„Rozdíl byl ve fyzičce. Za prvé jsme do zápasu nešli zcela zdravotně v pořádku. Hlavně ale bylo vidět, že jsme v sezoně nepracovali tak, jak jsme měli. Pokud by hráči trénovali po celou její dobu, jako v závěru, mohli jsme teď slavit titul," kabonil se kouč Sparty Antonín Brabec, se kterým v mnohém souhlasil pragovák Eduard Krützner.

 „Nechtěli jsme dopustit, aby u nás Sparta vedla, jelikož se jí to minule podařilo a my poté měli problémy. Bohužel se to opět stalo. Naštěstí jsme ale výsledek dotáhli už do poločasu a na ten druhý jsme si vyloženě věřili. Věděli jsme totiž, že máme lepší kondici," podotkl muž, který našel i další plusy ve výkonu svého týmu.

 „Měli jsme výbornou obranu, dařilo se našemu roji. Na druhou stranu šlo o finále, proto jsem si oddechl až po závěrečném hvizdu," přiznal lodivod, který poté mohl slavit zasloužený triumf. No a sparťané si šli pro stříbro.

 „Jsem zklamaný. Praga vlastně nic mimořádného nepředvedla. Hrála jen to, co jsme jí dovolili. A to byly chyby, díky kterým zahrávala trestné kopy, které stěhovala do autů, ze kterých skórovala," popisoval Brabec, který shrnul celou sezonu rudých.

 „Před ní jsme si dali cíl postoupit do finále, což jsme splnili. Příště už naše meta musí být vyšší," burcoval.

Ani Praga ale nechce vyklidit vypracovanou pozici.

 „Teď proběhnou velké oslavy. Pak si sedneme a začneme přemýšlet, jestli chceme titul obhájit. Já věřím, že ano," žertoval Krützner.

Čížek: Titul jsem chtěl vyhrát pro dědu, je jeho

PETR ČÍŽEK s trofejí, kterou vyrobil jeho děda.Pokud by neměla Praga svého kapitána Petra Čížka, skončil by finálový zápas 10:10, jelikož ho ale měla, slavila. „Tak bych to nebral, Čížek sice dal nějaké body, ale to byl jeho úkol. Na začátku sezony jsme si řekli, že hrajeme jako tým, a to jsme dodrželi. Každý má na titulu svůj podíl." usmíval se hráč utkání, jenž se hrdě fotil s trofejí pro vítěze. „Plaketu dělal můj děda. Titul jsem chtěl vždycky vyhrát pro něj, je jeho," pronesl emotivně.

Petře, v roce 2002, kdy Praga naposledy vyhrála extraligu, vám bylo devatenáct let a v týmu jste začínal. Vzpomněl jste si na to?
Ano, ve chvíli, kdy jsem šel pro trofej. Teď je to pro mě zcela jiné, jsem kapitánem mužstva, které na mě spoléhá. O to víc jsem rád, že se to povedlo. Jsem šťastný.

Do duelu jste vstoupil dobře, proměněným trestným kopem. Jak se vám na něj chtělo?
Kop to byl snadný. Ve finále ale máte i k takovému respekt.

Sparťan Vokrouhlík poté vyrovnal a vy jste z dalšího kopu trefil tyč. Kolik takových jste v životě už rozezvučel?
Nepočítaně. Bylo to ale trestuhodné. Trochu jsem se bál, aby se neopakovalo mé loňské selhání ve finále.

V dalších minutách se dařilo Spartě, jež vedla 10:3. Proč?
Šlo o náhodnou pětku, která nás dostala pod tlak. V sezoně jsme prohrávali už ale mnohokrát. Utkání má osmdesát minut. Nic se nedělo.

Jak moc bylo důležité pro vývoj střetnutí to, že jste do poločasu vyrovnali?
Bylo to důležité, nikoliv zlomové. Rozhodnutí přinesl úvod druhé půle. V té době jsme dostali Spartu pod tlak a položili i klíčovou pětku.

Čím jste otočili finále?
Soudržností, lepší fyzičkou a kvalitnější lavičkou.

A třinácti body Petra Čížka...
Mě třináctka nerozhodí, naopak mi přináší štěstí. Máma se narodila třináctého.

Co vám řekne máma za to, že jste dohrával se zraněním nohy?
Máma je zvyklá. Ví, že se ragby hraje i se šrámy. Přiznám se ovšem, že jsem myslel na střídání. Kapitán ale musí dohrát.

RC Praga Praha – RC Sparta Praha 23:10 (10:10)

Body: Čížek 13, Frank 10 – Vokrouhlík 10.

RADOST. Nejúspěšnější klub české ragbyové historie slaví po dvanácti letech mistrovský titul.