Pro nezasvěcené je třeba připomenout, že se česká děvčata probojovala mezi absolutní světovou špičku jako jediná z Evropy, když na Starém kontinentu nechala takové softbalové velmoci jako Itálii nebo Holandsko. Proto musel být hlavní kouč výběru Petr Pospěch spokojený:

 „Za celou takřka půlroční práci musím holky moc pochválit. Ke všemu, především pak ke kvalifikačnímu turnaji v Polsku, přistoupily velmi zodpovědně," usmíval se muž, který měl v té chvíli za sebou pražský nominační turnaj, evropsko-africkou kvalifikaci v Kutně i velké portlandské finále za účasti těch nejlepších týmů světa, především pak ze Spojených států amerických.

 „Moje pocity jsou nyní maličko smíšené. Po výborném softbale, který holky předváděly v Polsku, jsme mohli pomýšlet o trochu výš. Ukázalo se ale, že síla amerických výběrů je obrovská. Troufnu si říci, že by tamní týmy bez problémů válcovaly soupeřky v naší juniorské extralize a obstály by dokonce i ve druhé lize žen," pokračoval lodivod, který našel i jiné důvody konečného umístění Češek.

 „Na děvčatech se projevil dlouhý let, výrazný časový posun a samozřejmě také atmosféra megaakce, jakou žádná z nich dosud nezažila. Převažují ale pozitiva z vřelého přijetí od organizátorů a hlavně ze zkušeností, které hráčky v budoucnu jistě zúročí."

Tým Little League PragueGiulia Auricchio (Joudrs), Kristýna Gemelová (Joudrs), Lenka Bakusová (Most), Klára Pospěchová (Joudrs), Ema Vodičková (Tempo), Sabina Marková (Eagles/Liberec), Andrea Markvartová (Eagles), Anna Fröhlichová (Tempo), Nikola Brdková (Joudrs), Anna Dušková (Tempo), Michaela Otáhalová (Joudrs), Johana Klimuškinová (Kotlářka), Natalie Tvrzníková (Eagles/Liberec) a Denisa Pineckerová (Storms), hlavní kouč Petr Pospěch (Joudrs), kouč Petra Kolkusová (Tempo), manažer Petr Čermák (Eagles)

Vůbec jsem tomu nemohla věřit, řekla česká softbalistka Pospěchová po vítězství v soutěži o nejpřesnější nadhoz

NADĚJNÁ NADHAZOVAČKA Klára Pospěchová.Přestože byla dvanáctiletá Klára Pospěchová benjamínkem českého výběru, stala se jeho podstatnou součástí. V regionální kvalifikaci v Polsku odházela tři celé zápasy včetně finále. Ve Spojených státech amerických, kde zvítězila v dovednostní soutěži o nejpřesnější nadhoz, odházela jedno celé střetnutí a další tři dohazovala.

Kláro, jak ses dostala k softbalu?
To mi bylo šest let. Hrála ho sestra, dělal ho taky táta a já se k nim jenom připojila.

Co tě na tomto sportu zaujalo?
To, že je to kolektivní sport, který je dobrý na všechno. Myslím na rychlost, sílu a tak.

Pojďme k Little League. Bála ses před nominačním turnajem, že se do výběru nevejdeš?
Bála, říkala jsem si, že třeba pojede míň nadhazovaček.

Přestože tým připravoval tvůj otec?
On mě vůbec nenadržuje, je na mě spíš přísnější. Někdy mě kritizuje víc, než ostatní holky.

Jak to bereš?
Snažím se ho poslouchat. Někdy ale taky ne. (směje se)

Byla jsi benjamínkem týmu. Jak tě braly ostatní hráčky?
Asi tak, že jsem stará jako ony. Měly jsme skvělou partu, bavily jsme se úplně všechny a fandily si. Žádné úkoly navíc jsem neměla.

V Polsku se váš celek utkal s Holandskem a Itálií. Považovaly se Češky za favoritky?
Trochu jsme se bály, že prohrajeme. Když jsme ale oba týmy ve skupině porazily, tak už jsme si věřily.

Vládla nervozita před finálovým utkáním s Holandskem?
Jo, šlo nám to ale na pálce a byly jsme vůbec sehranější.

A pak se jelo do USA…
Hrozně jsem se do Ameriky těšila, protože jsem tam nikdy nebyla. Bylo to tam super.

Co nejvíc?
Hlavně krásnej hotel, v jakém jsem ještě nebydlela. Bavily mě taky procházky po Portlandu.

Na turnaji váš tým skončil devátý. Spokojenost?
Jo, nebylo to tak úplně špatný.

Mohl celek skončit výš?
Asi mohl, porazit se dalo třeba Portoriko. Byly jsme ale takový divný ze změny času a z dlouhýho letu.

Jeden triumf Česko přeci jen vybojovalo. Jak probíhala soutěž o nejpřesnější nadhoz?
Všechny nadhazovačky jsme stály v takovém hloučku a měly jsme děsnou trému. Vždycky nás jednu zavolali a my házely do pneumatiky. Já trefila všech pět míčů, a proto jsem vyhrála. Vůbec jsem tomu nemohla věřit, bylo to jako sen.