Desátý muž z finále už o problémech hovořil před odletem na šampionát… „Soupeři jsou na tom lépe, protože dokázali nastavit profesionálnější pravidla,“ uvedl 28letý atlet.

A nepříjemné hodnocení zopakoval přímo v Kataru. Roztříštěnost přípravy (výpravy) ho nepotěšila. „Když vidím, jak v jiných zemích dokážou dělat atletiku profesionálně, a porovnám to s našimi podmínkami, kdy si každý hraje na svém písečku, není to právě pozitivní zjištění,“ uvedl.

Při tréninku chybí parta

Co tedy změnit? „Hovořili jsme s novým šéftrenérem Janem Netscherem, aby se lépe podchytily společné kempy. Myslím, že i kvůli tomu teď naše atletika poněkud skomírá. Po Tokiu nás čeká generační obměna a nemáme právě extra nástupce, kteří by v dalším období mohli vozit medaile,“ řekl. Možná vás to zaskočí, ale Staněk si nestěžuje na finance. Naopak. Reprezentanti prý mají dost peněz na přípravu. Ovšem soustředění nejsou kvalitní.

„Cítím to na sobě. Trénuju víceméně sám a chybí mi parta. Hlava se do tréninku hůř dostává. Je lepší, když trénuje víc skupin pohromadě, tím pádem je větší konkurence. Schází i obyčejné pokecání,“ pokračoval.

Staněk má za to, že v Česku je atletika (a nejen ta) značně zpomalená. Konkrétní případ? „Třeba až teď jsme se s trenérem dostali k dva roky starým rozborům ze šampionátu v Londýně. Prý ležely na fakultě u někoho v kanceláři.“

Sám nechápe, jak je něco podobného možné. „Špičkových atletů u nás moc není. Je to vlastně jen pár jedinců. Jsme malý národ, ne jako Němci nebo Poláci, o Americe vůbec nemluvě.“

Co by se dalo změnit? „Při kempech v Africe máme zajištěného doktora a regeneraci, ale chybí tam kuchař. Není přece možné, abych odtrénoval, stoupl si k plotně a bez odpočinku šel na další trénink. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale myslím, že tam spousta lidí jezdí i kvůli tomu, že dostanou slušné diety (45 eur na den), ale stravují se tam bůhví jak. Mít s sebou kuchaře, bylo by to o něčem jiném. Mohli bychom se na něj klidně složit,“ nabízí řešení.

Další věc jsou doplňky. „Nedávno za mnou přišel jeden náš přední sprinter. Řekl mi, že ho berou křeče a jestli bych mu neporadil. Když jsem mu navrhl draslík a magnesium v kvalitní formě, on vůbec nevěděl, o čem je řeč,“ zmínil. „Všechno by mělo být profesionálnější. Pak bychom se třeba dočkali i toho, že by se talentovaní závodníci začali víc prosazovat,“ pokyvoval hlavou.

Trenér se nechce nechat poučit

Kapitolou samo o sobě jsou trenéři. Staněk by je posílal za vzpěrači. Dění v posilovně ho totiž zaskočilo. „Kluci přijdou na činku, trenér si jich buď nevšímá, nebo neví, jak se to má dělat, a nechce se nechat poučit. Není divu, že pak mladí lidé končí v sedmnácti s výhřezem ploténky. Já se proti nim snažím zdokonalovat z různých videí, ale když pak přijdu ke vzpěračům, jen kulí oči: 'Ježíši, děláš to úplně strašně.' Přijde mi, že v atletice chybí odbornost,“ poukázal na zásadní chyby.

Atletický svaz prý hodně lpí na zásadách a licencích. Třeba zrovna u trenérů. „Ale proč? Asi je dobré mít něco na papíře, ale pak se může stát, že vás učí někdo, kdo ani disciplíně nerozumí. Pokud se chcete dostat do špičky, která je v jiném vesmíru, spíš byste se měli učit od elit v oboru a ne od někoho, kdo to má načtené jen z knížek. Možná je to tvrdé a sveze se po mně hodně lidí, ale tak to vidím. Já bych taky nikoho neučil, jak běhat maraton nebo stovku,“ odlehčil závěr debaty.

Nový šéftrenér: Chci znát názory všech

K této situaci (a Staňkovým výrokům) se vyjádřil také nový atletický šéftrenér. „Vidím to hodně podobně, s Tomášem úplně souhlasím,“ řekl Jan Netscher. Problematika s přípravou je dost možná první věcí k řešení. „Jsem rád, že to vnímají i závodníci a trenéři. Nahlížení je většinou stejné, byť některé názory koučů se liší. Je třeba, aby závodníci, kteří kolikrát spolu trénovat chtějí, spolu skutečně trénovat mohli. Tím ušetříme za sparingpartnery a prostředky můžeme vrazit do závodníků jako takových.“

Plánuje zlepšit komunikaci. „Chtěl bych znát názory všech závodníků. Nevidím důvod, proč bychom si je měli nechávat pro sebe. Musíme si názory říkat otevřeně a ve větším množství lidí. Tichá pošta mezi čtyřma očima nic nezmění.“