O míčovou hru, ve které proti sobě nastupují dvě sedmičlenná družstva.

První zmínka o míčové hře provozované ve vodě je z roku 1840. Hráči při ní seděli obkročmo na sudech a míč se do branky snažili dostat za pomoci pádel. Podobnost této hry s koňským pólem dala vzniknout názvu vodní pólo.První pravidla byla sepsána roku 1870. O deset let později získalo vodní pólo současnou podobu.

Zajímavostí jistě je, že jde o nejdéle provozovaný kolektivní sport na Olympiádě, na níž se objevilo už v Paříži 1900.

Poláček: Nad problémy nepláčeme

Vodní pólo hraje přes padesát let, funkcionaří o polovinu méně. O kom je řeč? O dnes čtyřiašedesátiletém Karlovi Poláčkovi, předsedovi oddílu vodního póla SK Slavia Praha.

Pane předsedo, představte nám svůj celek?

Historie slávistického vodního póla sahá až do první republiky, po druhé světové válce ale zaniklo. Parta, která je nyní ve Slavii, je mezi červenobílými od otevření bazénu v Edenu, tedy od roku 1975. Předtím hrála pod hlavičkou Tatranu Střešovice, Motorletu Praha, Tesly Žižkov. V roce 1961 zažila největší „slávu“ a to ve chvíli, kdy pod vedením trenéra Františka Steinera získala titul mistra Československa. V té době ještě nebyl tak výrazný rozdíl mezi českým a slovenským pólem, později zůstávaly tituly na Slovensku.

Šlo o stále stejnou partu?

Ano, jen s malými obměnami. Všechno založil sportovní redaktor Lidových novin František Steiner, který se pólu věnoval celým srdcem. Úspěchy přicházely a odcházely. Vše záviselo na podmínkách, v jakých jsme se nacházeli. Asi největší devizou póla je to, že se mu můžete věnovat po celý život. Rád bych vyjmenoval alespoň ty nejvýznamnější, trenéry Zdeňka Opařila, Miloše Bartáka, Jardu Kuchaře, Honzu Hrušku, Honzu Novotného a Pepu Neumanna.

Proč jste si vybral pólo?

K tomuto sportu jsem se dostal už jako dítě, díky problémům s kyčlemi. Soused Antonín Autengruber, velký sportovec a Sokol byl v té době předsedou Tatranu Střešovice. Jelikož mě doktoři doporučili plavat, ale já chtěl provozovat kolektivní sport, vzal mě do oddílu. Vodní pólo mě okamžitě uchvátilo, pomohlo mi se zdravím a hraju ho dodnes. Nyní ve stáří se o oddíl starám a splácím mu to pěkné, co mi vodní pólo dalo a dává.

Co obnáší náplň vaší funkce předsedy?

Mám na starosti fungování celého oddílu. Všechno se snažím zastřešovat. V první řadě je potřeba mít kde trénovat. Dále jde o to, kdo bude trénovat. Důležité je také vyřešit, za co trénovat. Nejsem na to ale sám, například Honza Novotný se stará o organizaci klubu.

Kde sháníte peníze?

Polovičku nákladů tvoří sponzorské dary. Všechny jsou od bývalých hráčů póla, kteří nás z pozice svých nynějších funkcí podporují. Druhou polovičku vybíráme od členů.

Jaká je základna současné Slavie?

Nyní jsme na tom myslím slušně, a to jak početně, tak výsledkově. Máme osmdesát dětí, dvacet pět mužů a třicet veteránů. I s trenéry a funkcionáři je nás sto čtyřicet. Obsazuje všechny kategorie žáků a dorostenců. Klube se nám i přípravka. Vlajkovou lodí jsou pochopitelně muži. Nechci zapomenout ani na veterány, kteří se zúčastňují klubových Mistrovství světa a Evropy.

Dětí není nikdy dost. Koho hledáte?

Kluky od sedmi do deseti let, kteří už umí trochu plavat. Ale bereme i starší děti i slabší plavce. Jde o to nebát se vody, a mít chuť pracovat v kolektivu.Co je to bude stát?Malé děti chodí trénovat dvakrát týdně na jednu hodinu, proto platí tři tisíce korun za rok. Od žáků jim přibude jeden trénink i soutěže, tedy doprava a ubytování. Proto se platí čtyři tisíce čtyři sta. Zájemci nás mohou kontaktovat prostřednictvím trenéra Neumanna na čísle 737 538 997. Další informace získají na našich internetových stránkách www.sksprahavodnipolo.estranky.cz.

Proč by měli děti provozovat pólo?

Protože jde o kolektivní sport hraný ve vodě. Tedy se při něm nezatěžují jednostranně, nýbrž rovnoměrně. Důležité je i to, že se při něm naučí správně dýchat. Kolektivní sport je zábavný a vznikají při něm kamarádství na celý život.

Kdo pólisty vede?

Co se trenérů týče, tak se to na vodním pólu řeší většinou následovně. Mladších kategorií se ujmou bývalí a současní hráči. Pokud je štěstí, dostane se k vám absolvent FTVS obor vodní pólo, ovšem ty lze v celé republice spočítat na prstech jedné ruky. My máme to štěstí v podobě hráče áčka Michala Jedličky, který ve Slavii připravuje mladší a starší dorosty a Ivany Felgrové profesorky FTVS, ta je s Josefem Neumannem u přípravky. Nechci zapomenout na Mirka Blažka, který vede žáky a Martina Musila od mužů.

Můžete se pochlubit nějakými úspěchy?

Ano, v loňském roce vyhráli naši starší žáci mistrovský titul. Mladší žáci byli na druhém místě. Muži obsadili bronzovou příčku v Mistrovství republiky a stříbrnou v Českém poháru.

Jak se žije vodním pólistům Slavie?

Problémy jsou vždycky, ať už s bazénem, trenéry, hráči, soutěžemi… Ty se ale dají překonat, nepláčeme. Například nyní řešíme situaci v Podolí. V jediném krytém padesátimetrovém bazénu v Praze byl totiž razantně navýšen nájem. Jednáme s vlastníkem o jeho snížení, jelikož výše, kterou nyní platíme je dlouhodobě neúnosná.


Šustr: Toužím získat se Slavií mistrovský titul

Po dlouhých pěti letech brali loni vodní pólisté Slavie republikovou medaili. Byla z bronzového kovu a zasloužil se o ni i brankař červenobílých mužů, jedenadvacetiletý reprezentant Vít Šustr.

Víte, jaká byla vaše cesta k vodnímu pólu?

V devíti letech mě rodiče přihlásili, babička dřív plavala a i já měl vřelý vztah k vodě. Rodiče nechtěli, aby ze mě byl plavec, tedy abych tupě plaval od stěny ke stěně, ale u sportu přemýšlel. Tak mě dali na vodní pólo, kde teď v brance šlapu vodu (smích).

I rodiče měli vřelý vztah k vodě?

Snad jenom z toho pohledu, že v létě jezdili na vodu.

Co by měl mít dobrý pólista?

Výhodou našeho sportu je to, že ho může hrát kdokoliv s jakoukoliv postavou. Stačí, když se udrží nad hladinou. Jsou posty, jako křídla, kde je výhodou být hubený a tedy rychlý. Jinde ale hrají hráči s větší hmotností, kteří si stoupnou na pozici centra nebo obránce, kde se hráč v podstatě přetahuje. A brankař ten musí mít všechno (smích).

Liší se příprava na jednotlivé posty?

Na naší úrovni se rozděluje příprava jen na brankařskou a pro ty ostatní. Ve vyspělých zahraničních ligách jsou oddělené tréninky na jednotlivé posty.

Nastupoval jste vždycky v brance?

Ne, začínal jsem jako hráč. Čtyři roky si užil v poli. Na jednom turnaji nám ale chyběl brankař a tak se trenér zeptal, kdo je ochotný jít na jeden zápas do branky. Už jsem tam zůstal. Tenkrát jsem byl naštvaný, bylo mi dvanáct a chtěl střílet góly. Navíc šlo tak trochu o potupu, protože do branky šel vždycky ten, co neuměl plavat. Postupem času jsem si už na post zvyknul a jsem s ním spokojený. Nikomu to neříkejte, ale už bych to ani nezvládl (smích).

Kolik času věnujete pólu?

Na Slavii máme tři povinné tréninky týdně a dva dobrovolné. Mám toho tak akorát. Studuji VŠCHT a jako bonus pracuji jako plavčík na stadionu v Edenu.

Jaké je postavení červenobílého póla v republice?

Myslím si, že jdeme dlouhodobě nahoru. Před pěti lety si můj spoluhráč z áčka a čerstvě vystudovaný trenér Michal Jedlička tu vzal na starost mládež a ohromným tempem zvyšuje její kvalitu. První kluci teď přicházejí mezi seniory a my začínáme mít úspěchy. Loni jsme po pěti letech dosáhli na medaili z celorepublikového šampionátu. Letos jsme postoupili do finále Českého poháru, které se hraje v pátek 16. prosince od 20 hodin v Podolí.

V něm se setkáte s fenoménem českého póla Strakonicemi. Lze uspět?

Se Strakonicemi už přes rok hrajeme vyrovnaně, i když zatím prohráváme. Vyhrát můžeme jen ve chvíli, kdy nám to sedne a oni nemají formu. Hrají hodně dobře takticky. Mají velmi silné hráče, které si v podstatě postahovali z celé republiky. Naší výhodou je ale to, že nejsou příliš sehraní. Zatímco my trénujeme spolu, oni trénují ve svých domovinách a za Jihočechy jen hrají.

Hrají české celky evropské poháry?

Bohužel ne, i když má mistr možnost startovat v Eurolize. To je ale finančně dost náročné, proto se práva v posledních čtyřech letech nevyužívá.Jste český reprezentant. Jaké postavení má národní družstvo v Evropě?Je v horší polovině. Například jsme se vůbec nepřihlásili do kvalifikace na ME 2012. Jednak to bylo z finančního důvodu. Změnil se způsob kvalifikace z turnaje na utkání doma – venku. Na což české pólo nemá. Navíc pravděpodobnost, že bychom se na šampionát dostali, je minimální.

Jaká je tedy vaše motivace?

Jednoduchá. Toužím získat se Slavií mistrovský titul. Chci hrát dobré vodní pólo a bavit se tímto sportem, který chci dělat, dokud zdraví dovolí.

Jirota: Chtěl bych se dostat do reprezentace

Ptáte se, kdo je nejtalentovanějším žákem současné Slavie? Odpověď vám prozradí jeden z trenérů sešívaných pólistů Michal jedlička. „Jde o Martina Jirotu, dvanáctiletého mladšího žáka, který už dneska nastupuje mezi staršími žáky a dokonce i v mladším dorostu. Martin není mimořádně silný kluk, ale je herně velmi inteligentní. V současnosti mu nemám co vytknout.“

„Do bazénu mě přivedl kamarád ze školy. Rodiče pólo nikdy nehráli,“ vzpomíná na své začátky Martin Jirota.

„Na pólu je velká sranda, baví mě střílet na bránu. Je to daleko lepší než sedět doma u počítače,“ líčí důvody, proč u sportu zůstal. „Dělám i plavání, fotbal mě moc nebaví,“ použije pro většinu kluků nemyslitelnou odpověď.

„Dobrý pólista by měl dobře plavat, měl by mít sílu a musí umět dobře vystřelit,“ vysvětluje.

„Nejradši hraju ve starších žácích. V mladších žácích totiž hraju na klíčovém postu posledního, což je velká zodpovědnost. Kluci v mladším dorostu jsou zase někde jinde a moc si s nimi nezahraju,“ charakterizuje svou pozici.

„Jinak jsem se cesty do dorostu nebál. Jde pro mě o velkou zkušenost a i starší kluci mě berou úplně normálně,“ popisuje dobrou partu v pólu, která loni dovedla červenobílé žáky až k mistrovskému zlatu.

„Určitě to bylo o partě. A navíc jsme hráli moc dobře. Já, Roman Semrád, Petr Bísek, Kuba Neumann, prostě všichni,“ směje se Martin, který si do budoucna klade jen ty nejvyšší cíle. „Jednou bych se chtěl dostat do reprezentace,“ zasní se Jirota.

David Nejedlý