Co teď děláte?
Hráči se připravují individuálně. Pěkně doma a podle vlastních možností. Nic si nenalhávejme – mají v podstatě volno. Počasí nám neumožňuje cokoli smysluplně dělat venku. Na příští týden je hlášená o něco lepší předpověď, když se podmínky ze strany vlády nezmění, vyrazíme na vzduch a nějakým způsobem se budeme udržovat v kondici.

Máte už v hlavě scénáře, jak bude příprava vypadat?
Pokud zůstane omezení šesti lidí, musíme tým rozdělit na několik skupinek. Park a les se pokusíme využívat k běhání i různým fitness aktivitám. Volejbal je ovšem halový míčový sport, podobná činnost nic neřeší. Spíš půjde o takové potřebné minimum.

Jste v kontaktu s mecenášem klubu Tomášem Janečkem? Čemu se věnujete?
Jsme, řešíme věci okolo klubu. Práce je vždycky dost. Nálada je celospolečensky špatná, to je jasné. Sportovci nejsou výjimkou. Rádi bychom chodili do práce, to je přirozené. Pevně věřím, že se ve spolupráci s představiteli svazů halových sportů a Národní sportovní agenturou podaří vyjednat výjimky, abychom mohli alespoň trénovat. Jsme ochotni se přizpůsobit všemu, i kdybychom se měli připravovat v menším počtu lidí. V hale není ani noha, nepřišli bychom s nikým do kontaktu. Šli bychom jen na trénink a domů. Stojíme podruhé během roku. Pro hráče, jejichž kariéra není dlouhá, jde o obrovský problém.

A klub přichází o peníze. Máte vyčíslené ztráty?
Každý tým má nějaký rozpočet, ten je na něco vázaný. Výpadek se určitě projeví. Teď by měla přijít určitá pomoc od státu, za tu jsme rádi, a je to správné, ale finance nejsou všechno. Klíčové je, abychom mohli trochu dýchat. Jsme totálně stopnutí, a to je špatně. Každý řekne, že sport není v dnešní době podstatný, což může být pravda. Ale z dlouhodobého hlediska? Sport, kultura a veškeré volnočasové aktivity ovlivňují náladu společnosti. Pokud si lidé vyhodnotí sport jako neperspektivní, tak to může být do budoucna mimořádný problém. Hobíci a mládež budou sedět doma, nevybijí se, budou tloustnout… V našem případě je sport obživou. Přál bych si, aby nás nechali chodit do práce. To je celé.

Jak situaci snášejí hráči?
Jsme v každodenním kontaktu. Celá společnost se učí s virem žít. Doufám, že ne nadlouho. Všichni jsme situací unaveni. Je vážná z pohledu udržitelnosti kapacit zdravotnictví, to vůbec nezpochybňuji. Přeji si, aby zdravotnictví odolalo. My bychom však potřebovali jít do haly. Tam je naše kancelář. Vláda říká, že se nebude brzdit ekonomika, my nejsme žádná riziková skupina. Většina týmů už si covidem-19 prošla.

Extraliga je stopnuta, evropské poháry se mají hrát. Dovedete si to představit?
Bez tréninku to nejde. Nemůžeme hrát poháry po měsíci stráveném „na gauči“. To je nesmysl. Nyní se může dlouhodobě narušit budoucnost jednotlivých sportů. V jiných státech soutěže probíhají dále. Mělo by se vše řešit hodně detailně a individuálně. Možná se pletu, ale vnímám to tak, že dvanáct týmů volejbalové extraligy není klíčových pro vývoj epidemie v Česku.

Kdyby se netrénovalo až do pohárů, nastoupíte?
Kdybychom nemohli trénovat, tak si nedovedu představit, že bychom odjeli na poháry. Bylo by to obrovsky riskantní s ohledem na potenciálního riziko zranění. Víme, co s námi udělala kratší příprava. Pro laika to možná vyzní hloupě, ale každý takový výpadek se projeví. Pohár také stojí peníze. Nedávalo by to smysl.

Kolik času potřebujete na adekvátní přípravu?
Ideálně bychom potřebovali začít v pondělí. Týdenní pauza je až až. Čtrnáct dní přípravy je na tak důležité mezinárodní utkání ve vrcholovém sportu absolutní minimum.