Jak z odstupu vzpomínáte na svou výhru v anketě Díky, trenére?
Na Díky, trenére jsem nikdy nezapomněl, velmi často se s tímto projektem setkávám. Stále si voláme nebo píšeme s finalisty prvního ročníku i jeho organizátory. Sledujeme, kdo co dělá, vzájemně se inspirujeme. Je to moc příjemné.

Bezprostředně po výhře, jste měl v plánu pomoci prestiži mládežnických trenérů. Do jaké míry se to podařilo?
Mám pocit, že se pohled na práci mládežnických trenérů posunul výrazně k lepšímu. Nicméně je stále dost prostoru k tomu, co zlepšit. Za pět let jsem se sám změnil – začal jsem třeba intenzivně spolupracovat s florbalovým svazem. Dělám školení společně s florbalovými metodiky. A mám i další aktivity.

To mě zajímá: pochvalte se.
Podařilo se mi rozjet facebookové stránky Trenér dětí. Na nich se už dva roky snažím inspirovat ostatní trenéry, jak vést děti. Videa jsou založená na pozitivní zpětné vazbě. Díky ní jsem začal pořádat praktické semináře. O ty je takový zájem, že na ně chodí trenéři snad ze všech odvětví. Třeba teď přibyli hasiči. Z toho mám velikou radost.

Bylo něco, co se vám nepovedlo?
Resty vždycky jsou a budou. Nejvíce mě mrzí, že se mi nepovedlo ukočírovat trénování vlastních dětí.

Můžete situaci rozvést?
Udělal jsem velkou chybu, že jsem je sám trénoval. To bych nikdy nikomu nedoporučoval.

Nemohla za to i „sláva“ prvního vítěze Díky, trenére?
Ne, ta mně přinášela jen výhody. Hlavně mi otevřela dveře. Nejprve k florbalové rodině, poté do dalších sportů.

Ani jednu výsměšnou či bagatelizující poznámku v souvislosti s výhrou jste nezaznamenal?
Podobné věci se do očí neříkají. Jestli takové poznámky proběhly, tak za mými zády. (směje se)

S triumfem přišla i zodpovědnost. Nemůžete propagovat jen tak něco. Proč jste se rozhodl stát ambasadorem Sportesu?
Protože mně kluci, kteří ho vyvinuli, dali možnost dlouho dopředu vyzkoušet testovací verzi. Pro laiky jde o administrativní a evidenční systém. Já říkám: i český sport může konečně vstoupit do 21. století. Těžko bych spočítal, kolik času mně za poslední rok ušetřil.

Můžete být konkrétnější?
Víte, potřebuji se soustředit na tréninky. Připravit se na ně, a pak je realizovat. Do toho chodím do práce. Nemám vážně čas zabývat se třeba docházkou, srazy na zápasy… Volával jsem a psal dětem i jejich rodičům – někomu e-mail, druhému SMS zprávu, na Messenger, Skype… Teď napíšu jednou do aplikace, do níž mají přístup všichni. A hned mám zpětnou vazbu. Navíc systém vymysleli Češi a jeho podpora je také česká, tudíž se s ním naučí i babičky a dědečkové. Děti už dávno nesedí u počítače, spíš koukají do mobilu. V něm si otevřou aplikaci, a máme vyhráno.