Jak se před olympijskou kvalifikací cítíte? Dostat se mezi dvanáct postupujících by pro vás mělo být papírově snadné.
Zatím jsem relativně v klidu, jsem spokojený, jak probíhá příprava. Je tam 12 vstupenek, takže si říkám, že by to neměl být problém. Tím, že jsou to dva závody, tak se i jeden dá mírně pokazit a potom se to dá napravit. Beru to velmi zodpovědně a velmi vážně a chci přijet do Šanghaje s co největší možnou formou. Když tam dosáhnu dobrého výsledku, tak na druhém závodě můžu být daleko víc v klidu.

Je příjemné, že budete o olympiádu bojovat spolu s Martinem Stráníkem a nebudete tam jediný Čech?
Určitě. I z toho pohledu, že do Šanghaje musí člověk výrazně dopředu, aby se nějak srovnal s časovým posunem. To, že poslední dny budeme trénovat spolu, je skvělé. Jsme parťáci odmalička. Přestěhoval se na střední školu do Brna, takže jsme roky trénovali dennodenně spolu. Vždycky je příjemné se po dlouhé době takhle dennodenně vidět.

Jak vidíte jeho šance na kvalifikaci na olympiádu?
Martin maká a stejně jako pro mě je i pro něj důležitá disciplína na obtížnost. V moderním stylu boulderingu, kde je to hodně o koordinaci a explozivní síle, má možná větší mezery. Když ale bude mít štěstí, tak určitě šanci má.

Co vás v případě úspěšné kvalifikace čeká v Paříži? Nějaká pěkná scenérie jako na světovém poháru v Praze?
Scenérie asi bohužel nic moc. Je to někde na severním okraji Paříže. Určitě to bude krásné sportoviště, ale myslím, že scenérie oproti Praze nebude nic moc.

Na tiskové konferenci jste zmiňoval, jak kvalitní je mladší konkurence. Jak to řešíte?
Řeším to samozřejmě tak, že chci být co nejlepší. Dost se přizpůsobuju i stylu, který se staví. V průběhu posledních asi osmi let se cesty v lezení na obtížnost spíš zkracovaly a byly silovější a nejistější. Teď v kombinačním stylu na olympiádu se ale zase trošku prodloužily a je potřeba daleko víc fyzické připravenosti a vytrvalosti. Styl posledních let mi spíš seděl, teď se na to musím připravit tak, že musí být vytrvalost lepší. Na to jsem možná trochu dojel v Tokiu. O trochu víc vytrvalosti mi možná mohlo zajistit i zlato. Formát tří disciplín byl ale strašně náročný na to, abych byl co nejpřipravenější na všechny tři disciplíny. Teď je taktika jiná.

Jaká?
Co nejvíc úsilí dávám do lezení na obtížnost. To ale vůbec neznamená, že netrénuju bouldering. V boulderingu se ale i tak soustředím na to, co v tréninku tolik neunavuje. Nějaké vyloženě technické věci, kde se ani nepoužívají ruce, tomu se dá věnovat opravdu spousta času a třeba to potom tolik neovlivňuje trénink vytrvalosti. Nějaká základní síla, která je potřeba pro bouldering i pro obtížnost, to je stejné. Je potřeba být co nejsilnější. V našem sportu se vytrvalost snoubí i se silou.

Zkoušíte v tréninku i nějaké nové prvky, nebo jedete zaběhlou rutinu?
Určitě zkouším. Poslední dva tři roky jsme s trenérem dopodrobna analyzovali a máme jiné přístupy, jak vytrvalost natrénovat.

Co psychická příprava?
Zatím dobré, snoubí se to s tím, že příprava probíhá pozitivně. Psychická stránka je vždycky nejhorší až těsně před závodem.

Lezení na stěně jste si vždy zpříjemňoval i nejrůznějšími skalními projekty v přírodě. Pracujete teď na něčem?
Teď má prioritu samozřejmě olympiáda, skalní projekty přijdou na řadu zase po olympiádě.

V rámci přípravy si žádnou skálu nevylezete? Aspoň třeba jako relax.
Jo, určitě si na skály občas zajedu. Je to ale spíš mentální relax. Vnímám to tak, že skalní lezení je hrozně důležité v rámci dlouhodobé přípravy. Spoustu věcí vás to naučí, třeba z psychické stránky, protože tlak na výkon, když chcete něco opravdu vylézt, je podobný. Z krátkodobého pohledu chvíli před závody je ale důležité se soustředit na lezení na umělé stěně. Jsou tam nějaké odlišnosti a čím víc jste zvyklý na specifický styl, jak se leze na závodech, tím lépe pro vás.