Den před startem turnaje s kolegy řešil fatální problém: rozbité sklo na hlavním kurtu v obchodním centru na pražském Zličíně. „Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky," chechtal se Koukal.

Čili jak?

Použili jsme sklo, které tam nepatřilo. Firma mého táty nám vyrobila speciální úchyty a bylo to v suchu. Od pátku jsme navíc měli v záloze sklo, které jsme nechali udělat u Miloše Pokorného, bývalého mistra republiky. Takže máme do budoucna náhradní díl, může se hodit. (usmíval se)

Na cestě za 17. titulem jste prohrál jediný set. Bylo to tedy jedno z vašich snadnějších vítězství?

Nemyslím si to. Víte, když se kromě hraní podílíte na organizaci turnaje, zažíváte neskutečný adrenalin. Taky soupeři se zlepšují, i oni začínají jezdit po světě a nabírají zkušenosti. Je pro mě těžší a těžší jim čelit, což se ukázalo třeba v semifinále s Danielem Mekbibem. Podle mě to byl nejlepší zápas v historii mistrovství republiky (Koukal vyhrál 3:1 na sety, pozn. red.).

Pořád platí váš cíl uhrát 20 domácích titulů?

Jasně, teď jsem se zase o kousek přiblížil. Bylo by ideální mít dvacítku komplet už za tři roky, ale uvidíme, co bude. Teď mám radost i za český squash: letos se poprvé prodávaly vstupenky na semifinále a finále - a bylo vyprodáno. Troufám si říct, že bychom naplnili i dvojnásobnou kapacitu. To jsou skvělé zprávy!

Je za úspěchem skleněný kurt v obchodním centru?

Jednoznačně. Právě tohle je cesta, kterou musíme jít. Letos jsme si zase ukázali, jaké můžou být kolem stavby kurtu nervy, ale když na něm hrajete, je to zážitek. Pro hráče i pro diváky.

V čem je pro vás hra jiná než v klasickém squashcentru?

Když se postavíte na skleněný kurt, vaše pozornost a nadšení se automaticky zvyšuje. Někoho to může svázat, ale já tam ze sebe pokaždé vymačkám to nejlepší. A herně? Jako když v tenise přecházíte z antuky na trávu.

Kurt se chová jinak?

Míček létá rychleji, ale ne tak daleko. Méně skáče a jinak se odráží. Hraje se útočněji a vy musíte rychleji reagovat. Diváci se baví a squash se dostává do úplně jiné dimenze. Už chápete, proč hrajeme v obchodních centrech?

Mimochodem, otvírá vaše jméno u sponzorů dveře?

Řekl bych to spíš takhle: není na škodu. Pravda, někdy si mě pletou s badmintonistou Petrem Koukalem. (usmíval se) Nejdůležitější je, že se nám povedlo naplnit rozpočet, který byl přes milion korun. Přestože je Česko malá země, sportovních akcí se tu dělá hodně, takže získat sponzory je boj. Neběhají za námi, my běháme za nimi.

Jak dokážete přepnout mezi rolí spoluorganizátora a hráče? Jdete na kurt s čistou hlavou?

Musím. Na kurtu už je to pohoda. Jakmile tam přijdu, hodím všechno za hlavu a soustředím se jen na zápas. A když z kurtu slezu, zase vezmu do ruky telefon a vyřizuju maily. Manželka o mě možná měla strach. (usmíval se)

Dal jste jí zabrat i loni: měl jste pochroumaný kotník, přesto jste vyhrál 16. titul.

Hodně mi tenkrát pomohl Adélin táta, který je vyhlášený ortoped. Doufám, že letos jsem ženu tolik netrápil.

Brali jste se v lednu. Jaké je být podruhé ženatý?

V osobním životě jsem nejspokojenější, co jsem kdy byl. Nic mě netrápí a na mojí hře je to vidět. Děkuju si za to, že jsem se rozhodl se podruhé oženit. Nelituju.

Neodradila vás první hořká zkušenost? Brzy po svatbě jste se rozváděl.

Ne, chtěl jsem do toho jít znovu. První manželství pro mě byla velká životní zkušenost. Dospěl jsem a i po rozvodu jsem si uvědomil dost věcí. Teď je mi s Adélou krásně a nemám strach, že by se něco mohlo pokazit.

Mistrovství ČR ve squashi v Praze-ZličíněMuži:
Finále: Koukal - Švec 3:0 (4, 8, 8)
O 3. místo: Mekbib - Martin 3:0 (7, 4, 3)

Ženy:
Finále: Kolářová - Klimundová 3:2 (-7, 10, 9, -8, 10)
O 3. místo: Kubáňová - Svobodová 3:0 (5, 6, 4)

Čtěte také: Metropole Zličín uvidí šampionát squashistů

Martin Mls