Když se věk Majerechové počítal jen na měsíce, rodiče si všimli jejích gymnastických kousků. „Věšela jsem se na prolézačky. Lezla na každé štafle. Ještěže ze mě neudělali malířku pokojů," směje se.

V pěti letech dorazila do prvního kroužku. „Po dvou týdnech odchytla mamku trenérka a řekla jí, že mám pohybový talent," popisuje jak rychle skončila doba her. Rázem cvičila třikrát týdně a v sedmi přestoupila do Sparty. „Paní trenérka Dvořáková je hodně přísná. Občas jsem se do tělocvičny netěšila," přiznává Majerechové. Na adresu své „velitelky" ale rychle poznamená. „Práce pod jejím vedením mně dala hodně do života. Naučila mě dodržovat řád, za což jsem jí vděčná."

Individuální plán

Vztah trenérky a svěřenkyně je pro výkon každé gymnastky podstatný. „Do soukromí mi nemluví. Řešíme spolu hlavně sport," popisuje sedmnáctiletá dívka. „Dohodneme se. Moc mi pomáhá na závodech. Pokud se mi nedaří, řekne, zaber," oceňuje. A navíc: „Dokáže přesně popsat technickou chybu, které se dopustím."

Sportovní gymnastika je řehole. „Věnuji se jí čtyři hodiny denně," říká studentka gymnázia s rozšířenou výukou jazyků. „Mám individuální plán. Dopoledne jsem ve škole, od 14 hodin trénuji."

Gymnastka Romana Majerechová.

Podobný program vnímá pomalu jako hendikep. „Většina mých soupeřek trénuje dvoufázově," přiznává slečna extrovertní povahy. „Introvert v gymnastice neuspěje. Být shrbený a cvičit? To nejde," usmívá se. Čas je jejím nepřítelem, nechce se ale zavřít pouze do čtyř stěn. Deset let hrála na klavír, sólově zpívala. Obojího se vzdala. Všechno ale neobětuje. „Kluka chci mít, nemůžu s ním být ale každý den. Studuje v Německu. Vidíme se alespoň o víkendech," upozorňuje na záludnosti, které její vrstevnice řešit nemusí.

Hledáme-li Mekku současné české sportovní gymnastiky, dostaneme se na Moravu. „Brno má nejlepší podmínky. V Praze nemám pomalu kde trénovat. Nářadí jsou stará, bradla kupovala dokonce naše rodina," popisuje záludnosti gymnastka. Možnost na přestup měla, ale nikdy jí nevyužila. „Přišlo mi to daleko a hlavně jsem nechtěla opouštět naše gymnázium."

Za vrchol své kariéry považuje loňské mistrovství světa. Dlouho to ale vypadalo, že do Glasgow nepocestuje. „Nepovedl se mi poslední kvalifikační závod. Česko sice mělo tři místa. Federace ale nominovala jen dvojici," vzpomíná dívka, pro kterou šlo o největší zklamání v kariéře.

TAKÉ ČTĚTE: Po stravě od babičky přišel triumf. Jessen: Po králíkovi se skákalo dobře

Americká inspirace

Byl to šok. „Málokdy brečím. Tentokrát jsem ale udělala výjimku." Smutek vystřídalo štěstí a ona do Skotska na vlastní náklady odjela. „Splnil se mi sen. Stála jsem na jednom koberci s Američankami, které jsou teď nejlepší a sle-dovala jejich cvičení," vypravuje nadšeně 141. žena víceboje.

„Taková je realita současnosti," neskrývá dívka, jejíž další zastávkou by se mělo stát mistrovství Evropy v rumunské Kluži. „Držte mi palce, ať se kvalifikuji."