Svůj první míček vypálila na zahradě. Chodila do druhé třídy a za parťáky jí byli rodiče. Ty prý zlobilo, že se trefí jen občas. „Už to se mnou nemohli vydržet, a tak mě přihlásili do oddílu. Chodila do něj i moje o čtyři roky starší sestra a lákala mě tam kamarádka,“ popisuje Maixnerová. Její údery nemohly být až tak špatné, jelikož brzy vynikla a už v jedenácti válela na mistrovství republiky třináctiletých. „Tehdy jsem si řekla, že mě badminton vážně baví, chci v něm pokračovat a dosáhnout na medaile.“

 Předpoklady by pro to měla – například chuť na sobě pracovat, nebo… „Jsem soutěživá, vždycky chci vyhrávat,“ neskrývá Petra, která vyzkoušela řadu sportů – tenis, aerobik i atletiku. „Badminton je z nich jasně nejzábavnější,“ hlásí. Letos v létě nastal v jejím životě další zlom, dostala se do Sportovního centra mládeže (SCM) v Praze. „Každý den trénujeme dvoufázově. Neznamená to, že stále hrajeme. Čas věnujeme i posilovně a regeneraci,“ vypočítává studentka prvního ročníku online lycea v Březové. „To je ideální škola pro sportovce, pro časově vytížené děti. Svůj život podřizuji badmintonu.“

 Se zabydlením v metropoli pomáhá Maixnerové sestra Michaela. „Naučila mě čísla tramvají, stanice metra… Měla jsem v tom hrozný zmatek,“ culí se. Sourozenci společně bydlí v podnájmu, který jim zajistili rodiče. „Jsem jim za to vděčná. I Míše, od které jsem se toho hodně naučila.“

 Čísla tramvají vlastně ani nepotřebuje znát, do SCM chodí patnáct minut pěšky. „Do klubu jsem musela dojíždět půlhodiny autem,“ přidává další výhodu a daleko podstatnější následují: „Připravují se zde hráči, kteří se chtějí zlepšovat a prosadit na evropské úrovni. Výhodou jsou také tréninkové zápasy se staršími hráči z pražských klubů,“ míní Maixnerová. K dispozici mají fyzioterapeuta i nadstandardně vybavenou posilovnu. „Veliký důraz se klade na mentální a taktickou přípravu. V klubu to bylo fajn, musím poděkovat trenéru Maňáskovi za všechno co mě naučil. Už jsem ale cítila, že potřebuji změnu.“

Nejlepší česká házenkářka ročníku 2020/2021 Jana Knedlíková.
Je to krásná cena. Bez spoluhráček by to nešlo, ví házenkářka roku Knedlíková

 Navíc se připravuje pod vedením Oscara Martíneze. „Byl v Číně, učí nás nové věci a triky. Na badminton má jiný pohled, nutí nás na kurtech myslet,“ nastiňuje metody uznávaného španělského kouče. První ovoce už spolupráce nese – páté místo ve dvouhře a třetí ze soutěže týmů na mistrovství Evropy juniorů.

 Šampionát se uskutečnil v září ve Slovinsku a provázela jej přísná protipandemická opatření. „Strávili jsme ho v bublině. Jelikož jsem nebyla očkovaná, musela jsem na tři dny do izolace,“ líčí Maixnerová. Teprve poté ji pustili do haly. „Samozřejmě jsme trénovali podle států, abychom se nepotkávali. Testovali nás po dvou dnech. Všude a všechno v respirátorech. Bylo to drsný.“

Jakub Janouch.
Volejbalista Janouch: Bylo to špatné. Už na Kladno snad dorazí jiní Lvi

 Negativní vzpomínky překryly pocity po vyhraných duelech. Češi prošli skupinou jako nůž máslem. Rakousko, Slovensko i Švýcarsko porazili 5:0. „Měli jsme štěstí na los. Švédy ve čtvrtfinále jsme si všichni přáli. Doslova jsme se za ně modlili,“ vypravuje barvitě. Prohru s Francií „vem čert“, oslava medaile byla opojná a emotivní. „Všichni jsme brečeli. I ti, co nehráli soutěž týmů. Navzájem jsme si ohromně fandili. Bylo to super.“

 Podobné chvíle by Maixnerová ráda zažila i v příští sezoně, kdy se koná mistrovství Evropy i světa juniorů. „Nejprve se na obě akce musím probojovat,“ určí první cíl. K tomu prý potřebuje zlepšit údery ze zadních pozic. Ráda by i zesílila, nabrala nějakou tu svalovou hmotu. „Chci více útočit, být celkově akčnější,“ plánuje nadějná badmintonistka.