„Vyhráli jsme, to je hlavní, získali jsme čtyři body, což je moc důležité," rozkrýval kapitán Pražanů Vojtěch Mára.

 „Nechci se vymlouvat na marodku, ale byla znát," pokračoval rváček, jehož tým plnil očekávání fanoušků pouze v úvodní dvacetiminutovce.

 „První půlku jsme zahráli dobře, nasázeli jsme v ní vlastně všechny pětky. V té druhé? Nechci říct, že nám odešla fyzička. Spíš jsme při výrazném vedení polevili v koncentraci. Zradily nás i standardní situace. Nějak jsme nevěděli, jak se máme pohybovat po hřišti," myslel si sedmadvacetiletý borec, pak přidal sebekritická slova.

 „Rozhodně není v pořádku, že mistr prohraje s nováčkem druhou půli. V týmu soupeře ale najdete řadu hráčů s extraligovými zkušenostmi a náš trenér chtěl vyzkoušet všechny kluky. Forma ještě není optimální. Příprava byla velice krátká a já věřím, že se teprve dostaví," doplnil.

Nečekaného hrdinu našla Bystrc v osobě teprve devátenáctiletého kopáče Jana Kohouta, který v zápase proměnil čtyři trestné kopy a nasbíral tak dvanáct bodů.

 „Žádný recept na kopy u mě nehledejte, jde jen o dril," usmíval se perspektivní hráč, pak zhodnotil vše podstatné.

 „V prvním poločase byla Tatra lepší. Musíme zlepšit hlavně skládky. Po změně stran jsme už ale hráli naprosto vyrovnaně. Nevím proč, ale najednou jsme byli daleko sebevědomější," myslela si útoková spojka, která dílčí úspěch na Smíchově nepřeceňovala.

 „Je hezké, že vyhrajeme poločas na půdě mistrů, žádné body za něj ale nezískáme," dodala.

RC Tatra Smíchov – RC Bystrc Brno 34:12 (29:6)

Body: Berounský 7, Frýdl 5, Mára 5, Rudolf 5, Veniger 5, Procházka 5, Řanda 2 – Kohout 12.

Michovský: Na Tatře došlo k uspokojení

PETR MICHOVSKÝ.Zajímavé trenérské rošády nabídla letní přestávka u extraligových ragbyových týmů. Bývalého kouče české reprezentace, Říčan, Petrovic a Sparty, 47letého Petra Michovského dovedla až na lavičku úřadujících mistrů republiky, Tatry Smíchov.

Trenére, co se událo po vašem odchodu ze Sparty?
Kontaktoval mě člen výboru Tatry Smíchov Pepa Fatka a nabídl mně angažmá.

Hned jste kývl?
Ne, nabídku jsem chvíli zvažoval. Po odchodu ze Sparty jsem si nastavil nějaké priority, které jsem měl najednou změnit. Trénuji svého devítiletého syna v Říčanech. Rozjel jsem tam i určitý mládežnický projekt a času mám tak málo.

Co rozhodlo ve prospěch nabídky?
Právě osoba mého velkého kamaráda Fatky. Trénovali jsme spolu národní mužstvo, klapalo nám to, a tak jsme chtěli pokračovat.

Nebál jste se vstoupit do mistrovského oddílu?
Titul už jsem obhajoval dvakrát. Vím, že je to v amatérském sportu vždycky veliký problém. Hráči se koncentrují na jednu sezonu, obětují tomu všechno, včetně rodinného života. Titul se vybojuje, euforie odezní. Dojde k uspokojení. To tu je. S tím jsem sem šel. Něco jiného je přijít mezi neúspěšné. Člověk něco změní a je to hned znát.

Změnil jste něco?
(váhá) Přišel jsem sem, abych změnil komunikaci ve hře. Kluci byli dobří směrem dopředu, měli výbornou fyzičku. Já se ale snažím o jednodušší hru s větší úspěšností v bodování. To je dlouhodobý proces. Musí se vytipovat lidé, kteří jsou nejvhodnější na své posty.

Jaká byla příprava?
Hrozně krátká. Přišel jsem čtrnáct dní před Pohárem ČSRU. Kluci ještě dobírali dovolené. Do toho přišlo pár zranění. Někteří z nich se proto museli vrátit na posty, na kterých dlouho nehráli. Je to běh na dlouhou trať. Všichni si tu musí sáhnout do svědomí, jestli budou dávat ragby to, co loni. Mužstvo za měsíc nepřestane hrát. Je třeba znovu začít a být opět pokorní.

Sezonu jste začali neúspěchem v Českém poháru. Co ve vás zanechal?
Nic zvlášť negativního. Loni jsme se Spartou celý pohár vyhráli, a to díky tomu, že jsme začali trénovat o měsíc dřív než ostatní. Byli jsme v laufu. Pohár ale skončil, my jsme ztratili šťávu, už se nám zkrátka nedařilo. Na Tatře jsme proto začali později a pohár brali jako přípravu. Nevyšel nám, z toho se nestřílí.

Vnímalo vedení vypadnutí stejně jako vy?
To nevím, tohle je zpětná dedukce. V Říčanech i na Spartě jsem věděl, jak kdo bude reagovat, tady musím ještě všechny poznat. Potřebujeme ale výsledky, aby stoupalo i sebevědomí hráčů.

Jak bylo složité motivovat mistry republiky do souboje s nováčky?
Kluci mají motivaci pořád stejnou, stále chtějí vyhrávat. Bystrc ale hrála moc dobře a my jí premiéru hodně usnadnili.

První poločas jste vyhráli 29:6. Jaký byl?
Ten byl v naprostém pořádku. Byla to podle mě stará dobrá podzimní Tatra. Dařila se kombinace, byli jsme silní na balonu, všude včas. Poměrně snadno jsme procházeli obranou Bystrce a dostávali se do standardních situací, ve kterých jsme dominovali.

Ty po změně stran už nepřicházely?
S tím souhlasím. Soupeř začal točit mlýny a rozhodčí to toleroval. My se s tím nevyrovnali. Hráči začali být nervózní, kupili chyby a už nepředváděli to, co od nich chceme.

Jak moc vás mrzí, že druhou půli mistři prohráli s nováčky 5:6?
Vůbec, všechno se v extralize ukáže až v polovině října. Jak na tom kdo je co se týče fyzičky, zdraví hráčů a jejich mentální síly.

Ve střetnutí s Bystrcí jste neproměnili pět trestných kopů. Proč?
Jednoznačně proto, že chyběl Lukáš Honner. To je naše jasná kopáčská jednička. Za ním je Karel Berounský, který se ale brzy zranil a Čestmír Řanda, kterému se tentokrát kopy moc nedařily.

Kdo vás potěšil?
Honza Rudolf, který na zadáku odehrál kvalitní zápas. Dalšímu Honzovi Frýdlovi se dařilo jak na útokové spojce, tak na mlýnové spojce. Nikdo ale nehrál vyloženě špatně.

Jaké jsou cíle letošní Tatry?
Zatím se soustředíme na postup do play-off, a to z jakékoliv pozice. Tatra v bojích o medaile už uspěla, má tedy šanci vyhrát znovu.