Kdo je Petr Švehla?Bývalý reprezentant v zápase řecko-římském se narodil 1. dubna 1972 v Hodoníně. Se svým sportem začal v deseti letech v rodném městě. Po vyučení zamířil na vojnu do Trenčína, kde trénoval až do roku 1996. Později přešel do Chomutova, do Prahy, kde ho připravoval Ervín Varga. Na olympijské hry v Sydney se kvalifikoval sedmým místem z mistrovství světa 1999, ale na turnaj nevyladil optimálně formu. Prohrál oba své duely ve skupině a do vyřazovacích bojů nepostoupil. Náladu si spravil za půl roku, kdy na mistrovství Evropy překvapil prvním místem. V roce 2004 si opět zajistil kvalifikaci na olympijské hry v Aténách s předstihem. Zažil však deja-vu, když oba své zápasy ve skupině prohrál. Zlatou medaili bral jemu výkonnostně podobný Maďar István Majoros. V roce 2005 vybojoval dokonce bronz na mistrovství světa. Tři roky na to se ale nekvalifikoval na olympijské hry v Pekingu a nedlouho poté ukončil sportovní kariéru. V současné době se věnuje práci u hokejistů Chomutova, kde je kondičním trenérem. Zdroj: Wikipedia

Petře, proč jste podpořil Arkády Olympic Wrestling 2015?
Když jsem slyšel tiskového mluvčí svazu Petra Vurbse a uvědomil si, jakou pořádá akci, s jak pozitivním dopadem pro zápas, byl jsem samozřejmě pro. Jsem ohromně rád, že mohu tolika lidem náš sport představit.

Líbilo se vám přijetí diváků, kteří si přeci do centra přišli především nakoupit?
Cítil jsem podporu. Asi se mé vystoupení lidem líbilo. Důležité pro mě také bylo, s kolika lidmi od zápasu jsem se setkal. Potěšilo mě, že mě stále berou, přestože se už nějaký čas okolo žíněnky nepohybuji.

Bylo těžké ve třiačtyřiceti letech opět zápasit?
Podobný zápas jsem už neabsolvoval dlouho, i když se nešlo naplno, spíš jsme improvizovali a předváděli takový učebně tréninkový boj s ukázkami chvatů. Pokud ale nejste v každodenním tréninku, každý pohyb na žíněnce vás bolí.

Odešel jste od zápasu k hokeji, věnujete se kondiční přípravě chomutovský Pirátů. Nelitujete?
Tak bych vše neformuloval. Nicméně mě mrzí, že nemohu pokračovat v zápase. Bydlím v Chomutově, kde mám rodinu a dům. Nevidím proto způsob, jak bych se mohl věnovat zápasu. Těšilo by mě pomáhat u reprezentace, bydlet ale na ubytovně, nevidět týdny své děti, už bych nedokázal. U Pirátů se mám dobře, klub mi vytváří výborné podmínky pro práci, setkám se s nejlepšími trenéry celé republiky. V budoucnu se třeba něco změní, zápas miluji, nyní to ale bohužel nejde.

Převzal jste u hokeje nějaké prvky přípravy ze zápasu?
Samozřejmě, kondiční příprava zápasu se hodně podobá hokejové. Oba sporty jsou všestranné, dochází při nich k soubojům. Je třeba vzpírat těžké váhy, dobře koordinovat pohyb, skákat. Hokejisté ale nezvládají tolik gymnastiku, mají silné nohy a hýždě, neunesou se tak, jako zápasníci.

Na Arkády jste přivezl evropské zlato. Ochudil jste o ně svou domácí 'Síň slávy'?
Přiznám se, že žádnou nemám, všechny medaile i poháry mám schované po šuplících. Nějakou vitrínku ale do budoucna asi vyrobím.

Na co jste si vzpomněl, když medaile opět spatřila světlo světa?
Na atmosféru tureckého mistrovství Evropy, kde mě vedle zlata vyhlásili nejtechničtějším zápasníkem celé akce. Toto ocenění snad žádný jiný Čech nemá.

Vzpomínejte…
Vyhrát jakékoli zlato je složité. Já si vše zkomplikoval tím, že jsem v prvním utkání prohrál s německým zápasníkem, přestože jsem vedl o tři body. Naštěstí jsme byli ve skupině čtyři. Tím, že jsem poté porazil favorizovaného Francouze a Moldavana, ocitl jsem se na prvním místě a postoupil do bojů o medaile.

Sebedůvěra asi vzrostla?
Ano, díky ní jsem porazil vynikajícího Rumuna Sandua a ve finále převálcoval Gruzínce Čočzu 13:3 na body.

Musela být vaše kariéra ozdobena 'pouze' evropským zlatem a světovým bronzem?
Nemusela, ohromně mě mrzí, že jsem nedosáhl na medaili z olympiády. Když se ale ohlédnu za svou kariérou, uvědomuji si, že jsem zlato udělal až v devětadvaceti letech a nemuselo tak vůbec přijít. Což by byl pro mě krutý trest za to, co jsem sportu věnoval.

Co vám chybělo k olympijské medaili?
V Sydney jsem na medaili neměl, tam jsem mohl atakovat maximálně šestku. V roce 2004 v Aténách už jsem ale nastupoval jako jeden z favoritů. V téže sezoně jsem udělal bronz na mistrovství Evropy a porazil favorizované Rusa a Ukrajince. Už v roce 2003 jsem na světovém šampionátu přemohl Maďara Majorose, který olympiádu nakonec vyhrál. Mně bohužel nevyšla.

Devatenácté místo bylo vaším největším zklamáním kariéry?
Dost možná. Připravený jsem byl výborně, ale nefungovala mi hlava. Moje sebedůvěra byla vždy slabší. Byl jsem přemotivovaný, proto jsem nezvládl první zápasy.

Ani podmínky asi nebyly ideální?
Zápas není u nás příliš populárním sportem, proto se dělají akce typu Arkády Olympic Wrestling 2015, abychom se zviditelnili. Nebyly peníze na výjezdy na kvalitní soustředění ani turnaje. S více sparingy se dalo dosáhnout na výraznější úspěchy. Na mistrovství Evropy a světa jsme byli bez lékaře, bez maséra… Starali jsme se sami o sebe, jen trenér a závodníci. Okolo nás byly týmy s kompletním servisem, kterým jsme nemohli konkurovat.

Možná partou?
Stmeleni jsme byli dokonale. (směje se) Měli jsme výbornou partu, stáli jeden při druhém. Spolu jsme tvrdě makali, ale taky se bavili. Synonymem zápasu je pro mě kolektiv. Jde o individuální sport, výsledky ale vedou přes souhru týmu.

Máte tři velké medaile, mediálně jste ale zůstal ve stínu. Chybělo vám to?
Na zápasnickém svazu v té době nikdo neřešil média. Pokud bychom zápasili dnes, věřím, že bychom společně s Markem Švecem a Davidem Válou byli známější, vždyť jsme dohromady vybojovali devět medailí.

Co jste dostal za evropské zlato?
Není to ještě tak dávno, proto nečekejte poukaz na wartburga, tak jako u olympijského vítěze Vítězslava Máchy. Za zlato jsem dostal odměnu 120 000 korun. V tenise bych se měl asi líp.

Zápas milujete. Máte už v hlavě, jak se do něj vrátit?
Zatím jsem u hokeje, nad vším ale přemýšlím. Třeba se jednou nějaký způsob návratu najde. Jeden zápasnický plán už ale mám, chtěl bych si vyzkoušet veteránské mistrovství světa.

A další exhibice?
Nemám čas podobné akce připravovat, pokud ale budu oslovený, budu první, který organizátory podpoří.

Jak vidíte současnou úroveň českých zápasníků?
Kluci se nesmí zlomit, výsledky sice nemají, některým ale chybí vážně malý krůček, aby prolomili ledy a sáhli si na velkou medaili. Všechno není jen o penězích. Rozhodnout mohou detaily. Jak se kluci ke sportu postaví, jak o něm budou přemýšlet. Člověk musí sám chtít, studovat soupeře. Mít nahrané jejich zápasy a vědět o nich naprosto všechno.

Sledujete také ženský zápas? Líbí se vám?
Dřív jsem se na zápasení žen díval s despektem. Když ale vidím, jakých výsledků holky dosáhly… Jsou stále ženské, ale zápasí už jako chlapi. Předvádějí technicky vytříbený boj, samozřejmě včetně těch našich.

Co byste popřál českému zápasu?
Co nejvíce sponzorů, zpopularizování. Vezměte si, jak jdou dopředu ultimátní boje typu MMA, jak se derou mediálně nahoru. Zápas je jeden ze sportů, který je pro MMA rozhodující, mohl by se tedy stát stejně populárním.

Související: Arkády ožily zápasem. K vidění byli Švehla i Hanzlíčková