Z posledních dvou zápasů nemáte šest bodů, ale pět. Vládne přesto spokojenost?
Určitě. Utkání s Ústím hodnotím s jednodenním odstupem pozitivně. Přišli jsme sice o bod, ale kdybychom všechny zbývající zápasy vyhráli 3:2, tak jsme mistři.

Dobře, ovšem co chybělo k tříbodovému vítězství?
Hráči Ústí podali dobrý a odvážný výkon. Na to, že jsme je v prvním setu úplně „rozstříleli“ servisem, tak se nesložili a našli na něj recept. Odolali tlaku, přihráli si a vraceli nám vše razantně zpátky. Byli famózní na útoku, dobře a rychle hráli do kůlů, postupem času nás zatlačili i podáním. Bod si za svůj výkon zasloužili.

S Příbramí byl duel jednoznačnější. Co jej rozhodlo?
Příbram nezvládla náš servis, od toho se vše odvíjelo. Ve třetím setu jsme trochu vypadli z koncentrace. Šanci dostali i hráči z lavičky. Moc jsme jim nepomohli a oni také úplně nepomohli. Zbytečně jsme hráli koncovku, ale zvládli ji a máme klid.

Kapitán Jiří Král před zápasy říkal, že by v takové formě nejraději stále hrál, žádnou pauzu by si nedopřál. Co vy, těšíte se na volno?
Těším se a hodně. Volejbalu mám až nad hlavu. Úplně ho na týden vypustím. V pondělí a v úterý máme ještě tréninky zaměřené na kondici, pak si dáme oraz. Byl to náročný podzim. Na volejbal přepnu až v neděli večer, kdy se sejdeme před dvojzápasem s Kladnem.

Jste „vánoční typ“?
Mám rád Vánoce, tu atmosféru, klid, že jsou lidi na sebe hodní. To na mě působí nejvíce. Jsou to svátky klidu a míru. Já s tím do puntíku souhlasím. A v této době to má dvojnásobný význam.

Půjdete ke stromečku s pocitem dobře odvedené práce?
Budu se těšit na to, co mi Ježíšek přinese. A půjdu tam s plným břichem výborného kapra. Na volejbal určitě myslet nebudu. Teď bezprostředně po zápase s Příbramí, když tak bilancuji, těší mě, že jsme od začátku sezony odvedli kus práce. Musíme v tom pokračovat, ale rok můžeme hodnotit pozitivně.

Vezměme jen půlrok… Kdy vám bylo nejhůře? Nabízí se karanténa na hotelu v Lotyšsku, nebo špatný vstup do sezony, před níž jste se netajili velkými ambicemi?
V Lotyšsku mi bylo nejhůř. V takové situaci nechce nikdo nikdy být. To nám bylo nejhůře všem. Bylo strašné být zavřený na hotelu, po tom, co jsme pro účast v pohárech udělali. To byl nejtěžší moment, náročný hlavně na psychiku.

A co řeknete k rozpačitému začátku sezony?
Nepopírám, že byl špatný. Nějaké věci nám fungovaly na tréninku, ale nebyli jsme schopni je přenést do zápasů. Neprobíhaly tam ony automatismy. Věděli jsme, že to bude nějakou chvilku trvat, než se sehrajeme. Tým se budoval téměř nový s dlouhodobější koncepcí. To vždycky trvá. Máme v mužstvu zkušené hráče, kteří už podobné situace zažili. Všichni si byli vědomi našich kvalit a už je začínáme prodávat. Veliká očekávání byla spíš tématem pro fanoušky a pro novináře. S týmem pracujeme každý den na tréninku. Víme, čeho jsme schopní, co je třeba zlepšit. Takže vše vyhodnocujeme jinak, než lidé zvenku. Ale nepopírám, že i já byl netrpělivý a šlo pro mě o cennou zkušenost.

Nejlépe vám asi bylo při postupu do semifinále Vyzývacího poháru. Trefil jsem se?
Jednoznačně. Hned po zápase večer jsem říkal hráčům, že jde pro nás všechny o veliký úspěch. I výborní volejbalisté, kteří mají za sebou krásné a dlouhé kariéry, na něj třeba nikdy nedosáhnou. Úplně ho všichni doceníme až v budoucnosti. Já si po posledním balonu uvědomil, že jsme mezi čtyřmi posledními ve Vyzývacím poháru. To byl nepopsatelně krásný pocit.

Můžete jmenovat nějakého hráče, který vás příjemně, případně i nepříjemně, překvapil?
Ani do jedné z těchto dvou kategorií nikdo vyloženě nespadá. Spíš na hráčích vidím, že se postupně hledají a dostávají do svých rolí, jaké v týmu mají mít. Volejbal je kolektivní hra, platí to i pro lavičku. Každý má nějaké schopnosti a účast každého má nějaký smysl. Je to o herní i psychologické stránce. Vidím, že si kluci svoje místo hledají. To mě těší. Objevují se obrovští tahouni. Všechno jen potřebovalo čas. Že by mě ale někdo překvapil do plusu nebo do mínusu, to ne.

Nějaké mimořádné individuální výkony byste jistě našel.
To samozřejmě. Začnu nahrávačem. Pro Kubu Janoucha bylo složité se po letech v cizině vrátit do extraligy. Kapitán reprezentace to však zvládl. Ustál veliké téma, tahle role není nikdy jednoduchá. Nový klub, tým, trenér… Cítím z něj větší a větší jistotu. Z toho mám velikou radost. Věřím, že půjde pořád nahoru.

Ještě někoho vypíchnete?
Luke Smith má bohémskou povahu. Svým způsobem je to takový volnomyšlenkář. Už několikrát ale dokázal, že uvnitř je obrovsky týmový. Pro mužstvo se obětoval, a dotáhl ho k vítězství. Naposledy proti Sportingu Lisabon, kdy podal naprosto famózní výkon.

Pojďme do třetice jmenovat konkrétního hráče.
Jsem nadšený z výkonů Jirky Krále. Vypadá to, že se mu ze hřiště nechce a podává výborné výkony jako za mlada. Maká na sobě, je zdravý. Klobouk dolů před ním. V tak náročném programu, který jsme měli, všechno zvládá na velmi vysoké úrovni. Přijde mi, že dokonce zlepšil podání. Je prostě neuvěřitelný.

Zaostávají za tímto trojlístkem ostatní?
Určitě ne. Oba Srbové potvrzují, proč přišli. Mají obrovskou kvalitu, to je dané. To samé platí pro Mateje Mihajloviče. Vždyť jde o nejvíce bodujícího hráče extraligy. Pravidelně rozhoduje utkání v náš prospěch. Máme i dvě talentovaná libera. Složitou pozici teď mají hráči z lavičky, musejí být trpěliví. Všichni makají dobře na tréninku. Je příjemné, že máme široký kádr, ale pro nás je problém, že se nehraje první liga. Tam se kluci obyčejně obehrávají, získají tam zápasovou praxi. Utkání teď není tolik a hlavně extraliga je extrémně vyrovnaná, válčí se v ní o každý bodík, o každé místo v tabulce. Je to její přednost. V Evropě je unikátní, aby byla kvalita klubů v jedné soutěži tak vyrovnaná. Potřebuji, aby kluci neztratili trpělivost a počkali si na svou šanci. Věřím, že ji dostanou.

Váš tým vždy míval českou kostru. Nyní je z něj mezinárodní výběr. Jak složité je dát ho dohromady?
Nebylo to vůbec těžké. Mužstvo se nám podařilo dobře poskládat. Výhodou je, že se oba Srbové během rekordně krátké doby zvládli naučit česky. Komunikace je od té doby přímo skvělá. Na začátku jsem všechny porady vedl v angličtině. Proč to nepřiznat, člověk někdy hledá slova a neřekne vše úplně přesně. Teď už anglicky mluvím jen s Lukem, který se ale také snaží učit a dost rozumí. Neberu nás jako mezinárodní tým. To je jen pas a národnost. Cítím, že kluky baví žít a hrát v Česku, není jim cizí naše mentalita. V šatně ani nepoznáte, že tam jsou nějací cizinci.

O koronaviru jsme toho letos namluvili dost. Nicméně: co vás život s covidem-19 naučil?
Covid-19 mě naprosto štve. Zkušenosti s ním jsou jenom špatné. Vím, že je dnes moderní mluvit o tom, jak jsme se semkli, nebo jsme si něčeho začali více vážit. Já nic podobného nepozoruji. Virus otravuje celý svět. Mám už ho plné zuby a přeji si jediné, ať už je s ním konec.

Tak zní vaše novoroční přání?
Ano, to bych přál nám všem. Žijeme v nenormální době a bohužel mám pocit, že už si na ni začínáme zvykat. A to bych rozhodně nechtěl. Věci, které nám přišly jako nenormální, nám nyní přijdou docela normální.

Můžete být konkrétní?
Ano. Dovedu si představit, že přijde do Unyp areny 1200 fanoušků s našimi tričky a šálami, budou nás hlasitě povzbuzovat a my utečeme z haly, protože se jich lekneme. Za normálních okolností bychom se na ně těšili a užívali si jejich podpory.

To hraničí přímo se sociální fóbií.
Určitě. Jako fanouškovi Sparty mi nepřijde normální, že mám permanentku a když přijede na Letnou Zlatan Ibrahimovič, nejsem tam. Teď mi to ale normální přijde. Přeji si tedy jediné, ať už je pandemie pryč a začneme normálně žít.