„V dubnu padlo natáčení druhé série televizního dokumentu Alpami nejen za sněhem,“ zmínila usměvavá členka ASC Dukla. „Za normálních okolností bych asi trénovala stejně jako teď. Zase o tolik jsem nepřišla,“ poznamenala sedmadvacetiletá reprezentantka.

Teď je její hlavní náplní atletika.

Po skončení sezony jste byla dva týdny v karanténě. Co jste stíhala mimo to, že jste na videu učila lidi stoj na hlavě?

Snažila jsem se učit, a taky jsem trochu cvičila. Do půlky dubna jsem ale plánované měla volno, takže to tak celkem vyšlo.

Pobyt v karanténě jste zvládala bez problémů?

Bylo to trochu na sílu. Ale když to pominulo a nemusela jsem být zavřená v bytě, tak už to docela šlo. Nějaký čas jsem pobyla u mamky v Krkonoších. Několikrát týdně jezdím kousek za Prahu za svým koníkem. Jsem ráda, že ho vídám často.

Dostala jste během omezení k něčemu, na co dřív nebylo prostor? Třeba k pečení chleba, o němž jste před časem vyprávěla?

Pekla jsem docela hodně. Na vaření i jiné věci byl čas a klid. Dokonce jsem oprášila i saxofon, ale moc dlouho to nevydrželo. Už je zase ve stojanu. (směje se) Pro mě nezvyklý a každodenně stejný režim nahrával věnovat se takovým věcem. Jak se ale život vrací do obvyklého rytmu, volných chvil ubývá.

Momentálně pobýváte na Julisce s trenérem Michalem Novákem. Jedná se o tradiční součást přípravy?

Už to takhle dělám asi pátým rokem. Trénuju denně kromě neděle a atletiku střídám s posilovnou a vytrvalostí. Nejsem ale na Julisce od rána do večera. Zabere to asi tři hodiny.

Co je z atletiky pro snowboardcrossařku důležité?

Na dráze i v posilovně jsem v období kondiční přípravy. Jedná se o kombinaci různého běhání, obratnosti a dřepů s činkou. Je v tom i překážkářská abeceda. Celé to je hodně variabilní. Postupně přecházím k dynamičtějším prvkům, třeba k odrazům.

Na olympiádu snad za rok

Jak zvládáte běhy?

Na dráze běhám kratší úseky, nabíhané rovinky, ale třeba i osm dvoustovek s minutovými pauzami. Jindy si dám čtyřstovky s třísetmetrovým meziklusem. V rámci kontrolního testu zvládám v rychlejším tempu dva kilometry. Je to docela náročné, ale vždycky se snažím čas oproti předchozímu měření zlepšit. (usmívá se)

Býváte hodně unavená?

Ono vždycky záleží, v jakém se člověk nachází rozpoložení. Stane se, že přijdu do posilovny a nejde mi to. Někdy ale stačí se správně rozcvičit a najednou se to zlepší. Únava z běhání je znát. Z objemového tréninku může být člověk docela vyšťavenej, stejně jako když se přechází do rychlosti.

Je s vámi trenér spokojený?

Myslím, že jo. (usmívá se) Jedná se o spolupráci více trenérů. Můj hlavní a snowboardcrossový kouč Marek Jelínek je v kontaktu s Michalem Novákem i s panem Králem, který mi píše trénink do posilovny. Průběžně se o mně informují, aby nedošlo k nějakému přetížení.

Na vysoké škole vás čeká zkouška z atletiky. Současné tréninky vám asi přijdou vhod.

Určitě mi hodně pomáhají. Vím, co mohu při zápočtu očekávat. Třeba překážkový běh je pro mě po atletické přípravě mnohem přirozenější. Horší to je s oštěpem. U něj si musím dávat velký pozor na ramena, s nimiž mám dlouhodobé problémy.

Sportovci si v pandemii stěžují, že je těžké k tréninku najít motivaci, jelikož nevědí, kdy a jestli vůbec budou v dohledné době závodit. Jak jste na tom vy?

Myslím, že to se týká hlavně kolegů z letních sportů. Věřím, že se situace bude postupně zlepšovat. Nebýt krize, jela bych v červnu na ledovec a v létě na soustředění do Austrálie. Jak to bude, se teprve uvidí, ale když nikam nepojedeme, nebude se jednat o radikální změnu. Závody máme až v prosinci, budoucnost zatím neřeším.

V těchto dnech dochází k dalšímu uvolnění nouzových opatření. Těšíte se, že budete moci někam vyrazit?

Jsem ráda, že máme větší svobodu. Ale už dřív jsem vyrážela do Krkonoš, takže pár výletů už mám za sebou.

Dojde i na dovolenou?

Tu jsem si vlastně vybrala v karanténě a další plány pak vzaly za své. Chtěla jsem se podívat na olympiádu do Tokia, ale snad to vyjde za rok. Jinak nic velkého podnikat nebudu. Mám specifické sportovní zaměstnání. Spíš to proběhne tak, že se spontánně rozhodnu a vyrazím po republice někam na pár dní pod stan. Už jako dítě jsem s rodiči jezdila hlavně po Čechách. U moře jsme byli snad jednou.

Máte nějaké místečko, které by vás lákalo?

Baví mě jezdit na kole. Chtěla bych objet některé trailové stezky. A těch je spousta. Ať už třeba na Klínovci, v Novém Městě pod Smrkem, na Moravě nebo u Trutnova.