodnout. I když se jim nebude třicet minut dařit, za pět jsou schopné nás porazit.
Říká trenérka černého koně soutěže?
Můžeme jen překvapit, moc se s námi nepočítá. O ruských družstvech nemluvím, Fenerbahce ještě posílilo. Tím, že jsme ve Final Four, jsme dokázaly, že patříme do špičky, i když sezona jela jako na tobogánu.
Co se vám nejdříve vybaví, když se řekne Final Four?
Moje první účast. Sice jsme dostaly s Ružomberokem na frak, ale i tak byla úžasná.
A nejsladší výhra přišla před dvěma roky v Praze?
Nemůžu říct, které vítězství bylo nejsladší. Každý triumf byl jiný a měl svoji cenu. Poprvé a naposledy šlo o překvapení, nikdo s námi nepočítal. V ostatních případech jsme byly favoritky. Ustát podobnou pozici je ale také těžké. Uvidíme letos.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
