Byl to její rok. Julie Coufalová se stala postrachem pro nadhazovačky. Vždyť za sezonu předvedla 45 úspěšných odpalů ze 32 zápasů. „Dařilo se mi po celou sezonu a jsem moc ráda, že to vygradovalo v zápasech play-off. To se jen tak nestává, protože většinou mají pálkaři období, kdy se do ničeho netrefí,“ popsala Coufalová z bohnického softbalového klubu. A není se čemu divit. Když jde na pálku, nemá vlastně slabinu.

„Vyhovují mi všechny typy nadhozů. Je mi jedno, co mi soupeřka hodí. Ani zpomalené nadhozy mi nevadí,“ tvrdila Coufalová, kterou vyautovaly nadhazovačky za celou sezonu osmkrát. „Možná spoluhráčky nebo soupeřky vědí, jaký nadhoz mi dělá největší problémy, já to ale nevím.“

Když jde někdo na pálku, tak je podle Coufalové klíčová sebedůvěra. A to za každého stavu. „Tuhle sezonu mi nevadilo se dostat do stavu, kdy mám na kontě dva striky a další dobrý nadhoz znamená out. Věděla jsem, že si zvládnu zónu umanežovat. Ty balony, co nechci pálit, tak vyeliminuji tím, že je pošlu mimo pole. A pak si počkat na dobrý nadhoz. Letos mi nevadilo se dostávat do vysokých stavů.“

Sebedůvěra a dravost jí dovedly také k historickému zápisu, když se v počtu homerunů dostala na magickou desítku. To před ní od roku 2003 nikdo nedokázal. Sama přitom zrovna tuto statistiku moc neřeší. „Více důležité je předvádět tvrdé rány daleko do pole. A to jak z dobrých nadhozů tak ze špatných. Homerun beru jako bonus. Spíše se dívám na počet bodů, které jsem pro tým zařídila,“ přiznala Coufalová, která během sezony trénuje občas na mužský nadhoz.

„Mužský pohyb a rotace jsou jiné než u žen. Pomáhá nám to. Jinak se snažíme přizpůsobit trénink tak, aby to odpovídalo dané rychlosti nadhazovačce. A je to znát. Když se někomu pak nedaří na tréninku, tak si to nese do zápasů,“ dodala softbalistka z Joudrs Praha, která má jasný cíl pro další sezony. „Deset titulů. O tom jsme se nebavili, ale určitě ano,“ dodala s úsměvem.