„Ségra šla vždycky v mých stopách. Už když jsem hrála tenis. Chtěla vyzkoušet všechno, co jsem dělala, protože tak to přece mladší sestry dělají,“ říká na oko vážně talentovaná atletka Olympu Praha. „Když jsem začala s atletikou, šla za mnou.“
Dívky pocházející ze Žebráku mají ale společného mnohem víc. Jejich partnery jsou totiž fotbalisté. Nikola žije s hráčem Bohemians 1905 Danielem Köstlem, Ester se schází s Martinem Vitíkem z týmu AC Sparta U19.
Letos jste se chtěla kvalifikovat do Tokia. Jak jste vzala fakt, že sen musíte kvůli pandemii koronaviru oddálit?
Nikola: Na olympiádu jsem se soustředila poprvé a měla jsem šanci nasbírat body do rankingu. Jenže kvůli tomu, co se stalo, je všechno na hlavu. Až mi z toho někdy hrabe.
Není to také tím, že obvykle trénujete sama?
N: Jsem na to zvyklá. Před rokem se ke mně sice přidala i Ester, ale ta zatím do areálu Olympu nesmí, takže zase trénuju sama. Na ploše je se mnou třeba pět lidí, a to je psycho. Přitom nás zdaleka není tolik jako davů, co se namačkají v Hornbachu…
Jak to bylo na Olympu s tréninkem po vyhlášení nouzového stavu?
N: Byla jsem mezi vybranými závodníky, kteří jako zaměstnanci dostali zkraje karantény povolení k přípravě. Před vstupem jsme procházeli dvěma důkladnými kontrolami. Hlídalo se, jestli máme povolení, měřili nám teplotu a všechno se dvakrát denně dezinfikovalo.
Dalo se trénovat i v Žebráku?
N: Dalo, je tam nádherná příroda. Ale já už rok a půl žiju s přítelem v Praze. Nedávno jsme spolu běhali a v kopcích jsem mu dávala pěkně zabrat.
Ester: Já bydlím s rodiči a teď trénuju třeba tak, že si na lesní cestu postavím překážky. Jinak jsem zavřená doma a se spolužáky z Anglo-německé obchodní akademie se učíme online. Je to trochu na palici. Na tenhle čas jsme vymysleli název Korona Holidays. (smějí se obě)
Vadilo vám omezení pohybu?
N: Z tréninku chodím rovnou domů, a to není nic pro mě. Jsem hodně akční, ráda zajdu s kámoškou na kafe, nebo jen tak vyrazím do města. Po nějaké době jsem doma začala až extrémně uklízet. Taky koukáme na seriály. Akorát mě naštvalo, že došly klasické díly Ulice. Pro karanténu to bylo úplně super.
E: Já se spíš dívám na Netflix. Baví mě Money Heist. S Martinem se často nevídáme, i když Žebrák je kousek od Berouna, a on bydlí v Králově Dvoře. Ani v karanténě to není moc daleko.
Hádky? Docela to u nás lítá
Myslíte, že „Korona Holidays“ zanechají na nás stopy?
N: Řekla bych, že si budeme víc vážit volného času. Třeba i toho, že jdu s kámoškou na to kafčo, že to nebude stereotyp. Teď jsme si prošli dvouměsíčním detoxem a někdy mi to přijde jako záběry z válečného filmu. Zvlášť když se zkraje muselo jezdit s rouškami i v autě.
E: Byla jsem zvyklá na svůj celodenní režim. Když začala domácí karanténa, byly dny strašně dlouhý. Hlavně mi vadilo, že jsem se s nikým neviděla. Je to divný, ale už se těším do školy. (směje se)
Vadí vám roušky?
N: Je dobře, že je nosíme. Používaly jsme je už dřív při cestách letadlem. Nemohu si dovolit se nakazit a pak ztrácet čas léčením. Nic proti rouškám nemáme.
E: Když jsme se s rouškami na obličeji vraceli ze soustředění na Kanárských ostrovech, spolucestující se na nás nevraživě dívali a měli hnusný kecy. Nikola si to ale nedala líbit.
Jak je to s vařením v karanténě?
N: Zajímám se o zdravou výživu, dělala jsem třeba květákový krém nebo thajské kari s mangem. Dan nemá na výběr, co mu dám, to sní. (směje se) Je taky profesionálním sportovcem, takže musí jíst zdravě. Vařím docela ráda, ale v kuchyni se prostřídáme.
Takže knedlo zelo vepřo není na repertoáru?
N: Moc ne, ale občas zahřešíme. Když zajedeme do Žebráku na grilovačku, dáme si do nosu. Druhý den pak ale musí přijít tvrdý trénink.
Život v karanténě přináší domácí hádky. Jak je to u vás?
N: Napětí určitě stouplo. Nebyli jsme zvyklí být tak často spolu. Docela to u nás lítá, ale nejsme v tom jediní. Co mi vyprávěly kámošky, tak se doma všichni hádají.
Povězte, jak se to u vás projevuje?
N: Jsem výbušná, kdežto Dan je flegmatik. Když ale vybuchne, stane se z něj magor a cholerik. (směje se) Štve mě, že je zticha. Já něco melu a on se rozčílí, až když mu řeknu, že mě s…e, že na play-stationu pořád hraje FIFA.
Po hádce zákonitě přijde usmiřování…
N: Pohádáme se, ale za pět minut jsme v pohodě, jako by se nic nestalo. Ani jeden nedokážeme být dlouho naštvaní.
Pomáhá vám překonat napětí sex?
N: Intenzita se v karanténě určitě zvýšila. Když jsme spolu sami dva, tak co máme dělat? Bylo by divný na sebe jen koukat. (smějí se obě)
Vnímáte tuto dobu jako zkoušku vašeho vztahu?
N: Slovo rozchod v mnoha domácnostech určitě zaznělo. U nás teda úplně ne, ale jsme spolu dva a půl roku, takže už o sobě něco víme. Možná, že je to napořád.
Co vy a fotbal?
N: Moc mě nebere, ale na Bohemce je taková atmosféra, že mě to začalo bavit. Na pražské zápasy vždycky ráda zajdu. Jejich fanoušci jsou skvělí. Přála bych si, abych něco takového zažila i na atletice. Bývá to snad jen na Zlaté tretře.
Napadlo vás někdy, že budete chodit s fotbalistou?
N: V životě ne. Spousta lidí na fotbalisty nadává, že jsou namyšlení, ale určitě ne všichni. Pohybuju se ve sportovním světě a nemůžu mít vedle sebe nesportovce. Ten by nechápal, že jedu na tři týdny na soustředění a že jsem po závodech unavená.
E: Mně jeden kluk řekl, abych vynechala trénink, když jsem trénovala včera. Musela jsem mu říct, hele kámo, takhle to není. (směje se) Je důležitý mít po boku někoho, kdo ví, o co jde.
