Říká se: za vším hledej ženu. Jenomže, v Joudrs je rčení převrácené naruby.

Ano, mají tam jen softbalové výběry něžného pohlaví. Ale Ústřední postavou je muž a cestu k nejlepšímu týmu v Česku začal klučičí zápal. Před 17 lety a pod hlavičkou Dětského domum ládeže.

„Vznikli jsme jako kroužek,“ vzpomíná předseda klubu a šéftrenér Tomáš Kusý. On je tím pánem, který je od začátku až dodnes za vším. Z chlapců tehdy vyrostli chlapi, které pohltila Krč. Tam se ale trénovalo méně.

Dělat jednu věc pořádně

Díky tomu se začal formovat ženský výběr. Kusý se totiž cítil nevytíženě a softbalistky v DDM trénovaly sporadicky. „Holky mě ukecaly, abych je vedl. A tím to začlo,“ doplnil. Otázkou je, proč se rozhodli věnovat jen softbalistkám? „Chtěli jsme se soustředit na jednu věc, kterou uděláme opravdu dobře, aby se to nerozplizlo,“ vysvětlil Kusý.

Mužský element v posledních letech doplňují hráči Iuridiky. Ti s Joudrs využívají i hřiště Svoboda park.

Prostor pro softbalový stánek si před lety Kusý a spol. pečlivě vybrali. Jak? Jednoduše. Jednou vzali pásmo a objížděli základní školy, aby našli vyhovující prostor. „A v Bohnicích se nám líbilo nejvíc,“ řekl Kusý. „Vydali jsme se za ředitelem školy Dolákova s prosíkem a on nám uvěřil, že by to mohlo jejich hřiště zvelebit,“ dodal.

Dnes jsou nad Vltavou dva elitní softbalové stánky s trávou a umělým zavlažováním. I díky tomu se zde minulý týden konal prestižní Pohár mistryň evropských zemí, který se tak do metropole vrátil po šestnáctileté pauze.

Trenér, hráčky, rodiče ifanoušci

Ale zpět do historie klubu. Až do roku 1997 se hrálo pod hlavičkou DDM Prahy 8. Po postupu do druhé ligy softbalistky přestaly splňovat podmínky kroužku, a proto se založilo občanské sdružení. A vzniklo Joudrs!

„Ten název je od slova jouda, které jsme poangličtili. Dřív jsme se tak povzbuzovali, a když jsme si hledali název, bylo jasno,“ uvedl Kusý.

Klub dávno za „joudy“ není. Vychoval nespočet reprezentantek a Kusý se stal předsedou trenérsko-metodické komise softbalové asociace. O perfektní činnosti svědčí i zapojení rodičů a fanoušků do práce klubu. Pomáhají u mladších výběrů třeba se zajišťováním cest a ubytování. „A pak děláme společné večeře, pro aktivnější třeba i exhibice,“ odhalil Kusý.

Rok vzniku: 1991 pod DDM Pha 8, od roku 1997 Joudrs
Počet členů: 77
Týmy: Ženy A a B, dorostenky, kadetky a žákyně
Adresa: Mirovická 1093, Praha 8
Hřiště: Svoboda park (areál ZŠ Dolákova).
Kontakt: Tomáš Kusý (777907889)
Web: www.jourds.cz

Babeta stojí na chatě, kapitánka řídí pohodu

Stála u zrodu klubu a po těch třinácti letech strávených v Joudrs si už nedokáže představit, že by měla obléknout jiný dres. „Je to srdeční, životní záležitost a asi bych to neudělala,“ má jasno Petra Pravečková, třicetiletá chytačka a kapitánka českých softbalových mistryň.

Neuvažovala byste o přestupu, ani kdyby vás jiný tým chtěl koupit?

V softu se netočí peníze. Mohla bych jít hrát do zahraničí, odkud jsem měla a mám nabídky, ale jsem tady vázaná, nebo jsem nechtěla přerušovat kvůli softu studia.

Chytačkou jste proto, abyste měla jako kapitánka o týmu přehled?

K tomu jsem se taky dostala náhodou.

Začínala jsem na třetí metě, ale zranila se bývalá chytačka, tak jsem to začala dělat a už mi to zůstalo.

Musíte být na spoluhráčky přísná?

U nás je to o hodně velký partě a musím říci i o velký zábavě. Vždycky ale musí být někdo, kdo řekne dost srandy a musíme zabrat.

Dokážete tu hranici poznat?

Je těžké ji nepřekročit. Ale nejsem v tom jenom já, mám kamarády, kteří hlídají i mě. Určitá hierarchie v klubu funguje, ale to neznamená, že ta nejmladší nosí materiál.

Celou dobu trénuje A–tým Tomáš Kusý. Pořád to funguje?

Je zázrak, že je takových let šéftrenérem. Po jeho boku se vystřídalo více lidí a vnesli novou šťávu, ale bez něj, tak cílevědomého člověka, který tím žije, by to tady nebylo.

Neměl by už přeci jen předat trénování někomu jinému?

Změna je asi nutná a on někoho hledá, ale není to tak lehké. On softově přemýšlí a žije čtyřiadvacet hodin.

V Česku jste nejlepší. Na Poháru mistryň jste ale skončily páté. Co vám chybí k evropskému Olympu?

Konkurence je u nás tak málo, že to nestačí, abychom se mohly zlepšovat a srovnávat se s evropskou špičkou. Proto se musí jezdit ven, a to chce hodně peněz i času, ale všechny nás to baví.

A proč vám v softbalovém světě nikdo neřekne jinak než Babet?

Když jsme začínaly, dojížděla jsem na babetě a od té doby mám tohle jméno přišité.

Máte babetu dodnes?

Už nejezdí, ale stojí na chatě pod schodama (smích).