„Jde pouze o záskok. Zranil se Tomáš Procházka, a tak jsem nemohl nechat kluky ve štychu," vysvětluje Aleš Peřinka.
„Co se národního mužstva týče, tak půjde definitivně o moje poslední vystoupení. Loučení je těžké, už jsem ho nahlásil několikrát a pak vždycky znovu nastoupil. I kvůli rodině, už ale musím říct ne," tvrdí neoblomně český reprezentant.
Pak se zastaví nad nadcházejícími kvalifikačními boji.
„Bereme pouze postup. Myslím si, že budeme řešit pouze to, zda budeme první nebo druzí," míní obránce.
„Naším největším soupeřem v souboji o prvenství bude Polsko. Mezi námi a Poláky panuje v pozemním hokeji taková rivalita, že je s nimi každý, byť přátelský zápas, ohromně vyhrocený. A zde půjde navíc o prestižní kvalifikační zápas," připomíná.
„Bělorusové a Ukrajinci jsou o něco slabší. Jejich velikou výhodou je to, že je nikdo nezná. Postsovětští hráči jsou obecně rychlí a technicky velmi dobře připravení. My bychom si s nimi ale měli poradit," opakuje reprezentant, který vidí českou metu na jiných koncích pozemně hokejové mapy.
„Velmi pozorně jsem sledoval olympiádu. Je třeba uznat, že se v Londýně hrál úplně jiný hokej, než předvádíme my. Musíme se o něj však pokusit. Samozřejmě je to v našich podmínkách složité. Chybí základna, peníze i propagace," vypočítává.
„Proto bych rád všechny pozval do Edenu na zajímavý sport. Na srovnání toho, co viděli na olympiádě, a toho, co už umíme my. Za sebe i za kluky chci slíbit, že se pokusíme onen rozdíl co nejvíce smazat," dodává Peřinka.
