Michale, vraťme se ještě k úvodu Mattoni NBL. Jak jste ho vnímal?
Jako v předešlých letech. Nikdo nevěděl, co má od našeho týmu očekávat, vždyť je vlastně pořád stejně mladý. Start nám ale vyšel. Vyhráli jsme tři ze čtyř střetnutí. Drželi domácí neporazitelnost a prohráli jen v Nymburku. Všechno tedy bylo super. Překvapili jsme sebe i ostatní.
Před sezonou odešli Hruban se Sedmákem. Posledně jmenovaného nahradil Konžan Boris Meno. Jak se sžil s novým kolektivem?
Bez problémů. Boris má českou manželku, žije zde šest let. S jeho vstupem do kabiny tak nebyl sebemenší problém. Za tu dobu, co jsem v USK, jsem ani žádný podobný problém nezažil. Během několika dnů jsme se vždycky sžili. Čech, Američan, Slovinec, anebo Konžan, to je jedno.
Co stálo za dobrým úvodem?
Zaprvé jsme neprošli takovou proměnou jako ostatní, kteří své týmy teprve budovali. Trochu nám pomohlo i podcenění ze strany protivníků. Naše výkony nebyly rozhodně oslnivé, ale vyhrávali jsme. Pak už si na nás soupeři dávali podstatně větší pozor.
Proto přišla série osmi porážek?
K tomu je potřeba přičíst, že jsme hráli s lepšími mužstvy, než v úvodu. S každou prohrou se do našeho výkonu dostavovala křeč. Byli jsme pod strašnou dekou. Všechny nás to hrozně deptalo. Tím spíš, když jsme nestačili ani na Chomutov, tedy na soupeře, kterého bychom měli porážet. Bylo jasné, že musí přijít nějaký impuls. Z týmu se už nemohl dostavit.
Tím byl příchod Luboše Bartoně?
Ano, šlo o skvělý tah vedení, který nám moc pomohl. Luboš je obrovskou osobností českého basketbalu. Řekl bych, že patří společně s Jirkou Welschem a Jirkou Zídkem k trojlístku nejkvalitnějších českých hráčů naší historie. Tomu odpovídal i jeho příchod, který působil na celou basketbalovou veřejnost. Všichni byli překvapení, proč se vrací do Čech a proč do USK.
Čím pomohl?
Samozřejmě výkonem. Každý tým se na něj připravoval, každý ho bránil, a přesto dokázal Luboš vzít v těch nejtěžších fázích zápasu odpovědnost do svých rukou a rozhodnout. Působil pozitivně na všechny kluky v týmu. Kdokoliv z nás se před ním chtěl ukázat. V utkání tak dostal vedle výsledku druhou motivaci.
Nevadilo vám, že se najednou všechno točilo jen okolo Bartoně?
To ani v nejmenším. Bral jsem ho jako velikou osobnost se zkušenostmi z USA. Pozoroval jsem, jak co dělá na tréninku. Ne, že bych z toho byl úplně paf, ale něco jsem okoukal. Zvýšily se také návštěvy. Škoda, že po Lubošově odchodu nezůstaly.
Bartoň vydržel ve vašem týmu jen šest utkání. Hodnotíte touto optikou jeho působení jako přínosné?
Ano, vytáhl nás z bídy, ve které jsme byli. Kdyby nepřišel, musel by přijít jiný impuls. Ať už třeba odvolání trenéra, nebo veliký řez do kádru. Luboš nás nakopl zpátky do jakés takés formy.
Po Bartoňově odchodu jste živili naději na nadstavbovou účast v první šestce. Co k ní chybělo?
Ztrátu musíme hledat už v období, kdy jsme osmkrát prohráli. Dá se vyčíslit i zápasově. Dvě prohry s Chomutovem, jedna v Jindřichově Hradci, v Opavě, ve Svitavách. Do nadstavby nám chyběly dvě výhry. Toto byly body, které scházely.
Jak podstatný rozdíl spatřujete mezi skupinami o 1.-6. a 7.-13. místo?
Veliký, týmy nahoře jsou kvalitnější. Takoví, jací jsme byli před rokem s Vojtou Hrubanem na křídle. Tedy s hráčem, který se nebál na sebe vzít zodpovědnost. Na druhou stranu se letos obě skupiny vyrovnaly. Což se projevilo později na výsledcích čtvrtfinále.
Ani slabší skupina se vám nepovedla, když jste ji zakončili na osmé pozici. O co jste byli horší než sedmé Levice?
Nedá se říct, o co jsme byli horší. Vyhráli jsme prostě míň zápasů. A to i ty rozhodující s Levicemi. V nich se projevil náš starý bol z celé sezony. Vydrželi jsme hrát pouze třicet minut místo čtyřiceti. Šlo o nevyrovnanost výkonů. Ty nás ale provázely v sedmdesáti procentech utkání.
Čím si výpadky vysvětlujete?
Nechci se vymlouvat, že bychom byli mladým týmem, ale trocha zkušeností nám chyběla. Náš tým se nedokázal komplexně koncentrovat. Někdo polevil, ostatní se lekli, že zase přijde krize a už jsme byli pod dekou.
Do play-off jste postoupili díky vyhranému předkolu s Opavou. To se nečekaně protáhlo na tři utkání. Měli jste dostatečnou motivaci postoupit do zápasů s Nymburkem?
Ano, v tom problém nevidím. Spíš v nás bylo zklamání, že jsme neskončili sedmí. Možná to tak ani nevypadalo, ale po první výhře jsme chtěli v Opavě sérii ukončit. Střetnutí se nám ale vyloženě nepovedlo. Ve třetím domácím zápase jsme chtěli o to víc. Nebyli jsme lepší, soupeře jsme vyloženě přetlačili.
Co jste si říkali před sérií s Nymburkem?
V jakémkoliv utkání s Nymburkem chceme vyhrát alespoň čtvrtinu. Snažíme se být co nejdéle konkurenceschopní. V zápase pak sehrát důstojnou roli. Letos to bylo ale moc těžké, jelikož byli kluci vyloženě rozjetí. Týmy z čela MNBL poráželi o čtyřicet bodů.
Přesto byly nutné prohrát 58:103, 47:108 a 48:100?
Rozdíl mezi námi je zkrátka markantní. Všem nám to otevřelo oči. Viděli jsme, kde máme rezervy. Všichni hráči by si chtěli vyzkoušet hrát v zahraničí nebo na úrovni, na které je Nymburk. Teď víme, že je před námi ještě dlouhá cesta.
Jak hodnotíte konečné osmé místo?
Pozitivně i negativně. Splnili jsme cíl, který jsme si dali před sezonou, ale měli jsme kádr na to, abychom vystoupali výš.
Co byste dal na misku pozitiv a negativ?
To, co je v USK filosofií. Pozitivní bylo, že do ligy nakoukli, i když třeba jen na pár minut, kluci z devatenáctky. Další mladí už jsou tahouny týmu. Za negativum považuji nevyrovnané výkony. Kolikrát už jsme vedli o dvacet bodů, a přesto dokázali prohrát. Kdybychom na tomto zapracovali, tak jsme mohli skončit na čtvrtém místě.
Právě v bojích o semifinále spatřujete svou motivaci?
Přiznám se, že bych se jednou rád podíval nahoru, ať už tady nebo v jiném týmu.
Chcete nastupovat i napřesrok v dresu USK?
Rád bych. Smlouva mi sice skončila, ale nikam se nechci stěhovat. Věřím, že se dohodneme na nové smlouvě. V USK jsem sice od svých patnácti let, hrát zde mě ale stále baví.
Stereotyp nepociťujete?
Ne, tím, že je v týmu hodně mladých, tak je mladá i kabina. V té se proto neřeší děti, manželky a rodiny, ale to, co člověka nabíjí.
Jak se vám z pozice kapitána jeví vaši mladíci?
Oproti předchozím sezonám daleko zvladatelněji. U některých z nich bych ale očekával větší zájem o basket. Za pár roků jim bude každé odfláknutí scházet. Mrzí mě to o to víc, že je prostor, který v USK dostávají, abnormální. V žádném jiném českém týmu by nepřišel.
Je někdo z mladých, koho byste chtěl vyzvednout?
Asi Lukáše Feštra a Michala Šotnara, který už má ale velké zkušenosti z MNBL. Ti jestli neusnou, tak z nich budou jednou hodně dobří rozehrávači.
S trenérem Scalabronim pracujete už šestou sezonu. Jak vám vyhovuje spolupráce?
Maximálně, je to hodně zkušený trenér, který ví, co dělá. Vše řídí s velikým citem. Nenutí se za každou cenu do konfrontace s hráči, zbytečně nezvyšuje hlas. Situace na hřišti dokáže přirovnat k věcem z reálného života.
Jak podstatná je pro vás úloha kapitána?
Zápisy podepisuje kapitán. Podstatné věci ale řeší s trenérem rada starších. Tedy já, Standa Votroubek a Boris Meno.
Do čeho všeho může zasahovat „rada starších"?
Do všeho, co se týče problémů v šatně. Samozřejmě držíme kasu. A jsme klasickými prostředníky mezi kabinou a trenérem.
Skončila sezona, čím se nyní zaobíráte?
Dostali jsme čtrnáctidenní volno, při kterém jsem si vyzkoušel, jaké je to chodit do práce. Znovu jsem si tak ověřil, jaký je to dar živit se něčím, co mě baví. Basketu jsem si začal o to víc vážit.