„Paní Čáslavská mi řekla, že takový dopis velice ráda podepíše a k podpisu vyzve i Danu Zátopkovou. S tím, že by byla ráda, aby se dopis stylizoval tak, že ona osobně píše Thomasovi Bachovi. Už dřív se s ním setkala a působil na ni vstřícně a přátelsky," vzpomíná Koudelka.

V dopise Bachovi stálo i tohle: „Sáblíkovou znám jako sportovkyni s velkým srdcem. Její morální a sportovní vzor je skutečným symbolem olympismu, a proto se společně s přáteli velmi přimlouvám a prosím."

Dopis podepsali i další olympionici

Kromě Čáslavské a Zátopkové dopis podepsali další dva olympijští vítězové, gymnastka Věra Růžičková a cyklista Jiří Daler. Přimlouvali se za „nalezení schůdné dodatečné cesty", aby Sáblíková přece jen mohla do závodu nastoupit.

Z průtahů a hádání byla zničená, neměla daleko k tomu, aby misi Rio vzdala. Ale i dopis podepsaný Čáslavskou a spol. Sáblíkovou zlomil, na vlastní pěst odletěla do Brazílie a do poslední chvíle bojovala o olympijskou šanci.

Čáslavská se o kauzu zajímala

Pointu znáte: arbitráž Sáblíkové časovku zatrhla a zklamaná hvězda se vrátila domů chystat se na další rychlobruslařskou sezonu. „Paní Věra se až do konce zajímala, jaký má kauza vývoj," říká Koudelka.

Svoje následovníky Čáslavská podporovala, jak jen mohla. Rutinou pro ni bylo posílání povzbuzujících textovek a rozdávání talismanů. Mimochodem, SMS a e-maily od ní létaly i do olympijského Ria.

Pozlacená větvička  

„Když jsem poprvé vyhrála mistrovství světa, dostala jsem od ní pozlacenou větvičku. Dodnes ji mám schovanou," prozradila Sáblíková. Tenkrát od Čáslavské slyšela: „Kolik je na ní listů, tolik jednou budeš mít zlatých medailí."

Zprávu o smrti svojí velké učitelky se Sáblíková dozvěděla včera ráno, když jela autem do Prahy. „Hned mě napadlo, že je nesmrtelná. Dávala lidem naději, dokázala je podržet. I nad jedním jejím slovem jste se museli zamyslet."

Nikdy se nevzdávat 

Často od Čáslavské slyšela, že se nikdy nemá vzdávat: „Musíš mít kuráž k tomu, abys něco dokázala." Na její slova Sáblíková myslela před nejtěžšími závody.

Čáslavská brala roli mentorky vážně. Někdy tak moc, že třeba skifař Ondřej Synek jednou prošvihl domluvenou rehabilitaci. „Musel jsem se pak omlouvat, ale pochopili mě," citovala ho ČTK. „Po olympiádě jsem jí psal a telefonoval, ale nedovolal jsem se."

Nikdo se jí už nedovolá.

Čtěte také: Pohledem Kateřiny Perknerové: Žena, která nemlčela