První díl Dětského domov cupu 2014 se vydařil

Nic ale není ztraceno. Na mladé sportovce ještě čekají čtyři závody, a to v běžeckém trojboji, ve fotbale, v beachpřehazované a v cyklistice. 29. listopadu dojde v divadle Broadway ke slavnostnímu vyhlášení výsledků a Deník bude samozřejmě u toho.

U zrodu Dětský domov cupu stála především dvojice Martin Lněnička a Michaela Veselá.

„Chtěli jsme pomáhat dětem v domovech, ale přáli si, aby naše pomoc byla smysluplná. Aby děti něco dělaly. Šlo nám o využití jejich volného času. Nikoliv o to nosit jim dárky," osvětlila ideu Veselá.

„Jsme rádi, že jsme našli u dospělých i u dětí velikou podporu. Měli jsme pocit, že jsme odhalili to, co v dětských domovech chybělo. Jak tam tráví děti volný čas je takový nadstandard a záleží často jen na vychovatelích. Peníze jdou především na základní zabezpečení. Na mimoškolní aktivity se často nedostává," pokračovala sympatická žena, jež se dotkla i tématu pomoci, které nemusí být vždy jen na bázi materiální.

„Na závodech nám chybí fanoušci, ti dětem obecně schází. Rodiče na akci suplují vychovatelé. Dárky a penězi ale také nepohrdneme," dodala s úsměvem Veselá.

Když vyhrajeme, bude to dobrý, když ne, nic se nestane, řekla Klánovičanka Pešková

Julie Pešková. Na patnáctém místě zakončila své vystoupení na turnaji 12letá Klánovičanka Julie Pešková. Výsledek ovšem brala s nadhledem.

Ale pěkně popořádku, nejdřív si řekněme, co ji k účasti na akci „nominovalo". „V domově jsme od začátku prázdnin, a to kvůli vlastní mamce, která pije a nedokázala se o nás postarat," vysvětlila milá dívka.

Julie, jsi spokojena v Klánovicích?
Jo, je to tam dobrý. Všichni jsou tam na nás hodní.

Dívá se na tebe někdo skrz prsty jen proto, že jsi z dětského domova?
Nedívá. Spolužáci se mě ale ptají na víc otázek, jaký to tam je a tak. Jinak mě ale nikdo neodsuzuje, to ne.

Co jim odpovídáš?
Že je to super! Jako kdybych byla doma. Jsme jedna velká rodina!

Jaký vládne v domově režim? Jak jste na tom s volnem?
No tak radši bych byla doma, tam jsem měla volna, co jsem chtěla. Ale v domově je to taky dobrý, udělám si úkoly a můžu jít ven.

Jak se ti líbí na turnaji?
Je to tu parádní, náš tým hrál zatím jednou a vyhrál. Takže dobrý!

Jsi spokojena se svými výkony? (rozhovor byl pořízen po prvním utkání Klánovic, pozn. redakce)
Hrála jsem zatím jen jednou a vyhrála, takže jsem spokojená.

Jak jsi na tom ty obecně se sportem? A konkrétně se stolním tenisem?
Moc ráda běhám. No a ten ping pong? Přišel za mnou strejda a chtěl si mě vyzkoušet, jak hraju. Hrála jsem asi dobře, a tak mě sem vzal.

Myslíš, že by mohly Klánovice zvítězit na celém turnaji?
No, to nevím. (směje se) Chybí nám tu jeden hráč, kterej je vážně dobrej. Hraje ale taky fotbal a má zápas. Protože ho trenér neuvolnil, tak asi nevyhrajeme.

Jak moc důležitý je pro tebe úspěch na akci?
Když vyhrajeme, bude to dobrý, když ne, nic se nestane.

S dětským domovem jsem se dostal dál než s rodinou, přiznal Počerničan Chalupa

Ondřej Chalupa. Sportovat či nesportovat? O 17letém Ondřeji Chalupovi říká jeho vychovatel, že jen díky sportu dnes navštěvuje střední školu, nikoliv učiliště. Kde je tedy pravda?

Ondřeji, souhlasíte s panem vychovatelem?
Možná má pravdu. Vůbec jsem nesportoval, a pak jsem přišel na beachvolejbal. Hrozně mě to chytlo. Na střední školu jsem se chtěl dostat, abych všem dokázal, že nejsem flákač, že to dokážu a neskončím na učňáku.

Jakou střední školu navštěvujete?
Průmyslovku IT. To je dobrá škola. Jsem rád, že na ní jsem.

Řekněte nám něco o vaší beachvolejbalové kariéře?
Trénuji v Beachklubu Strahov. Zatím jsme ale s mým spoluhráčem bez medaile. Každý měsíc se zúčastňujeme nějakého turnaje a vždycky, ať hraje kolik chce účastníků, skončíme na čtvrtém místě.

Z kolika účastníků?
No už jsme byli čtvrtí z dvanácti a taky ze šestnácti.

To už by chtělo průlom.
To jo! (směje se)

Jak jste na tom se stolním tenisem?
No na začátku jsem na tom byl docela mizerně. Ve škole ale hrajeme každý den, a tak jsem se snad zlepšil.

Je pro vás Dětský domov cup důležitou akcí?
Je, snažím se za náš domov jezdit na každou sportovní akci. No a nejradši mám právě ping pong a přehazku.

Tipněte si! Vyhrajete? (rozhovor vznikal po prvním utkání Počernic, pozn. redakce)
První jistě nebudeme. Vidím nás tak v nejlepší šestnáctce.

Pojďme k domovu v Dolních Počernicích. Jak dlouho v něm žijete?
Asi pět let a cítím se v něm jako doma. Jsem tam vážně spokojený. S dětským domovem jsem se dostal dál než s mojí rodinou. Třeba jsem byl v Itálii, Angli, hrál jsem v Polsku fotbal. Kdybych nebyl v domově, tak nechodím na průmyslovku.

Pociťujete ve škole nějak negativně, že jste z dětského domova?
Toho si nikdo nevšímá. Všichni jsou v pohodě a berou mě stejně, jako ostatní.

Narážíte mimo školu na nějaké předsudky?
To si nevzpomínám.

Ve mně nějaké jsou. V domovech očekávám takřka vojenský režim. Panuje?
Volna máme dost. Jen se musíme denně hoďku učit. Když obstaráme služby, tak můžeme jít ven. Vycházky máme do osmi hodin a my starší o víkendu až do desíti.

Je vám sedmnáct. Za chvíli domov opustíte. Bojíte se?
Já se ještě nikam nechystám. V domově můžeme být, dokud studujeme. Po střední škole chci jít na vysokou a z domova odejít až v šestadvaceti letech.

Výsledky družstev

1. Nová Ves u Chotěboře
2. Čeladná
3. Ostrava Hrabová
4. Mariánské Lázně
5. Sedlec
6. Ostrava Vizina
7. Karviná
8. Nepomuk
9. Ústí nad Labem
10. Dlažkovice
11. Horní Slavkov
12. Hora Svaté Kateřiny
13. Ostrava Bukovanského
14. Tachov
15. Pyšely
16. Tuchlov
17. Býchory
18. Klánovice
19. Dolní Počernice
20. Pardubice
21. Mikulov
22. Nymburk
23. Lipová u Šluknova A
24. Krompach
25. Plzeň
26. Kašperské Hory
27. Dolní Lánov
28. Česká Kamenice
29. Vrchlabí
30. Dubá Deštná
31. Volyně
32. Potštejn
33. Unhošť
34. Česká Lípa
35. Lipová u Šluknova B
36. Písek