Martino, jaký byl prozatím váš rok 2015?

Úspěšný, stejně jako předešlý. V březnu jsem v Irsku na mistrovství Evropy skončila třetí. Stejně tak si vážím jednoho zářijového zážitku, kdy jsem se zúčastnila boxerské exhibice. Na akci olympionika Lukáše Konečného jsem se já kickboxerka utkala s boxerkami. Poté měla ještě jedno oficiální boxerské utkání, které jsem vyhrála.

Vaše cesta se tedy točí od kickboxu k boxu?

Ano, box mě nadchl. Navíc má tu výhodu, že je na programu olympiády, kam bych se jednou chtěla podívat.

Není proto nutné kickbox pověsit na hřebík?

Ne, chtěla bych dělat obojí, přeci jen už se kickboxem zabývám dlouho.

Jak se obě odvětví doplňují?

Trénink je obdobný, pomalu stejný, akorát se v kickboxu navíc používají ke kopům nohy.

Už se vám někdy stalo, že jste se spletla a při boxu vylétla noha?

Naštěstí ne. (směje se) Občas jsem ale v kickboxu při polokontaktu šla do všeho v plné síle.

Co vás více baví?

Upřímně box, mám pro něj šikovné ruce a v nich velikou sílu. Práce nohou je v kickboxu mou slabinou.

Nicméně lze výraznější úspěchy u vás zaznamenat stále v kickboxu. I když letošní třetí místo z evropského šampionátu bylo maličko za očekáváním…

Byla jsem zklamaná, čekala jsem, že dopadnu lépe, vždyť už jsem třikrát akci vyhrála.

Proč se mistrovství nevyvinulo podle vašich představ?

Těžko říci, z odstupu času si myslím, že jsem zvolila špatnou taktiku.

Co jste si říkala, když jste se dívala na medaili, ale 'jen' z bronzového kovu?

Přemýšlela jsem nad sebou, snažila se donekonečna najít chyby. Něco jsme s trenéry změnili a já se cítím mnohem lépe připravená.

I díky boxu?

Možná, boxovala jsem sice už dříve, od letních prázdnin, kdy jsem dostala nabídku na účast v exhibici, jsem se ale začala tomuto odvětví podstatně systematičtěji věnovat.

A rovnou pod vedením Lukáše Konečného. Necítila jste ostych k olympionikovi a medailistovi z mistrovství světa?

Ne, to by ani nešlo. Samozřejmě ho ale nesmírně respektuji. Je pro mě ctí, že mě připravuje právě on.

Jaké jsou vztahy okolo ringu? Tykáte si například?

Vztahy jsou dobré. Netykáme si ale, trenérům vždycky vykám, znamenají pro mě autoritu.

Zaznamenala jste rozdíly v jeho přístupu k trénování oproti předešlým koučům?

Obecně jsou všichni trenéři dost přísní. Stejný je i Lukáš Konečný. Lidsky ho ale ještě moc neznám, jsme spolu krátce. Důraz klade hlavně na fyzičku a správnou techniku.

Byla jste překvapena, že vás přizval na exhibici?

Potěšilo mě to, říkala jsem si, že snad už něco umím. Jak kickbox, tak box se vážně dost prolínají. Překvapení vystřídala tvrdá práce, začala jsem více trénovat.

Exhibice se konala v Ústí nad Labem, v městě českému boxu zaslíbeném…

Což bylo znát na každém kroku. Vše probíhalo ve Sportovní škole boxu Lukáše Konečného, jejíž součástí je restaurace. Všichni jedli, pili a bavili se boxem.

Líbil se divákům ženský box?

Akce se zúčastnili hlavně fanoušci boxu, pro které jsou zápasy žen naprosto běžné a možná jsou na holky zvědavější než na kluky.

Šlo o rovnocenný souboj?

Takový už je princip exhibice, je třeba nabídnout co nejdelší zápas. Sama jsem boxovala s profesionálkou Lucií Sedláčkovou, čehož jsem si ohromně považovala.

Je profesionálka lepší než vy?

Především v taktice stoprocentně. V té stále zaostávám. Myslím si ale, že mám větší sílu.

Mluvily jste spolu o utkání?

Bohužel k tomu nebyla příležitost, zápasy šly rychle za sebou. Lukáš Konečný mě pochválil. Všichni ale víme, že je co zlepšovat.

Den na to jste udělala ostrý střih a začala se připravovat na kickboxerské mistrovství světa?

Na ně se připravuji po celý rok, hlavní fáze začala už v srpnu. V té době jsem začala pomalu ladit techniku a taktiku. Na obojím jsem spolupracovala s osobním koučem Aloisem Škeříkem. Myslím, že se dařilo, v rámci příprav jsem totiž rozdala několik KO a zpřerážela pár kostí. (směje se)

To vás rozesmálo?

Jsem boxerka, díky výhrám vím, že jsem ve formě.

KO jste někde musela zaznamenat. Dostáváme se k přípravným turnajům…

Turnajů jsem se přímo nezúčastnila, jen několika seminářů. KO ale můžete dát i na tréninku.

Žádné ostré závody jste do přípravy nezařadila?

Na posledních mezinárodních jsem skončila v červnu druhá. Před týdnem jsem v Praze absolvovala domácí závody. Na nich mě ale diskvalifikovali, jelikož jsem v polokontaktu zase použila plný. (směje se)

Ve Španělsku absolvujete obě disciplíny. Ve které cítíte větší naděje na úspěch? Jak se těšíte na konkurenci?

Větší naděje mám jednoznačně v plném kontaktu. Konkurence bude obrovská, především výborné Němky a Rusky. A jestli se těším? Moc!

S čím na akci jedete?

Rozhodně se nebojím, úctu a respekt ale cítím. Proč to neříct, chci vyhrát.

Pokud zvítězíte, čeká na vás tučná odměna?

Bohužel ne. (směje se) Nějaké ceny ale dostanu a hlavně pás pro mistryni světa.