Sezona je skoro u konce. Jak byste jí zhodnotila?
Poměrně úspěšně. Vrátila jsem se po zranění a naštěstí to všechno vycházelo super. Párkrát jsem spadla a mohlo to být výsledkově lepší, ale jsem ráda, že jsem mohla jen jezdit a neřešila zraněné koleno. To na tom bylo to nejpozitivnější.

Potřetí jste se stala juniorskou mistryní světa. Budete mít na podobná umístění i v dospělé kategorii? Kdy mezi juniory vůbec končíte?
Teď to bylo naposledy, protože mi za chvíli už bude dvacet. Poprvé jsem v této sezoně vyhrála závod Světového poháru, takže je to dobré, ale samozřejmě to bude mnohem těžší. Budu muset jezdit stabilněji, protože jak je to mezi dospělými více vyrovnané, tak se více předjíždí. Bude to těžší, ale budu se snažit.

V konečném hodnocení Světového poháru jste obsadila čtvrtou příčku. Co chybělo k tomu, abyste se nakonec umístila „na bedně"?
Trochu rozumu. (smích) Jela jsem v semifinále na prvním místě a v poslední klopence spadla. Stačilo jen trochu přibrzdit a byla bych ve velkém finále, kde by mi stačilo dojet na třetím místě ze šesti a byla bych v konečném hodnocení třetí. Byla to moje chyba.

Jaký byl návrat po zranění kolene?
Hodně jsem se toho bála, ale docela v pořádku. Mám spoustu kamarádů se stejným zraněním a ti mne strašili, že mne to bude ještě dlouho bolet. Napoprvé jsem jen tak jezdila, dvě až tři hodinky, ale postupem času to začala prodlužovat a pak už nebyl důvod to nějak omezovat.

Jak se vám to tehdy vůbec přihodilo a jak dlouhá byla léčba?
V prosinci 2011 při závodu Světového poháru se mi nepovedl skok a dopadla jsem z výšky na rovinu. Utrhla jsem si to. V lednu 2012 mě čekala operace a vrátila jsem se po roce.

Vzpomenete si ještě kdy jste udělala své první sportovní krůčky?
Rodiče mi říkají, že jsem na plastových lyžičkách stála už ve dvou letech. Od šesté třídy jsem chodila na tancování. Rodiče chtěli, abychom všichni sportovali, tak jsme se přestěhovali do Vrchlabí.

Věnovala jste se od začátku sněhovým disciplínám nebo vás lákalo i něco jiného?
Sníh byl u nás ve Vrchlabí nejdostupnější. Dělala jsem také tancování a horolezectví, ale to jen okrajově. Lezení hlavně kvůli rodičům, kteří byli v horolezeckém klubu a v létě jsme jezdili na víkend každý víkend. Lyžování bylo v kolektivu a to mne bavilo.

A co vás nakonec zlomilo pro změnu z lyží na „prkno"?
Rozhodla jsem se v páté třídě. S lyžováním jsem musela být brzy ráno, už v sedm, na svahu a já jsem na vstávání hrozně špatná. (smích) V páté třídě jsem si našla snowboardový klub a začala.

A kdy se začalo rýsovat, že z vás něco bude? Byla jste od začátku talent nebo jste si to musela všechno vydřít postupně?
Začátky byly hlavně rekreační, učili jsme se jezdit. Pak jsem přestoupila do sportovní akademie ve Špindlu a dala se na freestyle. Začala jsem vyhrávat i nějaké závody, ale vše zatím na české úrovni. Když jsem se dala na snowboardcross, tak úspěchy najednou začaly přicházet.

Co je na vašem sportu nejkrásnější?
Líbí se mi na něm, že se v něm skloubí řada věcí. Vysoká rychlost, gymnastická příprava a jede to více lidí. Když odstartujete poslední a během závodu všechny předjedete a cílem projedete jako první, cítíte se jako bůh. (smích)

Jak probíhá váš trénink? Je to jen o jízdě nebo i o přípravě mimo sníh?
Příprava začíná vlastně za chvíli a to suchým tréninkem. Vytrvalost, běh, kolo, posilovna. Jak se  pak blíží sezona, tak to upravíme a přidáme dynamiku, odraz a výbušnost. Patří k tomu také gymnastika, plavání, zkrátka cokoliv, co vyvíjí naše schopnosti. Jezdím také na skateboardu. Podzim je pak hlavně o ježdění a ještě se do toho přidává posilovna. Snažíme se zkombinovat vše.

Snowboardisté jsou považováni za takové „free" sportovce, plní humoru a se zálibou v zábavě. Je to opravdu tak i na
vrcholové úrovni?
Ano. Když trénujeme na nejvyšší úrovni, tak to neznamená, že nám nevoní humor. Máme takový svůj, furt se něčemu smějeme. V oddíle máme skvělou partu a nepotřebujeme k zábavě ani nic extra, jako třeba hospodu. Bavíme se.

O víkendu před sebou máte Burton Špindl Spring Sessions. Jak se na něj těšíte?
Hodně! Mám připravené dvě nová prkna, která budu testovat na novou sezonu. Uvidím tam kamarády, které jsem už dlouho nepotkala. Bude to pěkné zakončení sezony, navíc to mám blízko od domova.

Jakou má tento závod atmosféru?
Není to čistě závod, je to spíše show. Atmosféra je pohodová. Nikoho nic netlačí, nemusí nic dokazovat a tak se jezdí v klidu. Kamarádi se hecují, vše je na přátelské úrovni. Jde hlavně o to, aby si to člověk užil

Na co byste nalákala diváky?
Aby se přišly podívat na největší skoky. Při závodech jsou často prodlevy, ale tady se bude jezdit furt. Večer vystoupí známé kapely, jako třeba Monkey Business a dít se budou i zajímavé věci okolo. Jde spíše o takový festival.

Co speciálního pro ně připravíte vy osobně?
Asi obleču freestylové prkno. (smích) A připravím si zajímavé skoky.