Tenistka Lucie Hradecká se stala čestnou občankou Letňan

Michal Káva 1. 10. 2012

Praha – Se svojí tenisovou parťačkou Andreou Hlaváčkovou se Lucie Hradecká propracovala mezi absolutní deblovou světovou špičku. Během letošního roku si zahrály finále olympijských her, dvou Grand Slamů – Wimbledon s US Open a také se kvalifikovaly mezi nejlepší čtyři páry letošního roku, na Turnaj mistryň. Tyto úspěchy jí vynesly nejen slávu po celém světě, ale hlavně doma. Při svátečním večeru v Letňanech se jí dostalo pocty stát se čestnou občankou této městské části. S usměvavou a sympatickou Lucií jsme probrali celý její úspěšný rok.

Co to pro vás znamená, stát se čestnou občankou Letňan?
Je to veliká pocta, nikdo ze sportovců to zatím nedostal. Letňany jsou pro mne místo, kde jsem se narodila a vyrůstala v něm. A myslím si, že tady zůstanu a budu tu vychovávat své děti. Veliká pocta je dostat se do stejné vybrané společnosti lidí, kteří něco dokázali.

Jak často se vůbec během nabité sezony dostanete domů?
Když to jde, tak co nejvíce, ale turnaje jsou samozřejmě většinou mimo Česko. Jednou jsem to počítala a když jsem to po kouskách dala dohromady, byly to tak tři měsíce.

Prožíváte hodně pestrý rok. Olympijský. Byla v něm olympiá- da v Londýně tím hlavním vrcholem?
Zatím to byla ta olympiáda, ale teď nás čeká ještě Masters, které je na hodně vysoké úrovni a finále Fed Cupu. Ale přece jenom ta olympiáda je jedna a jsem ráda, že jsme dostaly šanci tam hrát, a navíc pak ještě medaili na krk.

S Andreou Hlaváčkovou jste do Londýna na Hry odjely jako  aktuálně nejlepší dvojice. Cítily jste zvýšený tlak?
Čtrnáct dnů předtím jsme hrály v tom samém areálu ve Wimbledonu finále, takže se od nás čekalo, že medaili bychom mohly dovézt. Tlak tam byl, ale člověk ho musí hodit za hlavu a hrát zápas od zápasu. Když jsme vyhrály semifinále, tak to z nás obou strašně spadlo a vůbec nedokážu popsat ty pocity, protože to bylo úžasné.

Jak jste si při své první účasti užívala olympijskou atmosféru?
Byla jsem poprvé a už když jsem se na kbelském letišti setkala s ostatními sportovci, což byl úplně jiný odlet než na turnaje, a od prvního momentu, co jsem se dostala do té party, jsem si užívala každou minutu. Bylo to něco, co jsem ještě nezažila.

Měla jste čas jít se podívat i na jiná sportoviště?
Bohužel. Wimbledon byl hodinu busem z vesnice, takže to bylo hodně cestování a nebyl čas se nikam podívat. Jediný den jsem měla volno. To bylo před finále a to se člověk nikam moc nechce podívat a šetří síly.

Ve finále vás porazily sestry Williamsovy. Existuje vůbec recept jak na ně? Dají se porazit?
Hodně často jsme se o tom s trenérem bavili, že proti nim máme divný pocit, že nemůžeme vyhrát. Že jsou strašně veliké, působí mohutně. Dají se porazit  v prvních, druhých kolech, ale od semifinále výš je to už hodně těžké. Ony to zatnou a přes to vlak nejede, jdou si za tím.

Celý svět se bavil českými gumáky při slavnostním zahájení. Vy jste si je s Andreou vzaly i na medailový ceremoniál. Ne každý sportovec se ale s gumáky ztotožňoval. Jaký jste na to měla názor vy?
Musím říct, že když jsem poprvé nafasovala olympijské věci a viděla ty gumáky, tak jsem nevěřila, že by to mohlo mít nějaký úspěch a že v nich někdy vylezu. Když o tom člověk více přemýšlel ve spojitosti Londýn – déšť, zjistil, že to nebyl tak špatný nápad. My jsme si je vzaly i na to předávání a měly neskutečný úspěch.

Nedávno jste si zajistily účast na Turnaji mistryň, což je další velká pocta, být na turnaji, na kterém jsou čtyři nejlepší páry roku…
To byl náš další cíl pro letošní sezonu. Říkaly jsme si, že bychom chtěly zahrát co nejlépe na velkých turnajích a na Turnaj mistryň se dostat. Být mezi čtyřmi nejlepšími páry je taková další třešnička toho letošního roku.

Finále Wimbledonu, finále olympiády, finále US Open, finále Fed Cupu, účast na Turnaji mistryň. Dovedla jste si vůbec představit tak úspěšný rok?
Kdyby mi to někdo ze začátku roku řekl, že pomalu co turnaj, to semifinále a výš, tak si budu myslet, že ten člověk byl dlouho na sluníčku (smích). Nevěřila bych tomu, ale jsem moc ráda, že se to takhle povedlo.

Když se ohlédnete za čtyřmi prohranými velkými finálovými zápasy – Wimbledon, olympiáda, New Haven, US Open – která ta prohra vás mrzí nejvíce?
Samozřejmě mrzí olympiáda, ale tam byl bohužel soupeř jiného názoru (smích). Z těch Grand Slamů určitě mrzí US Open, kdy jsme sice ve finále hrály s Italkami, které jsou první na světě, ale předtím na turnaji jsme je porazily. To byla možná trochu naše chyba, že jsme si na sebe daly větší tlak, že bychom je měly porazit znovu, ale měly jsme to hrát více uvolněně.

Sbíráte jeden úspěch za druhým, takže s Andreou Hlaváčkovou jste ideální deblový pár?
Hrajeme spolu dva a půl roku a za tu dobu jsme se neskutečně sehrály. Zatím si sedíme a doufáme, že nám to ještě dlouho vydrží.

Během roku spolu strávíte opravdu hodně času, dokážete si i lézt na nervy?
Když spolu dvě osoby tráví 24 hodin denně, tak tam určitě občas nějaká ta ponorka je. (smích)

Andrea teď skrečovala na turnaji v Asii. Jak vážné to s ní je? Finále Fed Cupu a Turnaj mistryň se blíží…
Andy si tohle zranění udělala na šňůře v Americe. Na US Open už se tím trápila, dala si to trochu dohromady, ale teď si to obnovila. Má na to tři týdny, chodí za panem Kolářem, takže věřím, že ten jí dá dohromady a Andy bude ready na oba dva konce.

Jak vy osobně berete Fed Cup? Jak moc velký je pro vás rozdíl mezi klasickým turnajem, kde hrajete samy za sebe a Fed
Cupem, kde hrajete za tým?
Nedá se to porovnávat. První nás čeká Masters, další velký turnaj, kterých jsme letos zvládly docela dost. Bude to těžké v tom, že hned je to semifinále, takže prohraješ a jedeš domů. Na Fed Cup se strašně těším, protože mám ráda týmové soutěže, týmového ducha. Finále jsem zažila loni v Moskvě, tak doufám, že teď to bude ještě lepší, když je to doma.

Jaké budou Srbky soupeřky?
Jako každé finále. Bude to těžké.

Prakticky během prvního dne se téměř vyprodala O2 aréna, kde se finále bude hrát. To je pro vás určitě také motivace a povzbuzení…
To mě strašně překvapilo. O2 aréna není žádná malá aréna a moc mě překvapilo, jak to šlo rychle pryč. Je to jedině dobře, že budeme mít neskutečnou podporu a i kdyby se nám třeba nedařilo, tak diváci nás poženou dopředu a atmosféra pro nás bude výhodou.

Jak si vůbec vede vaše tenisová škola v Praze?
Tu má na starosti ségra a vede si docela dobře. Bohužel by potřebovala víc místa na hodiny, je víc lidí než hodin. Pořád jí slibuju, že vyhraju nějaký Grand Slam a kurty navíc jí postavím. Ale zatím se tak nestalo. (smích)

Sledujete zvýšený zájem dětí poté, co vám úžasně vyšel rok a co jste se propracovala mezi absolutní tenisovou špičku?
Tohle tomu trochu pomáhá, ale jak říkám, sestřička bohužel nemá nafukovací místa. Den má jen určitý počet hodin, takže je to dost těžké, ale pro ty děti je to veliká motivace. Nehraju tenis jen pro sebe, ale i pro ostatní.

Lucie čestnou občankou městské části Praha 18 Letňany

Na státní svátek 28. září 2012 se Lucie Hradecká zařadila mezi vybranou společnost. Za její sportovní úspěchy a propagaci České republiky, Prahy i městské části Letňany se stala čestnou občankou Letňan. Zařadila se tak po bok více než dvěma desítkám válečných veteránů a hrdinů, kteří již letňanskými čestnými občany jsou. Ocenění ji během Letňanského pivobraní předal starosta městské části Praha 18 Ondřej Lněnička.