V klíčové fázi sezony svému celku málem scházela. „Rameno na odhozové ruce bylo přetěžované. Postupem času bolelo stále víc," vzpomíná opora, jež poctivě navštěvovala Centrum pohybové medicíny a po pěti týdnech léčby, těsně před sérií o zlato konečně řekla trenéru Řezáčovi: jdu na to!

Byla jste netrpělivá?

Ano, házená mi moc chyběla. Trénovala jsem alespoň kondici. Neflákala jsem se, ani se nenudila.

Bylo složité „odpískat" semifinále s Porubou?

Šlo o stěžejní rozhodnutí. Váhala jsem, jestli riskovat zhoršení zranění. Věřila jsem holkám, že sérii zvládnou. A měla jsem pravdu, hrály výborně.

Otazník visel i nad vaší finálovou účastí. Kdy nastal obrat?

Po postupu do finále jsem šla na kontrolu. Dohodli jsme se, že začnu posilovat a uvidí se, jestli mě rameno bude bolet. Dalo se to vydržet, začala jsem si házet a do finále stihla pět tréninků.

Limitovalo vás při hře?

Zranění se na mém výkonu určitě projevilo. Formu mám ale slabší v celé druhé polovině sezony. Do Mostu se pokusím dát dohromady.

Pohled z hlediště: Slavia zvítězila v prvním finále díky enormní bojovnosti. Souhlasíte?

Víc jsme chtěly. Táhlo nás i domácí publikum. Diváků přišlo na naše poměry dost a vytvořili výbornou atmosféru. Moc nám pomohli.

Výborně chytala Petra Kudláčková…

Péťa je naše jistota, po celou sezonu chytá neskutečně. Nedokážu si vybavit utkání, které jí nevyšlo.

Zdá se, že Haně Kutlvašrové mateřství prospělo. Lídr kabiny?

Háňa už má stejnou formu, jako před porodem. Pokaždé je lepší a lepší.

A drží vás střelecký apetit Veroniky Galuškové…

V první finále nasadila Verča pět vteřin před koncem neskutečný vingl. Díky ní jsme zažily nepopsatelnou euforii. A rozhodla i sedmičky. Na vypjaté chvíle má povahu. Ani na moment jsme nepochybovaly, že by snad nedala. Těžko ale někoho vyzdvihovat. Máme vyrovnaná křídla, spojky, pivotky i brankářky. Tlak nestojí jen na jedné hráčce.

Byly jste zvyklé využívat brejků. Kam se vytratily?

Podle počtu gólů zjistíte, jak kvalitní byly ve finále obrany. Každá z nás se rychle vracela. Pak se těžko chodí do trháků.

Dělá s reprezentantkou ještě něco sedmičkový rozstřel?

Byla jsem trochu nervózní, když si ale vzpomenu na rozstřel starý tři roky, nedalo se srovnat. Věřila jsem si. Chceme zlaté medaile a po domácí porážce bychom na ně mohly těžko pomýšlet.

Jste ve stejné pozici jako loni, kdy jste také vedly ve finále 1:0. Jedete ale do Mostu. Cítíte v něčem výhodu?

Výhra nebo prohra na sedmičky zanechá na každé hráčce následky. Nám psychicky pomohla, soupeřkám uškodila. Navíc jsou favoritky, bude na ně vytvořený tlak. Nikdo v plné hale nebude pochybovat, že obhájí. My můžeme hrát s čistou hlavou, nemáme co ztratit.

Sehrajete maximálně dva duely ve WHIL. Svazuje vás odchod?

Loučení mi ještě nedochází. Překvapilo mě, že na mě nedolehlo v Edenu. Užívám si finále. Titul by byl nejlepší tečkou za mým působením ve Slavii.

Pojďme k síle soupeřek. Kde je největší?

Začnu mimořádnou agresivitou Mostu v obraně. Zmíním i střelecké spojky a jejich tah na branku. Pokud se vysunete, najdou díru v obraně, pokud stáhnete, trestají vás zdálky. Mají široký kádr, zkušená křídla. Našla bych spoustu kladů, hledám ale slabiny.

Má je vaše spoluhráčka z národního týmu brankářka Dominika Müllnerová?

Každá z nás má slabiny, i Domča. O nich ale nebudu mluvit do novin. K oběma brankářkám Mostu jsme si s trenérem něco řekli, víme kam mířit. Teď je na nás, jestli budou střely lítat, kam mají. Věřím, že ano.