Jaro 2012. Před turnovským domem zastavuje auto za autem. Cíl posádek je jasný, touží si odvézt drahokam. „O Míšu jsme svedli souboj s Olomoucí a Prostějovem," vzpomíná trenér Olympu Stanislav Mitáč. Jednání byla složitá, maminka Mlejnková nechtěla šestnáctiletou dívku do Prahy pustit. Poté ale svolila a dobře udělala.

Prvním trenérem byl otec 

Už tréninky naznačily, o jak dobrý obchod šlo. „Míša měla vynikající základy. Odstraňovali jsme jen maličkosti. Všechno ovládala téměř dokonale," líčí kouč.

Kde talentovaná smečařka přišla ke svým dovednostem? „Mým prvním trenérem byl táta. Chtěl, abych byla nejlepší. Proto byl ke mně nejpřísnější. Pořád mě opravoval, vlastně mě nikdy nepochválil. Až dnes," popisuje Mlejnková. V dětství se jí přísná ruka občas příčila, uznává ale, že pomohla. Co ji sráželo, byla introvertní povaha.

Nakonec složila maturitu 

„Jsem spíš tichá a potřebuji lidi poznat. Otevřu se, až získají mou důvěru," charakterizuje se volejbalistka. Její slova potvrzuje také Mitáč: „Míša se navenek výrazně neprojevuje. A to ani při hře."

Zkazila úder a nespokojenost dusila v sobě. „Ohrnula vrchní ret do esíčka. Což značilo, že není v pohodě," prozrazuje. A byl zde i další problém. Škola. „Nejvíc jsem plavala ve fyzice," neskrývá Mlejnková. Maturitu ovšem, jak slíbila rodičům, složila.

Zvažovala odjezd domů 

Nad zkouškou z dospělosti ještě ani nepřemýšlela, plnoletost v nedohlednu. Přesto už držela v ruce pozvánku do národního týmu. „Byla jsem zvyklá hrát se staršími. Nebála jsem se," říká Mlejnková. Setkání s tehdejším koučem Česka, Carlem Parisim, pro ni nezačalo šťastně.

„Po trénincích jsem brečela. Měla jsem pocit, že dělám všechno špatně." Situace vyústila tak daleko, že zvažovala odjezd domů. „Holky mě podržely. Vysvětlily mi, na čem trenér bazíruje," děkuje volejbalistka. Spoluhráčky zapracovaly nejspíše i směrem k Italovi. „Začal se mnou více mluvit. Řekl, co přesně po mně chce, a naše vztahy se zlepšily."

Působí plaše 

Což je bezpochyby dobře. Pokud by tehdy Mlejnková vysvlékla dres se lvíčkem na prsou, jen těžko by se do něj vracela. Česko by tak přišlo o ústřední smečařskou sílu a jednu z hlavních postav letošních úspěšných bojů o mistrovství Evropy.

„Míša se nebojí vzít na sebe odpovědnost. A to v nejdůležitějších okamžicích zápasu," pochvaluje si další z opor družstva Barbora Purchartová. Celé soustředění obývaly jeden pokoj a měly možnost se dokonale seznámit. „Když Míšu neznáte, působí na vás plaše, jakmile ji ale poznáte, je to jiné," směje se blokařka.

Sehrála skvělý zápas 

„Bára je živel. Nikdy jsme se nehádaly a nikdy nezažily nudu," kontruje hlavní hrdinka našeho příběhu. Jak obě volejbal spojil, tak je rozdělil. V polovině října se v Německu konal první ročník Superpoháru. Na jedné straně Drážďany, jejichž fanoušci se spoléhali na umění Purchartové, na druhé Stuttgart, do něhož v létě 2015 zamířila Mlejnková.

„Nic příjemného," přiznalo útočné eso celku z Bádenska. „Míša sehrála skvělý zápas. Na cokoli sáhla, proměnila v bod. Nedala se zastavit ani v poli, ani na bloku," popřála své soupeřce k výhře 3:1 Purchartová.

Do základní sestavy jí pomohlo zranění spoluhráčky 

Bývalou svěřenkyni stále sleduje také Mitáč. „Předvádí mimořádně razantní útočné údery, které vede z velké výšky. Už si dokáže pomoci i technickou smečí." Ostřílený kormidelník oceňuje rozumnou cestu rodilé Severočešky. Z malého českého klubu odešla do velkého, poté zvolila mezikrok v podobě Německa.

„Hrajeme zde o schůdek lepší volejbal než na Olympu," souhlasí Mlejnková. Do Stuttgartu zamířila v pozici třetí smečařky. Po dvou měsících už ale stála na palubovce. „Makala jsem. Do základní sestavy mi ale pomohlo i zranění spoluhráčky," neztrácí pokoru dívka, stejně tak nezamlčí ani své plány: „Smlouvu mám ještě na tuto sezonu. A můj sen? Tím je Itálie." Dle mínění Mitáče s Purchartovou ji od jeho splnění dělí jen kousíček. Když to slyší, usměje se. „Pro sen udělám všechno. Nikdo ale neví, co bude za měsíc, natož za rok," doplní.

Kdo je Michaela Mlejnková?Narodila se 26. července 1996 v Jilemnici. K volejbalu ji přivedl táta, který se stal jejím prvním trenérem. Od sedmi let hrála v Turnově, do ženské extraligy nakoukla už ve třinácti v dresu Liberce. První ročník gymnázia absolvovala v Jablonci, druhý už v Praze. Vyslyšela totiž vábení Olympu.
S klubem dosáhla na šest stříbrných medailí v nejvyšší soutěži i Českém poháru. Po složení maturitní zkoušky odešla na zahraniční angažmá do Stuttgartu, kde v polovině října slavila nejvýraznější úspěch zisk Superpoháru. Ojedinělá je její reprezentační kariéra. Členka kadetského i juniorského národního týmu obdržela seniorskou pozvánku už v roce 2013, kdy také absolvovala Světovou ligu. A nebyla pouze do počtu. Ze tří turnajů byla na dvou vyhlášena nejlepší smečařkou. Lví podíl měla také na postupu na mistrovství Evropy, které se v roce 2017 uskuteční v Ázerbájdžánu a Gruzii. A pak? Touží po přestupu do Itálie.

Čtěte také: Triumf vůle a píle. Český volejbalista dobyl Německo