Podobně to na vltavského kanálu vypadalo před dvěma roky, když se stala senzační mistryní Evropy Gabriela. Tehdy za mí Martina skočila do peřejí. „Tentokrát moc nechybělo a Gabča šla do vody taky. Byla moc šťastná,“ smála se Martina.

Se sestrou se pohybujete ve špičce, hecujete se spolu?

Asi bych to shrnula tak, že my dvě jedeme proti světu. My to to takhle máme nastavené a navzájem se podporujeme. Gabča mi dneska medaili přála a fandila mi. To stejný bych udělala i já. Když vepředu aspoň jednou naše jméno, je to super.

Máte nějaké předstartovní rituály?

Před finále bývá poměrně málo času. Každý je hodně soustředěný a tak na sebe vždycky mrkneme. (usmívá se)

Co vám říkala sestra v cíli?

Ještě nebylo jisté, že budu mít medaili, ale říkala, že to vyjde. Před dvěma lety jsem tady za ní skočila do vody, teď moc nechybělo k tomu, aby mě napodobila. (smála se)

Co říkáte svému vystoupení?

Trať byla těžká, ale jelo se mi dobře. Chybka přišla v střední části, kdy jsem se přetočila o něco víc. Věděla jsem, že to nemusí znamenat velkou ztrátu. Nakonec to klaplo, jela jsem uvolněná a to, na co mám.

Závodilo se ve velkém vedru. Ovlivňuje vás to?

Nejsme na teplé počasí moc zvyklé, takže trochu vyčerpávalo. Ale nemohu si stěžovat, jsem spokojená.

Proběhla nějaká rodinná oslava?

To přímo ne. Uvidí se po červencovém mistrovství světa v Augsburgu. Kdyby se tam povedla medaile, určitě bychom oslavily.