Proč jste kývl na nabídku Lvů?

Viděl jsem možnost profesního růstu. Nechci zůstat jen u trénování. Lvi mají plnohodnotnou mužskou složku a plánují vybudovat i ženskou. O ni bych se měl v budoucnu starat. 

Sportovní ředitel Pomr o vás od začátku stál. Hrálo to během rozhodování svou roli?

Tomáš je můj dlouholetý kamarád, hráli jsme spolu extraligu, studovali trenérskou licenci. Netuším, proč sáhl právě po mně, když nemám s velkým trénováním zásadní zkušenosti. Možná si všiml toho, že pokud něco dělám, tak pořádně. 

Máte stanovený termín, kdy bude celá ženská složka vybudovaná?

Vize je jasná, časový horizont neznám. Za to jsem docela rád, jelikož skáču do neprobádaných vod a jsem zvědavý, co přinesou. Pokud si však vezmu, jaké mělo vedení Lvů ambice v mužích a jak je naplnilo, nepochybuji o tom, že bude ženská složka brzy kompletní.

Trenér juniorek musí být diplomat. Jste takový?

S trénováním juniorek mám určité zkušenosti z beache. Diplomat jsem nikdy nebyl, ale už jsem se to naučil. Uvědomuji si, že s ženami se musí jednat jinak než s muži. 

Viděl jste už své budoucí svěřenkyně? Co na ně říkáte?

Bohužel jsme se ještě nemohli setkat, viděl jsem je jen na fotkách. S Tomášem Pomrem jsme se dohodli, že do klubu vstoupím v srpnu. Do té doby musím dodělat svou rozdělanou práci. I holky teď mají volno. Těším se na ně.

Pohled sportovního ředitele VK Lvi Praha Tomáše Pomra:
„Sehnat kvalitního trenéra je dnes náročné pro jakoukoli kategorii. Chtěli jsme lovit v netradičních vodách a k našim juniorkám přivést neokoukanou tvář. Hledali jsme odborně zdatného mladého a ambiciózního člověka. S Michalem se známe dlouho. Vím, že jde o absolutního profesionála. K ženám se hodí, dokáže být autoritativní i laskavý. Od začátku byl mezi hlavními kandidáty. Po třech jednáních jsme se dohodli, z čehož mám velikou radost.“

Opouštíte beach?

Zatím ne, spolupráce se Lvy ještě není na plný úvazek. Holky trénují čtyřikrát týdně večer, o víkendech hrají. To by bohužel nepokrylo moje finanční potřeby. Zůstávám tedy i trenérem beache a hodinovým manželem.
 
Býval jste výborný hráč. Prozraďte: budete na tréninku předvádět?

Ano, zatím se neobejdu bez ukázek. Stále se nemůžu považovat za zkušeného trenéra, spíše bývalého kvalitního hráče. Snažím se předat to, co mně fungovalo.
 
Michal Bíza.Michal Bíza.Zdroj: archiv trenéraNejlépe vám to „fungovalo“ v Dukle Liberec. Jak na působení okořeněné titulem vzpomínáte?

Šlo o krásné časy. V Dukle jsem působil osm let za trenérů Broma a Jakubíčka. Měli jsme skvělou partu, předváděli jsme krásný volejbal, zahráli si Ligu mistrů, dostali se do nejlepší čtyřky Top Teams Cupu. Nikdy na to nezapomenu.
 
Nastupoval jste na univerzálu a na smeči. To jsou elitní posty. Co vás z nich zaválo na beach?

Nemáte úplně přesné informace, já hrával všude. Moji rodiče jsou volejbalisté, uměl jsem dříve pinkat, než kopat do balonu. Táta mě vedl k tomu, abych nahrával. Ve chvíli, kdy jsem přišel do Olympu, tak v něm byli tři nahrávači. Byl jsem nejmladší, nezbylo mi nic jiného, než začít smečovat.
 
Byl jste v pubertě. Muselo jít o náročný přerod…

Poměrně dlouho jsem se odrážel druhou nohou. Nebýt Vaška Šmídla, asi bych se to nenaučil. Vděčím mu za to, jak jsem později hrával, na smeči mi to vyloženě svědčilo. Když jsem se poté přesunul na písek, neměl jsem problém s nahráváním ani smečováním. Ze své univerzálnosti jsem těžil.
 
A můžete z ní těžit i při trénování. Asi se lépe dokážete vcítit do pocitů hráčů na rozdílných postech.

Ano, tyhle zkušenosti mi pomáhají. Ještě jsme nezkompletovali moje posty – v MFF Praha jsem hrával i na bloku.
 
Proč jste vlastně přešel na písek. Lákala vás natolik olympiáda?

Zezačátku ne, nejdříve mě jen bavil hezký sport. Taky jsem nevydržel hrát šestky celý rok. Byl jsem moc rád, že mi Dukla dala možnost se přes léto beachi věnovat. Nemusel jsem s ní absolvovat žádné turnaje. K týmu jsem se připojil až v září v hale. Zase jsem se vrátil s lepší fyzičkou než ti, kteří měsíc v podstatě odpočívali.

Beach je jiná disciplína. Jak jste se smířil s tím, že vás nikdo nemůže vystřídat?

Za to jsem byl rád. 

I ve chvíli, kdy se vám nedařilo?

Na to musíte být mentálně připravený a umět se s nezdarem srovnat. Nemáte po ruce žádného trenéra, který vás vystřídá. Je třeba se jinak odventilovat, což jsem se poměrně dlouho učil. Než to zakázali a začali za to udělovat karty, jsem ve chvílích frustrace nakopával balony. Pár jich skončilo v přehradě. 

Připouštíte cholerické sklony. Mají se Lvice začít bát?

Určitě jsem býval impulsivní, zabraný do sportu. Lvice se ovšem bát nemusejí. Trénování a hraní jsou dvě disciplíny. Já jim mohu jen předat, co umím, jak si to přeberou, záleží na nich. 

Beache jste zanechal ve chvíli, kdy jste zjistil, že do Londýna 2012 nepojedete. Bylo složité se s tím srovnat?

Hledal jsem dlouho ideálního parťáka. Měl jsem smůlu, byli tu tři výborní beachaři, dala se vytvořit jen jedna dvojice. A já zbyl na ocet. Často jsem zjistil, že by spolupráce neměla cenu. Než skončit poslední, tak jsem na akci raději nejel. To, že jsem se nedostal na olympiádu, je můj jediný nesplněný sportovní sen. Asi to tak mělo být, u srdce mi z toho nebolí. 

Poté jste zamířil do Krkonoš, kde jste spravoval tři horské chaty. O jakou šlo zkušenost?

Staral jsem se o tři hotely, což jsem bral jako novou výzvu. Musel jsem se tam naučit pracovat s lidmi. Měl jsem pod sebou třicet zaměstnanců, kteří mě museli nejen poslouchat, ale taky bylo nutné je pro věc nadchnout. Šlo o další školu života. Moc mě posunula. Nyní jsem schopný trénovat i toho, kdo mi nesedí. Dokážu ho naučit, za co si zaplatil. Další bonus je ten, že jsem si udělal papíry na motorku. Museli jsme totiž používat sněžné skútry. Jinak bychom se na hotely v zimě nedostali. 

Mám představu, že na horách řídí život příroda. Jaké to je?

Ve chvíli, kdy máte volný čas, je to moc hezké a uklidňující. Uprostřed sezony, jde o stres. Chybí odpočinek. Dělali jsme Vánoce i Silvestry. Pracovali jsme, aby si svátky mohl užít někdo jiný. 

Nyní už jste v Praze a děláte hodinového manžela. Co vás k tomu přivedlo?

Na horách jsem okoukal spoustu řemesel. Vystudoval jsem design nábytku, dřevo mi bylo vlastní. Sádrokarton a voda jsou jednoduché. Táta je elektrikář, udělil mi spoustu telefonických lekcí.  

Jde o dobrý džob?

Lidí, co chtějí doma pracovat manuálně, moc není, ne každý má čas, nářadí a schopnosti. Mám ideální práci. 

Na závěr počítejme: hodinový manžel, trénování beache a Lvic. Jak to chcete stíhat?

Stíhat se dá spousta věcí, jen musíte chtít. Navíc mám rodinu, kterou chci do všeho zakomponovat. A ta je pro mě na prvním místě.